Foreign Policy: Zvažují  USA zavraždění Putina?

Do pátečního  rána by mne  naprosto nenapadlo,  že  v mezinárodní politice  nejvyšších světových pater nebo  v  tisku,  který  tato  nejvyšší politická  patra  velmi respektují,  naleznu  něco, nad čím  mi prostě  rozum úplně  zamrzne  a  srdce  v podstatě  okamžitě  přestane  fungovat  a  já uvidím  zubatou  pěkně  z blízka.  Páteční  ráno  mi takovou lekci  dalo!  Napadlo mne  totiž  opět  zkusit pravidelně  nepravidelnou rekognoskaci dvou  superimperiálních  amerických  webů  – Foreign  Affaires a Foreigen Policy!  Zatímco  ten první   titul se držel v  očekávaném normálu,  i  když  vidím také minimálně jede  moc  pěkný  kousek,   pak  návštěva  Foreign Policy  skončila  šokem málem  příjezdem  rychlé zdravotní pohotovosti.  Fakt  to bylo jen  o  fous.  Ostatně,proč  dál  cokoliv  popisovat,  když  vidíte následující  titulek?

Would the U.S. Consider Assassinating Putin?

podle překladače

Zvažují  USA zavraždění Putina?

Kdy a proč se zpravodajské služby zaměřují na zahraniční vůdce – a jak se to často vrací zpět.

Je výmluvné, že první otázka, kterou jsem viděl vznesenou v médiích poté, co zemřel  íránský prezident Ebrahim Raisi, když jeho vrtulník havaroval na hornatém severovýchodě země při jeho květnovém návratu z Ázerbájdžánu, zněla, zda v tom mají prsty Spojené státy. V tomto ohledu byla mezi vznesenými otázkami týkajícími se nedávné cesty ruského prezidenta Vladimira Putina do Pchjongjangu, kromě jejího dopadu na doutnající napětí v Asii, i to, jaké příležitosti nabízí jeho chuť vydat se daleko od Kremlu. Konkrétně, měly by se Spojené státy a jejich spojenci snažit Putina sesadit tím, že umožní převrat v jeho nepřítomnosti nebo ho během takových cest zavraždí? Odpověď spočívá v posouzení rizika versus zisku.

Co by se získalo zabitím Putina? Pokud by advokátní komora stavěla vedle sebe status quo s důsledky Putinova násilného odstranění, byla by hrozba Ruska pro Spojené státy a jejich spojence degradována? Stáhli by se ruští vojáci z Ukrajiny a přestali by představovat hrozbu pro spojence NATO v Pobaltí a východní Evropě? Nebo se ruské záměry mohou stát ještě nepřátelštějšími a méně předvídatelnými? Navzdory Putinově posedlosti intrikami, popíráním a podvodem, mlžením  a hrou  zrcadel, je docela předvídatelný . Spojené státy s Británií  orientovanou stejným směrem představují  skutečně výjimkou mezi svými spojenci v NATO, nemluvě o samotné Ukrajině, v předpovídání Putinových útočných  plánů s velkou jistotou.

Udělaly by to Spojené státy? Záznam ukazuje, že USA schválily násilí tím, že sponzorovaly svržení demokraticky zvolených antagonistických režimů v Íránu v roce 1953 a v Chile v roce 1973 , zatímco vyšetřování církevního výboru dokumentovalo několik pokusů CIA o atentát na kubánského Fidela Castra.

V poslední době se Spojené státy nijak nepředstíraly, když skrývaly svou ruku při zabití velitele sil Quds íránských islámských revolučních gard Kásema Sulejmáního v lednu 2020, což je čin, který by historický precedens naznačoval jako válečný akt. Od 11. září byla americká protiteroristická strategie v praxi založena na atentátech. Mantra „najít, odpravit, skončit“ je dalším eufemismem pro preventivní lov a zabíjení teroristů v zahraničí před tím, než zaútočí na domovinu USA.

Zatímco tyto epizody společně demonstrují ochotu vlády USA podniknout následné, smrtící akce ve jménu národní bezpečnosti, když byl oddělen od nadnárodních teroristických cílů, k úderu proti Sulejmánímu došlo pouze v době, kdy byl v zahraničí. Operace s cílem sesadit Mohammada Mosaddegha v Íránu, Salvadora Allendeho v Chile a Castra na Kubě závisely spíše na vnitřních prvcích usnadňujících spiknutí.

