Příšerně bolestivé POPRAVY extrémně sadistických nacistických dozorkyň v táboře Stutthof

Příšerně bolestivé POPRAVY extrémně sadistických nacistických dozorkyň v táboře Stutthof

video
play-sharp-fill


Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
…Během soudního procesu řekla: „Jsem velmi inteligentní a své práci v táborech jsem byla velmi oddaná. Každý den jsem udeřila nejméně dva vězně.“ Po tomto prohlášení byla pravděpodobně jediná, kdo si to myslel.
Další obviněnou byla Elisabeth Becker, která proslula jako nemilosrdná dozorkyně. Brutálně týrala vězně, bila děti i s jejich matkami a pak je bez jakýchkoli výčitek svědomí vybírala na smrt v plynové komoře.
Další stutthofskou dozorkyní, která stanula před soudem, byla Ewa Paradies, která v mrazivé zimě často nařídila skupině vězeňkyň, aby se svlékly a stály ve sněhu. Pak nahé ženy polévala studenou vodou, a když se pohnuly, zbila je“.
Mezi pěti stutthofskými dozorkyněmi, které byly odsouzeny k trestu smrti, byla také Gerda Steinhoff.
Byla známá tím, že ubíjela k smrti vězeňkyně, včetně dětí, a také tím, že vybírala vězně, kteří měli být posláni do plynových komor.

Navzdory závažným obviněním se prý ženy chovaly drze, během soudního řízení se chichotaly a žertovaly.

Po skončení procesu 31. května 1946 bylo 11 obžalovaných, usvědčených ze zločinů proti lidskosti, odsouzeno k trestu smrti oběšením. Mezi nimi bylo i 5 výše uvedených žen. Čtyři z nich plakaly a prosily o život, pouze jedna, Jenny Wanda Barkmann, zůstala klidná.

Jejich poprava se konala veřejně a stala se divadlem hrůzy, které zaznamenali oficiální fotografové tisku. Po druhé světové válce byly v Polsku vykonány pouze tři veřejné popravy válečných zločinců. Jedna z nich se uskutečnila na vrchu Biskupia Górka u Gdaňsku, bývalého Danzigu. Když bylo 4. července 1946 na šibenici oběšeno 11 nacistických zločinců z koncentračního tábora Stutthof, přihlíželo tomu 200 000 lidí.

Toho dne zažil vrch Biskupia Górka skutečné obležení. Tři dny předtím noviny informovaly o datu popravy a pracoviště vyhlásila volno a zajistila zaměstnancům na akci dopravu. Každý se mohl přijít podívat.
Bezpečnostní složky se obávaly, že by každou chvíli mohlo dojít k lynčování, a milice a armáda měly potíže s kontrolou obrovského davu.

4. července bylo velmi teplo, slunce svítilo.
Přesně v 17 hodin přivezlo jedenáct otevřených nákladních aut vězně na popraviště, ruce a nohy měli svázané provazy. Na každém z jedenácti nákladních aut stál jeden odsouzenec, celkem šest mužů a pět žen.
Nákladní vozy zacouvaly pod šibenici a odsouzenci se museli postavit na zadní plošiny nebo na židle, na kterých seděli.
Bývalí vězni ze Stutthofu, oblečení v pruhovaných oděvech, se dobrovolně přihlásili jako kati a navlékli odsouzencům na krk jednoduchou smyčku z provazu.

Poprava byla naplánována tak, že po vyjetí každého nákladního auta dopředu zůstalo 11 odsouzených postupně viset. Jejich těla ale nespadla z příliš velké výšky. Díky tomu jim oprátky nezlomily vaz a nezpůsobily okamžitou smrt. Tato metoda krátkého shozu měla za následek trýznivou smrt uškrcením každého ze zločinců, která trvala od 10 do 20 dlouhých minut.

Když řidič prvního nákladního vozu s Johannem Paulsem, bývalým velitelem dozorců ve Stutthofu, nastartoval motor a pomalu se rozjel vpřed, Pauls, než sklouzl z plošiny a zhoupl se na laně, stačil vykřiknout „Heil Hitler!“. Odpovědí mu byly urážky davu. Když se Paulsovo tělo přestalo hýbat, dal se do pohybu další náklaďák a jiný zločinec zahájil to, co přítomní na popravě popisovali jako „tanec na laně“. Jak se auta pohybovala vpřed, měli ostatní odsouzení možnost dobře si prohlédnout, co je v příštích chvílích čeká. Když se jednomu řidiči nákladního auta několikrát nepodařilo nastartovat motor, bývalý vězeň Stutthofu odsouzeného shodil z plošiny. Dav mával a lidé křičeli „Za naše muže, za naše děti“.
Když zemřel poslední odsouzenec, bezpečnostní složky pustily dav k šibenici. Lidé z těl rvali knoflíky a kusy oblečení, do mrtvol kopali a mlátili je holýma rukama.
Shromáždění lidé byli poté zahnáni a těla byla odstraněna ze šibenice. Po popravě se proslýchalo, že tělo Jenny Wandy Barkman bylo zpopelněno a její popel byl odvezen do Hamburku, kde ho vysypali do záchodu v bytě, kde se narodila. Nebyla to však pravda.
Těla popravených byla převezena na lékařskou univerzitu v Gdaňsku, kde byla použita jako učební pomůcka při výuce anatomie.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1

#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#worldwar2
#ww2