Sladit se to může i tím, že se v tichosti takto provedená digitalizace opustí a vrátíme se k tomu, co dříve fungovalo. Co se jistě nevrátí je důvěra ve státní orgány.
Kde je pak šance na nějakou změnu? Na návrat ke zdravému rozumu? Možná, že zdravý rozum je „analogový“ a vrátí se až s blackouty, které ukončí každý program, jakkoliv perfektně digitalizovaný.
On ten přebyrokratizovaný a předigitalizovaný svět funguje ne ke šťastným zítřkům, ale tak nějak radostně ke svému zhroucení. Nebo ne?
Jsem to ale IT škarohlíd. Přičemž IT používám, de facto v některých činnostech ani nemohu jinak. Ale pořád si namlouvám, že čeho je moc, toho je příliš a to, že se dočasný výkyv vrátí zpět. Zkrátka fyzika a taky příroda, tj. ustálení se do dynamické rovnováhy.
Snaha o centralizaci je tedy vidět. Proč musely být rušeny pošty a finanční úřady? Proč nebyla naopak zrušena Praha se všemi centrálními úřady? Víte, jak by se venkovu ulevilo? Nejen od byrokratické buzerace, ale i finančně. Co by se ušetřilo peněz, kdyby se zdravý selský rozum vrátil. Nebo spíše, kdyby se na tom venkově aspoň mohl použít?
Znáte vesničku Tample v Libereckém kraji? Je to vesnička, kde mají železniční zastávku na znamení, vlaky tam jezdí každé dvě hodiny. Nyní se rekonstruuje z evropských peněz část trati (040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov) a je to jako na koridoru, přitom jde o vedlejší neelektrifikovanou jednokolejnou trať.
Vesnička o několika domech a chalupách Tample, která je součástí Svojku, získá nádraží, které by ji mohla závidět téměř padesátitisícová Mladá Boleslav. Už se staví perón, který už teď vypadá tak, že by pojmul daleko delší vlak než dva motorové vozy. Tohle fakt hlava nebere. Ale je to byrokracie, dotace, evropské peníze a předpisy.
Podobná absence zdravého rozumu chybí ve vesnici Obrubce na Mladoboleslavsku. Týká se to také železnice. V blízkosti vsi vede lokální trať z Bakova nad Jizerou do Dolního Bousova. Trať křižuje silnici 1. třídy z Mladé Boleslavi na Jičín. A takové křížení vyžaduje dle předpisů železniční přejezd se závorami. Dříve tam býval přejezd s výstražnými světly. To tam ještě jezdily pravidelné vlaky, jejichž provoz byl nejprve omezen na tři páry v pracovní dny, pak byl zaveden s třemi páry vlaků turistický provoz víkendový pouze v sezoně.
I ten však Středočeský kraj zrušil. A hádejte kdy? Asi čtyři měsíce předtím, než byly instalovány závory. Ono tomu státu i kraji se na železnici vysloveně daří. Např. se rekonstruoval železniční most přes Vltavu mezi Lužcem a Vraňany a následně byl na trati zrušen provoz.
O kolínském pomníku zvedacího železničního mostu přes Labe, který se nezvedá, protože lodě, které pod ním proplouvají, to nepotřebují, několik článků v tisku vyšlo. Hlavně, že se prostavělo. Evropské peníze nesmrdí.
Že je to mrhání a zdravý rozum pláče, to nikomu „nahoře“ nevadí. Tož tak, byrokracie se ke zdravému rozumu vrátit nemůže. Proč? Není toho schopna. Je však schopna zničit sebe sama. A nejspíš si na to budeme muset počkat. A možná už to nebude trvat tak dlouho.
Bude to však těžké a bude to bolet. Nás, kteří s tím kolapsem počítáme, to bude bolet méně. Jediná naše výhoda je v tom, že až to přijde, nebudeme zaskočeni a budeme se snažit to přežít a snad i pomáhat druhým.
