napsal Pavel Kalenda
vlkův úvod:
vrcholí léto. Slunce pálí jak utržené ze řetězu a my pochopitelně řešíme ten abnormální hic. Jen ten, ačkoliv… ačkoliv jsem se onehdá dostal do mimořádně ostré mailové přestřelky s kýmsi, která skončila tím, že jsme vzájemně spálili mosty od sebe k tomu druhému. Pavel Kalenda to nedobrovolně sledoval a skoro soudcoval. Když ty mosty shořely na prach, tak nám poběma poslal mail, že si to zřejmě neuvědomujeme, ale že na naší verbální rvačce nese velkou vinu Slunce a tamní erupce. Musím přiznat , že jsem se tomu od srdce zasmál – kampak s takovýmhle šarlatánstvím na vlka, ale pak mne dostala zvědavost. A požádal jsem Pavla, aby mi tu svou premisu nějak vysvětlil. On sáhl do šuplete a poslal celý vědecký elaborát, který odprezentoval, co by výzkum na jedné vědecké konferenci. Tedy žádné šarlatánství! Nýbrž věda pur. Je vrcholící léto. Obyčejně okurková sezona. Letos tedy ne. Ale zkusme si to obyčejné léto navodit právě materiálem o vlivu slunce na lidské chování a dějiny a jejich zvraty , jak to popsal Pavel. Je to zajímavé, i když přiznávám – nelehké čtení. Hrábl jsem si na hranici svých možností. Nicméně, kdybych fungoval jako portofoliomanažer nějakého velkého investičního fondu, rozhodně bych Pavla Kalendu pozval ok osobnímu rozhovoru a podrobil jej docela důkladnému výslechu. Abych usoudil, jestli tuhle teorii mám či nemám zohledňovat v dalších plánech řízení fondu. Ale je čas, aby vám Pavel vysvětlil, jak se to s těmi slunečními erupcemi a našimi životy má.
Abstrakt
Na základě nejnovějších údajů o ekonomických ukazatelích (HDP, mzdy, důchody, inflace) v České republice za posledních 33 let byla prokázána oprávněnost tvrzení mnoha předchůdců, že ekonomické cykly ve střednědobém a dlouhodobém horizontu pravděpodobně odrážejí vliv sluneční aktivity na počasí a klima na Zemi. V dobách vysoké sluneční aktivity (a tedy vyššího toku sluneční energie) pozorujeme vyšší růst HDP a mezd v poměru k příjmům a inflaci. Kolem vrcholů sluneční aktivity pozorujeme vyšší sociální aktivitu například na vývoji rezonančního koeficientu nebo stávkového hnutí.
Úvod
Slunce poskytuje téměř veškerou energii pro rozvoj života na Zemi, takže změny sluneční „konstanty“ (přibližně 1366 W/m2) se odrážejí například ve změnách klimatu (Maunderovo minimum a malá doba ledová) nebo v cenách zemědělských komodit na burzách. Existuje tedy předpoklad, že by se sluneční cykly mohly odrážet i v hospodářských cyklech. Na to upozornil již v roce 1801 britský astronom sir W. Herschel, který pozoroval paralelní vývoj burzovních indexů obilí a sluneční aktivity. I dnes, kdy je vývoj na burze „řízen“ dlouhodobými plány a výkyvy jsou tlumeny „kvantitativním uvolňováním“ (tj. tiskem inflačních peněz, které nejsou kryté zlatem nebo zbožím), se vývoj sluneční aktivity odráží v cenách mnoha zemědělských komodit, jako je pšenice (obr. 1) nebo káva (obr. 2)
či sójové boby, ale podobný vývoj lze pozorovat například i u mědi (https://www.kurzy.cz/komodity/med-graf-vyvoje-ceny/1libra-usd-30-let ) nebo zlata.
Obr. 2 – Srovnání cen kávy (zeleně) a měsíčních hodnot sluneční aktivity (modře) pro období 2004-2023. (zdroj: https://www.kurzy.cz/komodity/kava-graf-vyvoje-ceny/1libra-usd-30-let a http://www.sidc.be/silso/DATA/SN_m_tot_V2.0.txt )
Teorii vztahu mezi sluneční aktivitou a ekonomickými cykly pravděpodobně poprvé nastínil britský ekonom W. S. Jevons, který předpokládal, že sluneční aktivita může ovlivňovat počasí a následně zemědělskou produkci a výnosy (Jevons 1875, 1878) (převzato z Gorbanev 2012).
