Jak ví každý, kdo sleduje zpravodajství, digitalizace v naší zemi se ještě nedávno potýkala s řadou problémů. Hlavní důvod spočíval v tom, že pod vedením posledních předsedů vlád Fialy a Babiše stát pochopil digitalizaci jako synonymum kontroly. Důsledkem tohoto vnímání byly různé spíše více než méně idiotské, pracně zaváděné a někdy zase rušené nápady. Například povinná elektronická evidence tržeb (EET, zavedená premiérem Babišem, zrušená Fialou, protože to vymyslel Babiš podobně jako stavební zákon) nebo šmírovací portál určený pro sledování pohybu osob, tzv. e-turista, o nějž kdovíproč usiluje Fialova vláda s Bartošem coby hnacím motorem, a který způsobil rozkol v beztak rozkoleném kolektivu Pirátské ultralevicové úderky.
Uvedené a další kroky digitalizace/kontroly nepřivítala veřejnost jenom s nadšením a z toho plynula i jistá pomalost v jejich zavádění do praxe. Jak je čtenářům našich textů zcela jasné, nejednalo a nejedná se v naprosté většině případů ani o digitalizaci, ani o kontrolu, ale souhrnně řečeno o další buzeraci.
Ne že by vládní kroky někdy neměly kladné důsledky. Namátkou Bartošem toho času rozesraný proces stavebního řízení má v některých krajích zajímavé dohry. Kupříkladu v Jižních Čechách přijala v posledním měsíci řada stavebníků překvapivé telefonáty. Na druhém konci byl zaměstnanec místně příslušného stavebního úřadu a žádal po stavebníkovi urychlenou kolaudaci. Když se stavebník, toho času dokončující základovou desku, probral z mrákot, vysvětlil ochotný úředník (nejedná se o ironii), že kvůli digitalizaci nemají co dělat, a proto byly vydány interní pokyny dotlačit do kolaudace co nejrychleji všechno, co jen trochu lze. Primárně samozřejmě proto, aby započaté projekty byly papírově vůbec dokončeny. Analogově, v zájmu všech.
To jsou samozřejmě spíše výjimky. V podstatě každé recentní vládě hrozil kvůli zmíněným nápadům, prodávaným jako „pokrok“, pokles beztak nízké podpory. Stávající premiér Fiala, dlouhodobě neschopný provést ve svém kolektivu eurohujerů jakékoliv personální změny, proto v obavě z pádu své křehké vlády kvůli nezvládnuté digitalizaci nařídil Bartošovi, že musí proces zachránit i za cenu osobních obětí. A Bartoš se rozhodl digitalizovat sebe sama.
Digitalizace vicepremiéra zpočátku narazila na technické potíže. Jak tuší i mnozí laici, pro digitalizaci, tedy v zásadě zápis čehokoliv do počítače, je nutné použít tzv. binární kód, což je způsob uložení informace definovaný jako konečný počet bitů, z nichž každý může nabývat právě jedné ze dvou hodnot, označených 0 nebo 1.
Bystřejším čtenářům již určitě došlo, že Bartoš se osypal hrůzou při představě, jak s ním nejen na Twitteru naloží komunita statisticky odchýlených jedinců, v médiích zjednodušeně označovaná zkratkou LGBT, až se dozví, že je tento prominentní vládní progresivista binární. Bartošovi podřízený vládní IT department, jehož dva hlavní programátoři jsou v odborných kruzích známí pod nicky Pat a Mat, proto dostal v podstatě neřešitelný úkol digitalizovat Bartoše nebinárně. Což celý tým odvařilo nesrovnatelně víc než portál e-turista a stavební řízení dohromady a Bartoš musel narychlo, bez výběrka a nad rámec běžící rámcové smlouvy vypsat speciální veřejnou zakázku na mimořádnou dodávku marihuany, protože alkohol Piráti nesnesou.
