Historik Jaroslav Strnad ve svých skvělých kapitolách v tlusté monografii Dějiny Indie používá termín „predátorské státy“. Predátorské státy jsou typické pro islámskou civilizaci, ale mohou vyrůst kdekoliv. Jde o to, že vládce v zásadě ignoruje poměry v zemi (kromě občasného potlačování vzpour), veškerou energii věnuje do válečných výprav a armádu financuje z válečné kořisti.
Čtenář na začátku 21. století si ovšem uvědomí, že to dobývání válečné kořisti nemusí jít cestou přímé vojenské výpravy, ale že predátorskými státy jsou také ty, jejichž ekonomika je založena na finančních službách. Ignorování vnitřního stavu až do úplného zhroucení a kořistění jinde.
Jaroslav Strnad ovšem připomíná, že pokud predátorské státy z různých důvodů nemohou pokračovat ve válečnické expanzi, přicházejí strašlivé vnitřní krize.
A to nezmínil možnost, že by mohlo existovat něco jako trpasličí parodie na predátorský stát, který jeho elity vnitřně zdevastují nikoliv pro vybudování válečnické mašinérie, nýbrž pro snění o tom, jak bychom mohli být obávaní neporazitelní, kdybychom měli nějaké zbrojovky a nějakou armádu.
Článek Druhý pohled z 20.8.: O predátorských státech se nejdříve objevil na PhDr. Petr Hampl, Ph.D..