V roce 1968 publikoval E. Dewey analýzu 43 aktivit, které byly korelovány se slunečním cyklem, včetně cen na burze, obchodních aktivit, rozvoje podnikání a dalších (převzato z Gorbanev 2012). Dewey a ukázal, že změny geomagnetického pole předcházely změnám v ekonomické a finanční sféře o 6-12 měsíců (převzato z Gorbanev 2012).
V Japonsku Otsu et al. (2006) ukázali, že v letech 1971-2001 existuje statisticky významná negativní korelace mezi sluneční aktivitou a nezaměstnaností nebo sebevraždami (převzato z Gorbanev 2012).
Tom McClellan (2010) na základě údajů o nezaměstnanosti v USA v poválečném období ukázal, že nezaměstnanost vždy roste rychleji přibližně tři roky po vrcholu sluneční aktivity.
V roce 2012 John Hampson analyzoval vývoj burzovních indexů v závislosti na měsíčních fázích poruch geomagnetického pole v důsledku slunečních erupcí a sluneční aktivity jako celku (Wolfova čísla). Ukázal, že integrální akciové indexy (např. S&P500) klesají během velkých slunečních erupcí a že vrchol sluneční aktivity pozitivně koreluje s hospodářským růstem a inflací a předpověděl recesi v USA v letech 2014-15, 2023-24, 2034-35 a možná 2045-46. Zdá se, že druhá předpověď se celosvětově beze zbytku naplňuje.
M. Gorbanev (2012) navázal na práci McClellana (2010) a ukázal, že v USA a zemích G7 dochází ke statisticky významným recesím 0-3 roky po maximu sluneční aktivity, zejména v období po Velké hospodářské krizi po roce 1935, s výjimkou hypoteční krize v letech 2008-9, která byla pozorována těsně před minimem sluneční aktivity, a recesí v letech 1954 a 1974-5 (obr. 3).
Obr. 3 – Časová shoda výskytu recesí v USA po roce 1935 a maxim sluneční aktivity (převzato z Gorbanev 2012, s. 21).
Pokud vývoj indexů zemědělských komodit na burzách odráží vývoj sluneční aktivity, měly by jejich dlouhodobé výkyvy určitým způsobem odrážet i „vesmírné počasí“. Nikolaj D. Kondratěv (1892-1938) se zabýval dlouhodobými hospodářskými cykly a pomocí burzovních indexů definoval tzv. čtyři roční období pro vlny s periodou 48-60 let, ale každé vlně přiřadil typický technologický obsah. Dnes tedy rozlišujeme pět Kondratěvových vln (1780-1830 – období páry, 1830-80 – období oceli, 1880-1930 – elektrifikace, chemie, 1930-70 – automobilový průmysl, 1970-2010 – IT, 2010-? šestá vlna?).
Analýza hospodářských cyklů 1989 – 2022 v České republice
Vezmeme-li v úvahu burzovní ceny zemědělských plodin na českém trhu (např. obr. 1 a 2), vidíme, že ve shodě s Hampsonem (2012) platí pravidlo, že nárůst cen všech komodit od solárního minima do solárního maxima je větší než naopak od solárního maxima do minima. Přesto cenové maximum zpravidla předchází solárnímu maximu o několik měsíců až první rok. Pokles cen kolem solárního maxima dobře koresponduje se stagnací ekonomiky nebo přechodem do recese po solárním maximu.
Vezmeme-li ekonomické údaje z let 1989 až 2022 z oficiálních stránek ČSÚ (ČSÚ 2023), tj. údaje o HDP, průměrných mzdách, průměrných důchodech, inflaci apod. je možné např. pomocí poměrů růstu důchodů ke mzdám nebo reálných důchodů k reálnému HDP (očištěnému o inflaci) ukázat jednotlivé fáze hospodářského cyklu a případně je dát do souvislosti s vývojem sluneční aktivity (obr. 4).
