V tomto řezu lebkou dítěte jsou vidět stálé zuby ještě před jejich prořezáním, umístěné v prostoru nad a pod zuby dočasnými.
Dočasný chrup (také označovaný jako mléčné zuby) je první sadou zubů v růstovém vývoji člověka. Vyvíjí se během embryonálního stadia vývoje a prořezává se během kojeneckého věku. Většinou postupně vypadá a je nahrazen stálým chrupem, ale pokud stálý chrup chybí, může dočasný chrup zůstat funkční po mnoho let. Dočasné zuby jsou odborníky považovány za nezbytné pro vývoj ústní dutiny. Dočasné zuby se vyvíjejí ze stejných zubních zárodků jako zuby stálé a vytvářejí dráhy pro prořezávání stálých zubů. Také čelistní svaly a čelistní kosti potřebují pro své formování dočasné zuby, aby dokázaly udržet správné rozestupy pro stálé zuby. Kořeny dočasných zubů vytvářejí otvory pro prořezání stálých zubů. Dočasné zuby jsou také nutné pro správný vývoj řeči a žvýkání potravy.
V téměř všech evropských jazycích se dočasným zubům říká “mléčné zuby”. Různé kultury mají různé zvyky vztahující se ke ztrátě dočasných zubů. V germánsky mluvících zemích je oblíbenou fiktivní postavou zoubková víla, která odměňuje děti za to, že jim vypadne mléčný zoubek. Děti obvykle schovávají zoubek pod polštář, když jdou v noci spát. Když usnou, má si pro zoubek přijít víla a vyměnit ho za penízek nebo malý dárek. Zmínka je již v islandské sbírce Edda. Podobná tradice, která přežila dodnes na Islandu, byla i ve středověké Skandinávii – tzv. tannfé (zoubkové peníze), což je dárek pro dítě za to, že si vytrhne první zub. V Itálii zoubkovou vílu (Fatina) často nahrazuje malá myška (topino), s kterou nábožensky souvisí s Apolena z Alexandrie. Ve Francii a ve francouzsky mluvících částech Belgie se tato postava nazývá la petite souris (malá myška). Ze skotských nížin pochází tradice podobná myší víle: bílá krysí víla, která za mince kupuje zoubky. V mnoha částech světa pak existují různé tradice, kdy děti hází své vypadlé mléčné zuby na střechu svého domu a přitom si přejí přání.
Zdroj obrázku PickPik
