Prezidentské volby ve Venezuele v roce 2024, které se konaly 28. července, vzbudily mezinárodní zájem – podobně jako předchozí volby v tomto karibském státě. Objevilo se jasné rozdělení: Spojené státy a jejich spojenci podporující opozici, a země vznikajícího multipolárního světového uspořádání podporujícího prezidenta Nicoláse Madura.
Stejně jako USA a jejich spojenci zpochybňovali legitimitu Madurova prezidentství od voleb v roce 2018 a vyvolali umělou “prezidentskou krizi” s bývalým opozičním vůdcem Juanem Guaidóem, kterého Washington uznal za “legitimního” prezidenta, Západ tak činí znovu, tentokrát v případě bývalého diplomata Edmunda Gonzáleze.
Opozice zveřejnila kopie oficiálních sčítacích archů, které shromáždili volební pozorovatelé z většiny volebních středisek v zemi. Tyto archy ukazují zjevné 80% vítězství Gonzáleze, což je tvrzení, které je nyní hojně šířeno a rozšiřováno západním tiskem.
Mezitím výsledky zveřejněné Národní volební radou ukázaly těsné vítězství Madura s 52 %, což vedlo k protestům opozice. Venezuelská vláda tyto demonstrace kriminalizovala a přikročila k potírání opozičních vůdců.
Denis Rogatjuk, reportér listu El Ciudadano, který se volbami zabýval pro tuto nezávislou mediální platformu, pro RT uvedl: “Dny předcházející volbám ukázaly monumentální převahu Nicoláse Madura a PSUV nad opozicí, pokud jde o lidské zdroje a samotnou sílu její volební mobilizace.”
“Závěrečné mítinky prezidenta Madura přilákaly šestkrát až sedmkrát větší davy lidí než mítinky Gonzáleze a Machada. A druhý bulletin, vydaný 2. srpna, uvádí 6 408 844 hlasů pro Madura, s touto představou dokonale koresponduje, stejně jako skutečnost, že kombinovaná členská základna PSUV a spřátelených stran činí rovněž něco přes 6 milionů,” uzavřel.
Zajímavější dynamikou, pokud jde o situaci ve Venezuele, je však skutečnost, že se USA nedaří získat potřebnou podporu. Představuje to úbytek americké síly ve státě, který byl kdysi považován za zadní dvorek impéria.
Například situace v Bolívii v roce 2019, kdy byl bývalý prezident Evo Morales nucen odstoupit v důsledku rozsáhlého tlaku policie a armády po mezinárodním zásahu, zanechala v kolektivních ústech Latinské Ameriky zjevně kyselou pachuť.
Tři nejvýznamnější země regionu – Brazílie, Mexiko a Kolumbie – Madura neodsoudily. Ve skutečnosti Organizace amerických států (OAS), která již dříve v roce 2019 přijala rezoluci proti Moralesovi, rezoluci kvůli situaci ve Venezuele nepřijala. Zatímco 17 členů hlasovalo pro odsouzení Madura, 11 členů se zdrželo hlasování – včetně Brazílie a Kolumbie – a pět delegací včetně Mexika zasedání zcela vynechalo. OAS potřebovala k přijetí rezoluce 18 hlasů.
Podporu se nepodařilo získat ani v Evropské unii poté, co Maďarsko zablokovalo společné prohlášení bloku, které mělo poukázat na “nedostatky a nesrovnalosti” ve venezuelských volbách, a donutilo tak šéfa zahraniční politiky EU Josepa Borrella, aby prohlášení zveřejnil jako soukromá osoba.
Spojené státy neustále pokřikují kvůli údajným poruchám demokracie v Latinské Americe a využívají svou moc k maření nezávislých vlád prostřednictvím mezinárodních fór a mafiánské diplomacie. Způsobují jeden převrat za druhým a zanechávají za sebou jen zkázu a bídu. Lidé na této polokouli – a vlastně i na celém světě – už mají dost nespravedlnosti a špatného zacházení.
Tentokrát měl Washington možná skutečně pravdu. Může se stát, že Maduro v těchto volbách prohrál. V každém případě, ať už objektivní pravda leží kdekoli, tvrzením strýčka Sama už nikdo nevěří, zřejmě proto, že příliš dlouho zneužíval svou moc v cynické snaze o nadvládu.
Zdroj: rt.com