Obr. 4 – Poměr růstu příjmů k HDP (modrá křivka) a denní hodnoty sluneční aktivity (zelená křivka) v letech 1989-2022. Modré úseky – období převážně pravicových vlád, červené úseky – období převážně levicových vlád (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_vlád_Česka ).
V obdobích kolem vrcholu sluneční aktivity poměr růstu důchodů k HDP klesal nikoli proto, že by důchody nerostly v souladu s inflací, ale proto, že růst HDP byl rychlejší než inflace, a tedy i růst důchodů. Na rozdíl od analýz McClellana (2010) a Gorbanova (2012) se krize a recese v zemi po roce 1989 nevyskytovaly kolem maxim sluneční aktivity a nedlouho po maximu, ale již na vzestupné větvi slunečního cyklu, tj. rok či dva před maximem. V. Klaus padl v lednu 1998, vláda P. Nečase padla v červenci 2013 a vláda P. Fialy prochází hlubokou finanční krizí (červen 2023). To vše se stalo a děje ještě před maximem sluneční aktivity.
Ještě zřetelněji jsou ekonomické cykly vidět na podílu růstu důchodů a mezd (graf 5), který je upraven o dlouhodobý trend, kdy v roce 1989 činily důchody přibližně 52 % průměrné mzdy a v letech 2004 a 2018 pouze 40 % průměrné mzdy.
Obr. 5 – Poměr růstu příjmů a mezd (modrá křivka) a denní hodnoty sluneční aktivity (červená křivka) v letech 1989-2022. Modré úseky – období převážně pravicových vlád, červené úseky – období převážně levicových vlád.
Za pravicových vlád rostly důchody relativně rychleji v poměru ke mzdám než za levicových vlád, kdy naopak mzdy rostly mnohem rychleji než důchody a inflace, takže ekonomika vzkvétala a inflace byla minimální. Takže maximum sluneční aktivity (a vyšší příkon energie ze Slunce – TSI je až o 2W/m2 vyšší než v období minima sluneční aktivity) a vývoj ekonomiky spolu dobře korelují.
Vývoj české ekonomiky můžeme porovnat s vývojem ekonomiky USA a se solární aktivitou (obr. 6). Pro výpočet ekonomického indexu USA v 19. století byly použity údaje o sestaveném odhadu vývoje reálného HDP na obyvatele podle Prednyho (2013 – grafy 11 a 12), a to tak, že obdobím konjunktury (v grafech zelené) byly přiřazeny hodnoty +1, obdobím stagnace (v grafech žluté) byly přiřazeny hodnoty „0“ a obdobím recese (v grafech červené) byly přiřazeny hodnoty „-1“. K výpočtu indexu recese byl poté použit klouzavý průměr za pětileté období (se středem v počítaném roce) (černá křivka na obr. 6 – posunutá o 7 let zpět, kdy byl korelační koeficient se sluneční aktivitou nejvyšší). Pro výpočet ekonomického indexu USA ve 20. století byla použita data Hampsona (2012) tak, že období recese byly přiřazeny hodnoty -1 a ostatním „0“ a opět byl zprůměrován klouzavý průměr za 5 let (fialová křivka na obr. 6 – posunuta o 6 let zpět). Pro údaje za Českou republiku v letech 1989-2022 byly použity údaje o poměru růstu reálných příjmů k růstu HDP (stejné na obr. 4), ale graf byl posunut o +2 roky vzhledem ke skutečným rokům sluneční aktivity.
Obr. 6 – Srovnání indexů hospodářského cyklu v USA v 19. století (černá křivka – Predný 2013), recesí v USA ve 20. století (fialová křivka – Hampson 2012), poměru reálného důchodu k růstu HDP v ČR (modrá křivka) a sluneční aktivity (červená křivka – zdroj: https://www.sidc.be/SILSO/DATA/ARCHIVE/V1.0/ISSN_Y_tot.txt ).
Z grafů na obr. 6 je dobře patrné, že obě křivky ekonomických indexů USA v 19. a 20. století dobře odpovídají fázově i amplitudově sluneční aktivitě, ale musely být posunuty v čase o 6, resp. 7 let. Jinými slovy: Sluneční aktivita předchází vývoji ekonomiky přibližně o 6 až 7 let, přičemž období konjunktury se pak shodují s vrcholy sluneční aktivity. Bez tohoto fázového posunu je tomu prakticky naopak a recese ve skutečnosti přicházejí během období maxima sluneční aktivity (nebo nedlouho po něm), což odpovídá tomu, co zjistili McClellan (2010), Hampson (2012) a Gorbanev (2012).
