Válka na Ukrajině, která měla fungovat jako přehlídka neotřesitelné síly kolektivního Západu – viz ono americké, dnes už notoricky zprofanované – svět povedem buď silou svého příkladu nebo příkladnou silou a jeho naprosté dominance, se změnila s jejím trváním ve stejnou, ne li větší, blamáž jako představy Ruska o rychlém triumfálním vítězství na Ukrajině.
Nicméně zatímco Rusko a jeho obyvatelé pochopili, že hrají doslova o svou existenci a přizpůsobili tomu nastavení úplně všeho, ekonomikou počínajíc a zahraniční politikou konče a samozřejmě vším mezi tím, pak u nás na kolektivním Západě naprosto na neměnné úrovni přetrvává pocit vlastní výlučnosti a výjimečnosti a samozřejmě i z toho plynoucí nadřazenosti na celým zbytkem planety!
A z tohoto postoje nás nedostaly ani dva půl roku naprosto neúspěšných sankcí, neúspěšných proto, že se k nim odmítl připojit globální Jih. který radši udržuje styky s námi ostrakizovaným Ruskem.
Těch lekcí v tomto směru jsme zinkasovali už obrovské množství. A pořád jsme se nepoučili! Pořád ohrnujeme náš velkopanský frňák nad zeměmi globálního Jihu a pořád je školíme a mistrujeme! O tomhle si přečtete v dnešním prvním textu, který se objevil v českém vydání posledního Forbesu. Velký JIHOAFRICKÝ globální investor černé pleti to tam podává geniům naprosté podprůměrnosti typu nedovzdělaný bakalář z Černína nebo signalista ze Strakovky a jejich kolektivně západním eurokopiím přímo zednickou lžící.
Druhý dnešní článek pochází od tuzemského ekonoma Vladimíra Pikory. Kterého čtu velmi rád. Daleko radši než jeho poněkud pouťovou manželku Šichtařovou, jakkoli ta je daleko plodnější.
A ten se zabývá mou „oblíbenou“ velkou noční můrou – totiž zadlužením kolektivního, v tomto případě opět evropského Západu. O němž si oba shodně myslíme, že není udržitelné!
Prostě jiným kážeme morál tónem nafrněného pátera který právě dorazil zjevit Křovákům cestu k jejich jediné spáse, ačkoliv má sám holý zadek a měl by se především postarat o spásu svou vlastní…
Už opravdu dlouho přemýšlím, co nás legitimuje do téhle pozice, kterou zbytek světa ani nepřehlédl, ani ji nehodlá dlouhodobě akceptovat…. Moje babička by to okomentovala příslovím nahoře huj, dole fuj!
Ale daleko důležitější mi přijde něco jiného – uvědomíme si vůbec někdy v historicky krátké době realitu? A začneme ji prakticky řešit, když předevčírem bylo dávno pozdě?
Po zvolení Smrtky Uršulky do čela Evropské uHnie tomu nevěřím. My radši pořešíme Green Deal a LGBT+
Tak taková je dnešní Kosa.