Nehledě na tyto epizody a možnou ingerenci v jiných , vlády USA pravděpodobně upřednostňují status quo předvídatelného protivníka. Změna režimu se pro zájmy USA neosvědčila. Svržení Saddáma Husajna v Iráku nebylo malým faktorem při vyvolání arabského jara s následky, které i nadále doznívají na Blízkém východě, jak se odráží v nevyřešených občanských válkách v Libyi, Sýrii a Jemenu, stejně jako v pokračující politické nestabilitě v Egyptě a Tunisku.

Americká okupace Iráku také usnadnila vzestup Islámského státu. A Taliban nakonec přežil Spojené státy v Afghánistánu tím, že se vrátil k moci navzdory 20 letům prolévání americké krve a utrácení horentních  sum a nyní poskytuje útočiště povstaleckým skupinám ohrožujícím Pákistán, Írán, jeho středoasijské sousedy a Čínu.

Sklon přijmout známý status quo dále posílí, když je tato země vyzbrojena jadernými zbraněmi. Pokud jde o Rusko, i za těch nejideálnějších okolností, kdy by americká vláda mohla odstranit Putina a ukrýt  při tom svou účast, klade základní  otázku -jak moc je Washington přesvědčen, že by po Putinovi nastoupilo stabilní a méně nepřátelské vedení?

Tři organizace, které jsou nejschopnější ohledně  Putina a Kreml, jsou Federální bezpečnostní služba nebo FSB; Rosgvardia neboli Národní garda; a prezidentská bezpečnostní služba v rámci Federální ochranné služby nebo FSO.

FSB je ruská vnitřní bezpečnostní a zpravodajská složka, jejímž prostřednictvím Putin vládne vzhledem k její poměrně masivní a všudypřítomné přítomnosti ve všech institucích země. FSB prosazuje Putinovu vládu, sleduje disent, zastrašuje, trestá a udržuje styky s organizovaným zločinem. Rosgvardia je Putinova hrubá síla. Byla založena v roce 2016 z řad milicí ministerstva vnitra, které jsou různě odpovědné za vnitřní pořádek a bezpečnost hranic, funguje  jako Putinova dlouhá červená linie proti protestům, povstáním a ozbrojeným organizovaným pokusům o převrat.

Alexander Bortnikov vede FSB, když vystřídal Nikolaje Patruševa, který následoval Putina a od té doby slouží jako jeden z jeho hlavních pobočníků. Patrušev donedávna zastával funkci šéfa Ruské bezpečnostní rady a byl s největší pravděpodobností kremelským číslem 2 a může jím být stále, přestože byl jmenován prezidentským poradcem pro lodní dopravu. Bortnikov, stejně jako Patrušev, sdílí Putinův pohled na svět, paranoiu ohledně Západu, politickou filozofii a glorifikaci starého sovětského impéria.

Bortnikov je považován kremlinology za Putinova nejspolehlivějšího a nejdůvěryhodnějšího podřízeného a na oplátku za jednotlivce, který má nejlepší pozici k jeho svržení, pokud si to usmyslí. Zatímco Bortnikov si udržuje relativně nízký profil, omezené záblesky naznačují určitou míru pokory a omezené ambice a nepotvrzené fámy naznačují zdravotní problémy. Jeho zástupce, o 10 let mladší Sergej Borisovič Koroljov, je považován za efektivního, podobně bezohledného, ​​ale možná až příliš ambiciózního a okázalého ve vztazích s ruským organizovaným zločinem. Je pravděpodobné, že Putin vidí pro Koroljova světlou budoucnost, ale má dost rezerv na to, aby ospravedlnil další testování a prováděl  další hodnocení, než se stane nástupcem Bortnikova.

Zhruba 300 tisícové Rosgvardii velí dlouholetý bývalý Putinův bodyguard Viktor Zolotov. Podobně jako část Putinova  petrohradského davu sedmdesátníků  s rozsáhlými minulými vazbami na organizovaný zločin se Zolotov po povstání někdejšího vůdce Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina v červnu 2023 více vynořil ze stínu. Zolotov si připisoval uznání za ochranu Moskvy a veřejně přemítal o tom, jak jeho organizace pravděpodobně poroste a zajistí více zdrojů, aby dostála  své kritické odpovědnosti.

Zolotov možná není tak vzdělaný nebo sofistikovaný jako Putinovi tradiční spolupracovníci – silovici , všichni bývalí veteráni KGB z dob studené války, ale když se dostal po žebříčku nahoru  od petrohradského pouličního násilníka, nebrání se použití síly k dosažení svého cíle.