Podle Gorbaněva (2012), Otsu et al. (2006), Hampsona (2012) nebo McClellana (2010) přicházejí sociální krize doprovázené recesí, nárůstem nezaměstnanosti, sebevraždami, krachy na burze nebo neúrodou vždy po vrcholu sluneční aktivity (0-3 roky), tj. v sestupné části slunečního cyklu. V České republice se krize začaly projevovat (a pravicové vlády padaly) vždy o něco dříve, před vrcholem slunečního cyklu. Důsledkem byly sociální nepokoje, převraty a povstání zejména kolem maxima slunečního cyklu. Roky maxim sluneční aktivity, kdy docházelo k revolucím v globálním měřítku, jsou vyneseny na obr. 7. Kromě toho, že se pravděpodobně jedná o maximum 25. SC, bude rok 2024 revoluční i v České republice, Evropě nebo dokonce v USA?
Obr. 7 – Revoluční roky v globálním měřítku korelují s vrcholy sluneční activity
Na sociální hnutí se můžeme podívat také prizmatem koeficientu rezonance R (Kalenda 2022, 2023), který ukazuje, jak video či webová stránka rezonuje v mediálním prostoru a jak na ni přeskakují odkazy z jednoho kanálu na druhý v době prezidentských voleb v ČR (1. kolo – 13. a 14. ledna 2023). Bylo zpracováno více než 100 videí na YouTube zveřejněných za období od 4. září 2022 do 28. června 2023 a u každého z nich byl vypočten maximální koeficient rezonance R a datum, kdy sledované video tohoto maxima dosáhlo. Na obr. 8 jsou modrými tečkami vyznačena maxima R dosažená u všech zpracovaných videí, černá křivka ukazuje časový vývoj rezonančního koeficientu videa rozhovoru s doc. J. Krejčím. Ševčíkem (https://www.youtube.com/watch?v=H5y5Jw2CH-g ), modrá křivka ukazuje časový vývoj rezonančního koeficientu videa rozhovoru s Prof. Drulákem (https://www.youtube.com/watch?v=OtdZFeuHYHw ) a červená křivka ukazuje vývoj denních čísel četnosti slunečních skvrn (Wolfova čísla).
Obr. 8 – Srovnání vývoje sluneční aktivity (červeně) a rezonančních koeficientů R pro videa na YouTube (modré video s prof. Drulákem, černé video s doc. Ševčíkem). Modré kroužky označují maximální dosažené rezonanční koeficienty (pravá logaritmická osa) pro více než 100 dalších videí. Zelené svislé sloupce – data protivládních demonstrací.
Zelené svislé čáry označují dny protivládních demonstrací. Je dobře vidět, že největší počet maxim rezonančních koeficientů připadá na lokální maximum sluneční aktivity kolem 15. ledna 2023, které zároveň odpovídá prvnímu kolu prezidentských voleb. Rovněž vývoj obou videí s doc. Ševčíkem a prof. Drulákem má podobný vývoj rezonančního koeficientu R s maximem ve stejném období jako ostatní videa. To jen dokládá tvrzení, že to, co platí pro celou skupinu videí (že maximum rezonance připadá na období kolem maxima sluneční aktivity), platí i pro jednotlivá videa zvlášť (fraktální zákon). Zajímavé je, že i další velké protivládní demonstrace spadaly do období zvýšené sluneční aktivity (16. dubna a 6. května 2023), u nichž však maximum počtu skvrn nedosahovalo hodnot z ledna 2023. Tato analýza detailně potvrdila obecnější pravidlo, že k největším protestům, převratům, systémovým změnám a revolucím dochází během maxim sluneční aktivity.
Otázkou však zůstává, zda hlavní vliv na živé organismy a lidstvo má spíše sluneční vítr (nabité částice), zvýšený tok energie (TSI), rychlost slunečního větru nebo poruchy magnetického pole Země. Z analýzy burzovních indexů se zdá, že primární roli hraje magnetické pole a jeho poruchy, protože k náhlým poklesům burzovních indexů nedochází v době maximální sluneční aktivity, ale během magnetických bouří (Hampson 2012). U obou proměnných, TSI a geomagnetického indexu, nedochází k vrcholným událostem ve stejnou dobu, ačkoli obě vykazují podobné 11leté výkyvy (Schwabeho cyklus).
