Pro mne je velmi zajímavá časová dymanika výměny. O výměně se jednalo velmi dlouho, v původní sestavě měl být ještě Alexej Navalný. Po jeho úmrtí v únoru se ale jednání zaseklo. Německo odmítalo vydat zejména Vadima Krasikova, který v Německu v roce 2019 přímo v Berlíně v parku popravil uprchlého velitele z čečenské války, teroristu a džihádistu Zelimchana Changošviliho, významného organizátora teroristických útoků na území Ruska během čečenských válek na přelomu století.
Německo bylo sice původně nakloněno myšlence vyměnit Krasikova za Navalného, ale po jeho smrti se žádný jiný odsouzený v Rusku nejevil „dostatečně významným“.
Novou dynamiku vnesl do procesu Lukašenko. V Bělorusku před pár dny odsoudili německého občana Rica Kriegera k trestu smrti za trestné činy terorismu, žoldáctví, nedovoleného nakládání se střelnými zbraněmi, sabotáže komunikačních tras atd. Přitížil mu i fakt, že pracoval pod krytím humanitárního pracovníka.
A je známo, že s výkonem trestu smrti se Lukašenko nepáře. Německo si tedy mimořádně pospíšilo s jednáním o výměně a během pár dnů bylo vše domluveno, bylo omilostněno několik odsouzených na všech stranách v 7 zemích a včera se konala v Turecku výměna, na kterou se slétlo několik leteckých speciálů z několika zemí.
Ruská exilová komunita na Západě se raduje z příjezdu několika významných opozičníků, odsouzených v Rusku za vlastizradu, podporu terorismu a extremismu.
USA dostalo zpět svoje rozvědčíky.
Německo má doma živého svého „humanitárního pracovníka“ + ještě jednoho špiona z Krymu.
A v Rusku? Tam také očekávají několik rozvědčíků, odhalených v posledních letech v různých zemích.
A také zní četné komentáře z Ruska – Západ rozumí jedině síle a je třeba mu tu sílu ukázat.