O Zolotovově politice je veřejně známo jen málo, kromě loajality k jeho šéfovi, ale neexistuje žádný důkaz, že by mohl nabídnout progresivní alternativu méně nepřátelskou vůči Západu. Stejně jako Putin vykonal mnoho pro všechny v jeho nejbližším kruhu, aby si zajistil jejich loajalitu, členové Zolotovovy rodiny získali pozemky, dary a klíčové funkce. Patruševův syn je nyní například místopředsedou vlády.

FSO zahrnuje prezidentskou bezpečnostní službu, s asi 50 000 vojáky, a je odpovědná za Putinovu bezprostřední  fyzickou ochranu. Málo se ví o  řediteli Dmitriji Viktoroviči Kochněvovi, nyní 60, jehož tajemný oficiální životopis naznačuje, že se narodil v Moskvě, sloužil v armádě v letech 1982 až 1984 a poté odešel do „bezpečnostních agentur SSSR a Ruské federace“. ” Zde  sloužil od roku 1984 do roku 2002, poté byl oficiálně přidělen k FSO.

Pokud Kočněv chtěl Putina mrtvého, měl by  dost času na dosažení tohoto cíle, ale je nepravděpodobné, že bude mít prostředky a síť, aby mohl sám jít dál při uchopení moci. Kočnev by stále potřeboval FSB a Rosgvardii ke splnění takové  mise, takže by byl pravděpodobně důležitým komplicem, ale nebyl by v čele takového spiknutí.

Stejně tak existuje několik dalších lidí  blízkých Putinovi, kteří by mohli ovlivnit jeho nástupnictví nebo být přímo  jeho tváří, jako je Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády a současný generální ředitel Rosněftu; bývalý generálplukovník KGB Sergej Ivanov, rovněž bývalý ministr obrany a první místopředseda vlády; a bývalý generálplukovník KGB Viktor Ivanov, který také působil jako ředitel Federální protinarkotické služby. O všech je známo, že jsou ideologicky v souladu s ruským vůdcem a usilují o obnovené impérium, které není ochotno podřídit se světovému řádu a pravidlům vytvořeným Západem, o nichž se domnívají, že mají za cíl udržet Moskvu slabou a podřízenou.

Pokud by byl Putin zavražděn v zahraničí, bez ohledu na důkazy by stará garda pravděpodobně obvinila Spojené státy a použila by je jako hromosvod k upevnění moci a shromáždění veřejnosti. A pokud sdílíme Putinovu paranoiu ohledně existenční hrozby Západu, existuje věrohodné riziko, že by se vojensky, přímo a s nejistou zdrženlivostí pomstili. V domnění, že jsou nejistí, by podobně zasáhli doma bez rozdílu bezohledným způsobem, což by mohlo mezi obyvatelstvem rozpoutat dlouho zadržovanou revoluční sílu, což by uvrhlo velkou mocnost vyzbrojenou jadernými zbraněmi do chaosu.

Autor:

Douglas London , bývalý operační důstojník CIA a autor knihy The Recruiter: Spying and the Lost Art of American Intelligence .

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Kdybych  tohle  četl v nějakém okrajovém  americkém plátku, mávl  bych  nad  tím rukou a  okamžitě  zapomněl. Nejspíš  s poznámkou sám pro sebe – bláznů po světě  běhá.. A nějak  čím dál víc.

Ale  tohle  se objevilo ve  Foreign Policy.  A  autorem je  bývalý operační důstojník CIA!!!

Z  toho  pro mne  vyplývá jediný  závěr  – scénář  s,  řečeno  eufemisticky,  násilným odstraněním Putina,  byl  nepochybně  diskutován.  Jak v  CIA, tak  určitě  v okruhu  amerického prezidenta, lépe  řečeno  – amerických prezidentů. Při americké posedlosti  různými strategickými hrami si  to  určitě  simulovali.

Neuvěřitelné!!!  Alespoň  z pohledu  bezvýznamného občana  bezvýznamné  zemičky  ze střední Evropy.  Všimněte  si jedné  okolnosti  toho nepochopitelného článku  – jsou  zvažováni možní Putinovi nástupci, jejich  šance  na  odstranění Putina,  schopností převzít moc a  tak  dále.

Ale leitmotivem, ten úplně nejhlavnější představuje  skutečnost,  že  se  vše  děje  V ZÁJMU A NA POKYN  USA!  Kategorickou podmínkou  zůstává,  že  se  to za  žádnou cenu  a žádných okolností neprovalí  ven. Protože  pak by nejspíš  ruská  reakce  nabrala  jen jednu  jedinou podobu, bez ohledu, kdo  by  současného ruského prezidenta  nahradil  – masivní  strategický jaderný  raketový  útok  na Ameriku.  Se vším, co to znamená. Pro USA  i planetu.