Kromě toho se revoluční roky a velké globální otřesy shlukují kolem obálkových maxim sluneční aktivity (1778, 1848, 1958), které od sebe dělí 60-120 let. To připomíná Kondratieffovy cykly (SPI 2019). Podle mnoha podnikatelů by měl příští Kondratieffův cyklus začít kolem roku 2005 velkou krizí (Kondratieffova zima), kdy se technologie globálně změní z technologií s převahou IT na nano-?, bio-?, AI-? nebo socio-? technologie (Thompson 2006, Quigley 2012, CFI 2019). Může být za Kondratieffovými cykly kromě sluneční aktivity i něco jiného? Již Klyashtorin (2001) ukázal, že množství ulovených mořských ryb má cyklus trvající přibližně 60 let a koreluje s prouděním vody v oceánu. Také Nicola Scafetta (2012a) ukázal, že globální detrendované teploty korelují také se sluneční aktivitou, resp. velkými slunečními erupcemi, které způsobují polární záře viditelné ve středních zeměpisných šířkách.
V roce 2020 Nicola Scafetta také ukázal, že přibližně 60letý cyklus sluneční aktivity a klimatických změn na Zemi může být způsoben změnami excentricity Jupiterovy dráhy, která přenáší své rotační momenty na všechna tělesa ve Sluneční soustavě, včetně Slunce a Země. Na Slunci se tento cyklus projevuje kolísáním sluneční aktivity v rozmezí asi +-1W/m2 (což následně vyvolává sluneční erupce) a na Zemi dochází se stejnou periodou asi 60-62 let k mnoha změnám, zejména v proudění atmosféry, hydrosféře a rotaci pevného zemského tělesa (tj. délce dne – DDZ). Tato cca 60letá perioda je dobře patrná na všech klimatických parametrech a ukazatelích, jako jsou: teplota (Scafetta 2012b), NAO, PDO, SST, četnost synoptických situací ve střední Evropě (Kalenda a Šír 2021), srážky a povodně (Šír et al. 2022), sucha, vzestup hladiny světového oceánu, rychlost rotace Země (LOD), směry a proudění větrů (Corbyn 2018) a další.
Změny v objemu ulovených sleďů, tresek nebo lososů, jak ukázal Klyashtorin (2001) ve své analytické práci pro FAO, jistě také souvisejí se změnou klimatu. Můžeme tedy porovnat excentricitu Jupiterovy dráhy a vývoj detrendované teploty podle Scafetta (2020) s idealizovanými Kondratieffovými cykly, které odrážejí akciové trhy nejen zemědělských komodit, ale celých světových trhů (obr. 9). Vidíme, že s výjimkou prvního období mezi lety 1800 a 1850, kdy burzovní indexy nebyly tak robustní jako v pozdějším období a trh často podléhal krátkodobým výkyvům, ostatní Kondratieffovy cykly 1850-1900, 1900-1950 a 1950-2005(?) velmi dobře korelují jak s excentricitou Jupitera, tak s globálními teplotami, ale posunutými o zhruba 25 let zpět. Z toho vyplývá, že hlavními hybateli případných Kondratieffových cyklů nejsou globální teplota nebo excentricita, ale jejich hybatelé, tj. síly a energie, které o nich rozhodují. V případě excentricity jsou to gravitační síly, které umožňují přenos rotačních orbitálních momentů mezi tělesy sluneční soustavy (Wilson et al. 2008), takže excentricita má povahu jejich integrálů (tj. akumulovaných gravitačních sil a přenesených rotačních momentů). V případě teploty je to sluneční aktivita, která ohřívá nejen globální oceán, ale celou planetu Zemi, a globální teplota je tedy integrál anomálního výkonu Slunce (TSI) (Kalenda et al. 2018).
Obr. 9 – Srovnání křivky A – změny excentricity Jupiterovy dráhy (modrá křivka) a detrendované globální teploty (červená křivka) (převzato ze studie N. Scafetta (2020) se svolením) a křivky B – Kondratieffovy vlny (Quigley 2012). Graf A je oproti grafu B posunut v čase o přibližně 25 let zpět, takže korelační koeficient je maximální a kladný.
