Jak japonské „pumpičky“ přispěly k pádu Singapuru

Jak japonské „pumpičky“ přispěly k pádu Singapuru

Zejména během úvodních tažení druhé světové války sehrály významnou roli při zpětném pohledu možná trochu nečekaně bicykly. Známý je sarkastický obrázek na sociálních sítích, který znázorňuje „Tour de France 1940“ – německou pěchotu na kolech. Ale kola byla důležitá i pro úvodní japonské úspěchy. Vzhledem k tomu, že se císařství potýkalo s logistickými problémy a nedostatkem zdrojů, byl tento relativně jednoduchý a především dostupný dopravní prostředek velmi užitečný. Jeho využití umožnilo japonské armádě rychlý manévr, ale také plynulejší zásobování, získávání zpravodajských informací, rychlý pohyb i v náročnějším terénu a možnost snáze se vyhnout odhalení nepřítele. Jízdní kola byla použita zejména během japonské invaze do britské Malajsie v letech 1941–1942. 

bicycleFoto: Japonská cyklistická pěchota na postupu | Wikimedia Commons / Public domain

Během druhé světové války bylo malajské tažení pro Japonce významným podnikem. Invaze začala 8. prosince 1941, jen několik hodin po překvapivém útoku na Pearl Harbor. Japonci nasadili především vojáky 25. armády. Rychle postupovali ze svých výchozích pozic v Thajsku a úspěšně vpadli do Británií kontrolované Malajsie. Japonci využili své letecké a pozemní převahy a zkušeností z dlouhého konfliktu v Číně a početně silnější britské jednotky a jednotky Commonwealthu přemohli. Pád Malajsie otevřel cestu k obsazení Singapuru v únoru 1942, což vedlo v důsledku k významným geopolitickým změnám i po válce – předznamenalo to konec britské koloniální nadvlády v jihovýchodní Asii.

Američané oslavili shození 6 milionů liber bomb na Severní Vietnam svérázně – kapitán USS Midway nevěřil vlastním očím

Před zahájením útoku na britskou Malajsii se Japonsko rozhodlo využít pro přepravu části své pěchoty jízdní kola, nikoli tradičnější koně. Vojenští velitelé se domnívali, že to jejich mužům umožní rychlejší přesuny bez velkých logistických nároků. Důležitým faktem byla dostupnost tohoto dopravního prostředku přímo na místě – invazní armáda nemusela kola během obojživelného vylodění vozit s sebou – místo toho je zabaví místním obyvatelům. Jak věděli, že v britské Malajsii bude dostatek jízdních kol? Velmi snadno. Japonsko bylo před válkou velkým exportérem jízdních kol do této oblasti.

Nejenže byla jízdní kola k dispozici v hojném počtu, ale také umožňovala Japoncům pohybovat se po zemi bez nutnosti používat palivo jako u jiných vozidel, nebo píci pro koně. Jejich teorie se ukázala jako správná. Vojáci se mohli pohybovat po skrytých cestách, které vedly podél zpevněné hlavní silnice. Jízdní kola se dala snadno přenášet, což vojákům umožňovalo překonávat řeky broděním nebo po lávkách – jednotky nebyly závislé na mostech. Použití kol v terénu také znamenalo, že japonští vojáci uvezli mnohem více zásob proviantu i munice, než jednotky pohybující se po svých.

Zřejmým problémem jízdních kol byla během války, kdy panoval nedostatek materiálu, otázka údržby gumových pneumatik. Přesto si Japonci dokázali poradit s propíchnutými pneumatikami tak, že jezdili přímo po ráfcích. Údajně to znělo, jako když se po silnici pohybují mechanizované síly, což mělo příležitostně dokonce žádoucí efekt na psychiku obránců. Japonská pěchota se díky jízdním kolům pohybovala pro nepřítele nečekaně rychle, což vedlo nejednou k odříznutí ustupujících sil a jejich následné kapitulaci. Šlo v podstatě o podobný princip a efekt, kterého dosahovaly v rámci německého blitzkriegu jednotky ve Francii – jeho velkou a dnes poněkud opomíjenou silou byly rychlé lehké obrněnce a jednotky na motorkách.

Japonské využití jízdních kol bylo masivní, ale rozhodně nebyli první. Bicykly se vojensky používaly od konce 19. století a svou roli sehrály již v první světové válce. Ve druhé světové válce je hojně využívaly všechny strany. Na evropském válčišti používali výsadkáři skládací kola, kteří tím zvýšili svou mobilitu po přistání. Samozřejmě odbojáři, pro které šlo o cenově výhodný a nenápadný dopravní prostředek k provádění útoků a diskrétnímu doručování zpráv.

Kolumbie v korejské válce – také v kontextu vlastních problémů

Ještě během války ve Vietnamu používal Vietkong jízdní kola k pohybu i v husté džungli a k přepravě zásob, čímž účinně čelil mechanizované síle svých protivníků. Až do roku 2001 existoval cyklistický pluk ve švýcarské armádě. Finské obranné síly pak stále zajišťují výcvik rekrutů v používání tohoto prostředku. Také američtí výsadkáři (Airborne Light Bicycle Infantry) použili jízdní kola v řadě moderních operací.

Zdroj: warhistoryonline.com