Američané  si zřejmě  myslí, že by se to utajit  podařilo….  Takže  je  zajímá  jen kdo po Putinovi a jestli  by  nový ruský  šéf  znamenal  pro ně  výhodu nebo nikoliv.

Už  jste  někdy  viděli nebo  četli  něco  šílenějšího?  Ujetějšího?  Podotýkám, že  navíc  na zdroji,  jenž  požívá, dle mého názoru  vysoké renomé v  Bílém domě!!! Tohle prostě  NENÍ  žádná  fantasmagorie  nějakého  zneuznaného blázna,  který na  sebe  chce  mermomocí  upozornit!  Tohle  je, odhaduji,  scénář, s kterým, když  to pojmu optimisticky  – se pracovalo. V pesimistické  variantě  – pracuje a  bude pracovat.

Nemám slov a včera  ráno  scházelo málo,  když mi začalo docházet, co vlastně  čtu, aby mi  slova  došla  definitivně  jednou pro vždy.

Ale  pak  napadla  jistá spekulace –  co když  redakce Foreign Policy  nebo  dokonce  sám  autor,  či obě  tyhle strany  dohromady,  tak nějak  vnímají politickou realitu  a současné  nebezpečí,  že  jsme jen krůček od poslední  války v  lidských dějinách i bez  atentátu na  Putina a  když  se  domákli toho,  o čem  přemýšlejí  v Langley, co  analyzuji  a  co se nejspíš  přehrávalo  ve strategických hrách, tak si  řekli,  že  je  nejvyšší  čas  s tím něco  udělat  a pokud možno to zatrhnout.  Jak?  No tím, že  se  zveřejní třeba  takovýto  článek!  Foreign Policy  totiž  určitě  čtu  i v Moskvě.   Daleko větší mozky  než  jsem  já.  A  tady  dostali  na  stříbrném podnose  varování,  jak  se o Rusku a jeho prezidentovi, minimálně  na taktické  úrovni, přemýšlí v   Americe!!! Nevěřím, že  to  zůstalo nepovšimnuto. A že  z toho nebudou, na  ruské straně  vyvozeny  důsledky. Já osobně , kdybych tu šílenost  chtěl překazit,  nastrojil bych to  nějak  takhle.  Aby  to proniklo na veřejnost. Nikoliv jako  vyzrazení  tajemství, nýbrž  jako politická  spekulace.

A nyní  ještě  pár, řekněme, důležitých podružností.

Přijde mi zvláštní,  že mezi jmény  možných Putinových nástupců  nefiguruje  Medvěděv!!   To  opravdu není žádné  béčko. A podle mne  vliv, i když  menší než  dříve je  s ním spojen. Není  zmíněn  ani Šojgu. Podle mne  dlouho korunní princ, ale nyní zjevně  v nemilosti.  Mezi možnými pučisty  se neobjevil  ani  náčelník genštábu  Gerasimov.  Divné,  řekl bych.
Já osobně  bych si  vsadil, ze všech  zmíněných jen na  Patruševa a právě Medvěděva.

Tyhle  úvahy  popisují  i to, jak nesmírně  těžké  bude pro Rusko  vůbec  jakékoliv jednání  se Západem . Ohledně  Ukrajiny především, ale  v podstatě  v  čemkoliv  dalším.    Moskva  byla  mnohokrát  od  roku 1989 brutálně podvedena. Viz  slib, že   se NATO nepohne  na východ  ani o centimetr. Viz  Minské  smlouvy, viz Istanbulská  dohoda, viz  USA  jednostranně  vypovězené  smlouvy  o různých zbrojních omezeních.     A  nyní  do toho ještě přijde další velká  kapka  – článek  uvažující přímo  o atentátu  na  Putina….  Na polovládní  úrovni.  Zkuste  si představit, co by  se  asi  tak dělo na kolektivním Západě,  kdyby  něco podobného přinesly  Izvěstije, ohledně  odstranění  amerického prezidenta  a  napsal to nějaký  bývalý operativec  GRU!!!  To by byl šrumec, dokazující,  že  Rusko   není  říše zla, ale  přímo  samo  nejhorší  peklo!!! Které se neštítí  ničeho! A  že   se Satanem  – Putinem, jsou jakákoliv  jednání  vyloučena.  Takže  recipročně  – jak  asi  bude  brát  Moskva  jakékoliv  západní snahy a  případné  návrhy????

Klíčová otázka  dneška,  řekl bych.  Tuhle věc  jsme nemohl  držet v  zásobníku. Překopal  jsem kvůli ní celou Kosu, protože  to prostě musí  ven.