Diskuse
Již Čiževskij (1924) napsal, že v období vrcholů sluneční aktivity se objevují negativní jevy, jako je neúroda, závažné pandemie (tyfus, mor) včetně psychiatrických, a obecně vyšší úmrtnost. Rozdělil sluneční cyklus do čtyř fází:
1) tříleté období kolem slunečního minima, které charakterizoval pasivitou společnosti,
2) dvouleté období, kdy se lidé začínají organizovat pod novými vůdci,
3) tříleté období kolem slunečního maxima, kdy je společnost maximálně nabuzena, a
4) tříleté období úpadku, kdy lidé opět upadají do apatie.
To není zcela v souladu s koncem hospodářských cyklů a krizí v České republice, které se vyvíjely dlouhou dobu a vrcholily rok před vrcholem sluneční aktivity. Poměr důchodů k HDP, resp. poměr důchodů ke mzdám (důchody jako konzervativní složka NH, která úměrně odpovídá inflaci, a mzdy a HDP, které odpovídají spíše progresivní složce NH) spíše vypovídá o tom, že za levicových vlád docházelo spíše k tvorbě nadhodnoty, která byla později přerozdělována i do důchodů. Toto období spadá do období vrcholu sluneční aktivity nebo těsně po něm. Naproti tomu pravicové vlády měly obecně tendenci „vysávat“ již vytvořený nadprodukt, dokud nebylo co a odkud brát, protože i skutečná produkce nadhodnoty byla nižší než průměrná. Tento vývoj vedl přirozeně po minimu sluneční aktivity (kdy byla produkce nadproduktu nejmenší) ke krizím a recesím, které podle všech výše uvedených autorů vrcholily až v období maxima sluneční aktivity, u nás však vrcholily již ve vzestupné fázi, kdy je ekonomika de facto „přehřátá“ a ceny a inflace rychle rostou. Vzhledem k tomu, že hospodářský cyklus nemá bezprostřední reakci na vnější vlivy, dochází k fázovému posunu od sluneční aktivity, kdy by paradoxně zemědělská a ekonomická aktivita měla být maximálně efektivní v době maxima sluneční aktivity.
Naopak sociální hnutí, pokud by byla ovlivněna narušením geomagnetického pole Země v důsledku vysoké sluneční aktivity, by měla okamžitě reagovat. To se ukázalo v případě stávkového hnutí a protestní aktivity na počátku roku 2023, kdy největší rezonanční koeficienty politických videí a maximální účast na shromážděních byly pozorovány bezprostředně kolem (lokálního) maxima sluneční aktivity a s ní spojených magnetických bouří (index Kp porušení magnetického pole Země). Toto období maximálního společenského vzrušení tedy přirozeně spadá do období maxima sluneční aktivity a je jen otázkou, jak se společenská hnutí shodují s negativními ekonomickými tendencemi, které se od slunečního minima kumulují a zesilují, a jak je společnost dokáže využít (zužitkovat).
Literatura
CFI (2019): Kondratieff wave. https://corporatefinanceinstitute.com/resources/economics/kondratieff-wave/
Chizhevsky, A.L. (1924): Physical Factors of Historical Processes. Kaluga, Russia, pp. 72.
Corbyn, P. (2018): Mechanisms of weather extremes and climate changes Including long range forecasting. In: Mörner, N.-A., Matlack-Klein, P., Assunção Araújo, M., eds. (2018): Porto Climate Conference. The Conference Volume of Extended Abstracts [cit 27.08.2021]. https://www.portoconference2018.org/
ČSÚ (2023): Indexy a databáze. https://www.czso.cz/csu/czso/cri/
Dewey, Edward, 1968: “Economic and Sociological Phenomena Related to Solar Activity and Influence,” — “Cycles Magazine,” 1968, Volume 19 Number Nine (1968V19_9Sep), page 201.
