Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
…Keč Albatros byl jednou z lodí využitých k pašování Židů do Švédska. Někteří uprchlíci byli pašováni v nákladních železničních vagonech na pravidelných trajektech mezi Dánskem a Švédskem. Tento způsob byl vhodný pro děti a staré lidi, co byli příliš slabí na to, aby vydrželi drsnou plavbu po moři. Agenti dánského hnutí odporu se vloupali do prázdných nákladních vagónů, které Němci po kontrole zapečetili, pomohli uprchlíkům do vagónů a pak je znovu zapečetili padělanými nebo ukradenými německými pečetěmi, aby zabránili další kontrole. Tato záchranná akce je považována za jednu z největších akcí kolektivního odporu proti agresi v zemích okupovaných Německem během druhé světové války.
Navzdory snahám o záchranu však Němci v Dánsku zadrželi celkem 482 Židů, většinou starých a nemocných, a deportovali je do terezínského ghetta v protektorátu Čechy a Morava. Většina deportovaných byli němečtí nebo východoevropští uprchlíci. Přestože mnozí z deportovaných nebyli dánskými občany, dánské úřady a Dánský červený kříž hlasitě a naléhavě požadovaly informace o místě jejich pobytu a životních podmínkách. Ráznost dánských protestů pravděpodobně odradila Němce od převozu těchto Židů do vyhlazovacích center v Němci okupovaném Polsku. Představitelé SS v Terezíně dokonce umožnily dánským vězňům dostávat dopisy a některé balíčky humanitární pomoci. Dánský červený kříž byl hlavní hybnou silou žádosti Mezinárodního Červeného kříže o návštěvu a inspekci Terezína, která byla poprvé podána na podzim roku 1943. Poté, co Hlavní úřad říšské bezpečnosti návštěvu povolil, doprovázel zástupce Dánského červeného kříže představitele Mezinárodního Červeného kříže při jejich návštěvě v červnu 1944.
Dánští Židé zůstali v Terezíně, kde jich desítky zemřely, až do roku 1945. Koncem dubna téhož roku předaly německé úřady dánské vězně do péče Švédského červeného kříže.
Prakticky všichni uprchlíci se v roce 1945 vrátili do Dánska. Ačkoli nedostatek bytů a domů si vyžádal, aby někteří z nich žili několik měsíců v provizorních ubytovnách, většina z nich našla své domovy a podniky ve stavu, v jakém je opustili. Místní úřady totiž odmítly Němcům nebo jejich kolaborantům v Dánsku povolit zabavování nebo rabování židovských domovů.
Během holokaustu zemřelo v Terezíně nebo při útěku z Dánska celkem asi 120 dánských Židů, tedy relativně malý počet. Ze všech Německem okupovaných zemí, tak Dánsko patřilo k těm s nejvyšším procentem přeživších Židů.
Po záchranné akci se Georg Duckwitz vrátil ke svým oficiálním povinnostem.
Dne 4. května 1945 ve 20:35 bylo v britském rozhlase oznámeno, že německá vojska v Nizozemsku, severozápadním Německu a Dánsku kapitulovala.
A to aniž by na dánskou půdu vkročil jediný anglický, americký nebo ruský voják. Období okupace tak skončilo poměrně pokojně a na většině míst mohli lidé vyjít do ulic a oslavovat nově nabytou svobodu.
Po válce zůstal Duckwitz v německé zahraniční službě a v letech 1955-1958 působil jako západoněmecký velvyslanec v Dánsku a později jako velvyslanec v Indii. Když se Willy Brandt stal v roce 1966 německým ministrem zahraničí, jmenoval Duckwitze státním tajemníkem na západoněmeckém ministerstvu zahraničí. Poté, co se Brandt stal kancléřem, nařídil Duckwitzovi, aby vyjednal dohodu s polskou vládou. Brandtova práce vyvrcholila Varšavskou smlouvou z roku 1970, v níž se obě strany – Spolková republika Německo (běžně známá jako Západní Německo) a Polská lidová republika – zavázaly k nenásilnému jednání a akceptovaly stávající poválečnou hranici. Duckwitz poté pracoval jako ministr zahraničí až do svého odchodu do důchodu v roce 1970.
Jeho role v záchranné akci z roku 1943 však nebyla zapomenuta. Světové středisko paměti obětí holokaustu Yad Vashem se 29. března 1971 rozhodlo uznat Georga Ferdinanda Duckwitze Spravedlivým mezi národy, což je nejvyšší izraelské vyznamenání pro lidi nežidovského původu, kteří riskovali své životy při záchraně Židů během holokaustu. Yad Vashem, který byl založen v roce 1953 a sídlí v Jeruzalémě, se věnuje připomínání, dokumentaci, výzkumu a vzdělávání v oblasti holokaustu.
Když o dva roky později, 16. února 1973, v Brémách zemřel, bylo mu 68 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#worldwar2
#ww2
