Charles Hugh Smith / 13.08.2024
Nepochybně jste už někdy slyšeli: „Museli jsme zničit vesnici, abychom ji zachránili“. Původní citát zaznamenaný reportérem Peterem Arnettem v roce 1968 zněl: „Bylo nutné zničit město, abychom ho zachránili.“. Tato věta (ať už jde o přesný přepis, nebo ne) se stala symbolem americké války ve Vietnamu a vystihuje nemožnost vést nekonvenční válku bez frontové linie o „srdce a mysli“ občanů s masivní palebnou silou.
V podobné situaci se nacházíme i dnes, kdy se veškerá obrovská palebná síla stimulů a intervencí centrálních bank chaoticky destruktivním způsobem odvíjí v tom, co nazývám Velkým odvíjením všech excesů pákového efektu, dluhů, stimulů a horečných spekulací, které nyní ovládají globální finanční systém a ekonomiku.
Stejně jako ve Vietnamu byla tato politika zahájena s dobrými úmysly: Stejně jako cílem všech „mimořádných opatření“, která centrální banky a ministerstva financí prováděly v letech 2008-2009, byla „záchrana systému před zhroucením“, což tehdy stručně vyjádřil prezident Bush: „ Tato srágora jde ke dnu.“ (pozn. překl.: v angličtině „This sucker’s going down“)
Stejně jako americká intervence ve Vietnamu byla „nouzovým opatřením“, které začalo omezeně a pak přerostlo v totální válku, Federální rezervní systém a další centrální banky rozpoutaly finanční ekvivalent operace Rolling Thunder, zatímco vlády zvyšovaly deficitní výdaje, tj. půjčovaly si a utrácely biliony, aby podpořily ekonomiku.
Politiky, které byly vyhlášeny jako „mimořádná opatření“, se rychle staly trvalými a byly rozšířeny, protože ukončení programů by torpédovalo křehké bubliny aktiv založené na dluhu, které byly nafouknuty, aby se zvýšil efekt bohatství, což je metrika děsivě podobná nechvalně známému počtu mrtvých ve vietnamské válce, kde se „vítězství“ změnilo v počítání obětí „mimořádných opatření“.
To, že dolních 90 % obyvatel ztratilo půdu pod nohama, zatímco Fed zvyšoval bohatství horních 10 %, byl další případ ničení města, aby bylo zachráněno. Vedlejší škody jsou v takových případech oblíbenou antiseptickou frází, a tak zatímco bublinová inflace Fedu obohacovala již tak bohaté – efekt bohatství zní tak bombasticky a pozitivně, že? -, reálná ekonomika se stala závislou na téměř nulově úročeném dluhu, extrémním pákovém efektu a hře na rozšiřující se intervence Fedu: kupujte propad, protože Fed vždy přiskočí, aby trh „zachránil“.
Problémem intervencí a závislostí je, že k udržení opojení je zapotřebí stále větších dávek. Žádná intervence ani závislost se neobejde bez následků, a tak se s každým dalším kolem stimulů závislost ekonomiky na manipulaci Fedu / centrální banky – ehm, chtěl jsem říci intervenci – rovněž rozšiřovala.
Je záhadou, jak by sektor bydlení přežil bez manipulace Fedu v řádu bilionů dolarů, protože nákup cenných papírů krytých hypotékami (MBS) Fedem v řádu bilionů dolarů je nyní trvalou politikou a zrušení této „podpory“ by rozpoutalo děsivě nekontrolovatelné tržní síly.
To je to, kam nás to všechno zavedlo: nemanipulovaný trh je nyní Nemesis. Pokud Fed a ministerstvo financí uvolní své sevření a trh se uvolní, pak se globální finanční systém i globální ekonomika, která je na něm nyní závislá, odvíjí nelineárním a nepředvídatelným způsobem, který zlikviduje velkou část dluhu, pákového efektu a zdánlivého bohatství bubliny „The Everything Bubble“.
Ve všech těch spekulativních blábolech o tom, jak hrát další kolo Rolling Thunderu Fedu, se ztrácí katastrofální nespravedlnost patnáctiletého podporování zombií a obohacování již bohatých. Spodních 90 % lidí, kteří žijí ze své práce, ztratilo kupní sílu a jejich aktiva, jako jsou domy, prudce stoupají mimo jejich dosah, zatímco Fed a ostatní centrální banky institucionalizovaly morální hazard pro superbohaté, kteří se mohou spolehnout na to, že je Fed zachrání, zatímco nemajetní platí 22% úrok na kreditních kartách.
Stejně katastrofální je i motivace ke spekulacím namísto produktivního investování kapitálu. Ano, všichni fandíme opakovaně použitelným raketám a továrnám na baterie, ale 100 bilionů dolarů „bohatství“, které přibylo od roku 2009, není výsledkem neuvěřitelných skoků v produktivitě; naprostá většina tohoto „bohatství“ je výsledkem bublin úvěrových aktiv nafouknutých Fedem a dalšími centrálními bankami.
Mezitím se smyčka finanční represe stále utahuje, jak je znázorněno na tomto grafu od Richarda Bonugliho, s nímž jsem v novém podcastu diskutoval o Velkém odvíjení. (33 min)
Jakmile opojení z předchozích opakování finanční represe vyprchá, dávka se zvyšuje, stejně jako sázky, když opojení vyprchá. Tak se dostáváme do fáze počítání mrtvých, kdy se vydávají statistiky, které „dokazují, že vítězíme“, zatímco ve skutečnosti je finanční sektor stále křehčí a ekonomika stále více závisí na další dávce fentanylu od Fedu.
Nyní jsme tak sjetí fentanylem Fedu – přichází snižování sazeb! – že si ani nevšimneme, že spekulace nahradily růst produktivity jako zdroj „bohatství“:
Finanční represe je velkorysá s vedlejšími škodami. Triliony fentanylu FEDu a federální deficity a dolních 50 % obyvatel dostalo ohromující zvýšení svého signálně-šumového podílu na finančním bohatství národa o 0,2 %, až na 2,6 %, jupí.
Tady máme váš efekt bohatství: naštěstí vlastně nepotřebujete mzdy k životu, že? Aha, potřebujete? Tak to se omlouvám…
Škoda, že už nejste bohatý, pak by vás FED udělal mnohem bohatšími.
Odvíjení bude samozřejmě nerovnoměrné, spousta měst bude zničena, aby se zachránila, a nakonec padající domino dorazí i k nám, ať už jsme kdekoli. Finanční systém je pevně svázán globálně, takže při jeho odvíjení se zhroutí stejně pevně svázaná globální ekonomika.
A tak jsme tady: bylo nutné zničit globální ekonomiku, abychom ji zachránili. Doufáme, že se vám ohňostroj bude líbit.
Překlad Deepl