Gorbanev, M. (2012): Sunspots, unemployment, and recessions, or Can the solar activity cycle shape the business cycle? MPRA Paper No. 40271, posted 26. July 2012 13:31 UTC. http://mpra.ub.uni-muenchen.de/40271/
Hampson, John, 2012: “Trading the Sun,” — mimeo, February 2012, http://www.marketoracle.co.uk/pdf/Trading_The_Sun.pdf
Herschel, Sir William F., 1801: “Observations tending to investigate the Nature of the Sun, in order to find the Causes or Symptoms of its variable Emissions of Light and Heat, with Remarks on the Use that may possible be drawn from Solar Observations,” — Philosophical Transactions of the Royal Society of London, Vol. XCI, pp. 265-318, April 16, 1801.
Jevons, William Stanley, 1875: “Influence of the Sun-Spot Period on the Price of Corn,” – A paper read at the meeting of the British Association, Bristol, 1875.
Jevons, William Stanley, 1878: “Commercial crises and sun–‐spots,” — “Nature,” Volume xix, November 14, 1878, pp. 33-37.
Pavel Kalenda, Ivo Wandrol, Karel Frydrýšek, Vítězslav Kremlík (2018): Calculation of solar energy, accumulated in the continental rocks. NCGT, Vol. 6, No.3, 347-380.
Kalenda, P., Šír. M (2021): Vliv Jupitera na chod typických synoptických situací na území ČR v období 1946 – 2019. Vodohospodářský bulletin 2021, 29-34.
Kalenda, P. (2022): Rezonance. Kosa Nostra, 24.11.2022. https://vlkovobloguje.wordpress.com/2022/11/24/rezonance/
Kalenda, P. (2023): Jak rezonují politické kauzy v mediálním prostoru. Kosa Nostra, 29.6.2023, https://vlkovobloguje.wordpress.com/2023/06/29/jak-rezonuji-politicke-kauzy-v-medialnim-prostoru/.
Klyashtorin, L.B. 2001. Climate change and long-term fluctuations of commercial catches: the possibility of forecasting. FAO Fisheries Technical Paper, No. 410. FAO, Rome, 86p.
McClellan, Tom, 2010: “The Secret Driver of Unemployment,” — mimeo, November 12, 2012, http://www.mcoscillator.com/learning_center/weekly_chart/the_secret_driver_of_unemployment/
Otsu A., Chinami M., Morgenthale S., Kaneko Y., Fujita D., Shirakawa T., 2006: “Correlations for number of sunspots, unemployment rate, and suicide mortality in Japan.” — Percept Mot Skills, 2006 Apr; 102(2): 603-8.
Predný, J. (2013): EKONOMICKÉ CYKLY V USA V 19. STOLETÍ. Diplomová práce MU Brno. https://is.muni.cz/th/lv2ey/Diplomova_prace_-_Jan_Predny.pdf
Quigley, Ch. (2012): Kondratieff Waves and the Greater Depression of 2013 – 2020. https://www.financialsense.com/contributors/christopher-quigley/kondratieff-waves-and-the-greater-depression-of-2013-2020 .
Scafetta, N. (2012a): A Shared Frequency Set between the Historical Mid-Latitude Aurora Records and the Global Surface Temperature. J. of Atmospheric and Solar-Terrestrial Phys. 74, 145–163.
Scafetta, N. (2012b): Multi-scale harmonic model for solar and climate cyclical variation throughout the Holocene based on Jupiter-Saturn tidal frequencies plus the 11-year solar dynamo cycle. J. of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics 80, 296–311
Scafetta, N. (2020): Solar Oscillations and the Orbital Invariant Inequalities of the Solar System. Solar Phys. 295, 33.
Miloslav Šír, Pavel Kalenda, Miroslav Tesař (2022): Jupiterská klimatická oscilace v letech 1960–2020. Vodohospodářský bulletin 2022, 38-42.
Thompson, W.R. (2006): The Kondratieff Wave As Global Social Process, Dept. of Political Science, Indiana University, U.S.A.
Walsh, Bryan, 1993: “Economic Cycles and Changes in the Earth’s Geomagnetic Field,” – “Cycles Magazine”, 1993, Volume 44, Number two (1993 V44_2 May).
Wilson, I. R. G., Carter, B. D, Waite, I. A. (2008): Does a spin-orbit coupling between the Sun and the Jovian planets govern the solar cycle? Pub. Astron. Soc. Australia, 25, 85–93.