Pokusíme se celou problematiku vysvětlit laikům. Každé slovo nebo číslo je v binárním kódu zapsáno kombinací jedniček a nul. Například příjmení „Bartoš“ vypadá v binárním kódu následovně: 01000010 01100001 01110010 01110100 01101111 01100001, což si můžete ověřit například zde. Jak vidíte, zápis v binárním kódu má tu nepříjemnou vlastnost, že je binární. Informatici digitýmu tedy stáli před úkolem, proti němuž je fluidní pohlaví v podstatě legrace. Jak binárně zapsat Bartoše nebinárně?
Bartoš dle našich informací požádal nejprve svého kolegu ministra zahraničí Lipavského o intervenci v USA, ale Američané nepřekvapivě jakýkoliv zásah do ASCII kódu odmítli. Vicepremiér krátce ale vážně zvažoval i některé méně známé binární formy své digitalizace, na prvním místě využití Braillova písma, což je forma binárního zápisu svého druhu, typicky využívaná slepci. Tento návrh měl širokou podporu v kabinetu i napříč opozicí, poněvadž v zásadě všichni oslovení politici se shodli, že žádné výsledky práce piráta Bartoše nevidí, ale nakonec z celkem pochopitelných důvodů neprošel přes Bartošův marketingový tým.
Celou situaci nakonec geniálně vyřešil neznámý člen týmu ajťáků, po němž pátrá Bartošovým kumpánem Rakušanem kontrolovaná policie. Uvedený jedinec navrhl pro Bartoše využít speciální znak kompatibilní s binárním kódem a přitom nebinární. Ministr byl digitalizován jako jedna velká nula. e-Bartoš, správněji tedy „0“, zcela splňuje požadavky LGBT enklávy na nebinaritu a opětovné námitky vicepremiérova marketingového týmu byly napodruhé shozeny ze stolu, protože premiér Fiala v interní komunikaci potvrdil, že na toto označení Bartoše a Pirátů jako celku je zvyklý a používá jej dlouhodobě.
Na různých dezolátních serverech je již delší dobu znak „0“ používán pro označení výsledků práce celé řady Bartošových kolegů, ne nutně jenom Pirátů a ne nutně jenom z Pětikoalice. Po autorech textů tohoto druhu a v širším kontextu nositelech myšlenek s uvedeným narativem aktuálně intenzivně pátrá tým plukovníka Otakara TZLD Foltýna, aby okolo nás zombíků mohl hloubit příkopy, což je zřejmý cíl vládou řízené a Foltýnem realizované strategické komunikace.
Viděno šířeji, naše redakce si dovoluje konstatovat, že nejenom státní správa a samospráva ale zcela zřejmě i celá společnost prochází pomalu ale jistě procesem zápisu do binárního kódu, jehož nevyřčeným ale jasným cílem je foltýny (0) řízená karanténa sviní (1). Samozřejmě nepůjde již o covidovou karanténu, to byl jen takový malý test. Uvedený proces je vítán, podporován a hnán kupředu zejména užitečnými idioty, velmi početnou skupinou osob sdružujících se jednou pod praporem covidismu, podruhé pod ukrajinskou vlajkou a potřetí třeba při polévání uměleckých děl polévkami ve jménu záchrany klimatu, typicky bez jakékoliv snahy opatřit si a kriticky posoudit informace z jiných než establishmentem kontrolovaných nebo establishmentu podlézajících zdrojů.
Tato postupná binarizace společnosti, verbálně komunikovaná ze strany „0“ vzletnými hesly o diverzitě, nikoliv ovšem názorové, bude další stupeň procesu digitalizace, jehož jsme všichni víceméně nedobrovolnými účastníky a jehož kýženým výsledkem, z jejich pohledu, bude naprostá názorová uniformita napříč Evropským rájem kompenzovaná pohlavní multidiverzitou. Při pohledu z příkopu se tento výsledek může jevit jako nekonečná řada nul, kterýžto názor je nicméně názorem svině. Problém nefunkčního stavebního řízení je trapná marginálie na naší cestě k uvedeným perspektivám.
