Nejčerstvější příklady velkého problému dneška. Samozvaní sociální inženýři se za pomoci státní mašinérie snaží vyřešit něco, o čem si myslí, že tomu rozumí.
Odkaz na zdrojové informace na konci článku.
Zase ta Kalifornie
Kalifornie v roce 2016 zakázala plastové tašky na jedno použití. Byla prvním státem v USA, který podobné opatření zavedl.
Původní jednorázové plastové tašky v obchodech nahradily trvanlivější a větší tašky, které mohly být použity více než stokrát. Obchody je prodávaly za zákonem stanovenou minimální cenu. Cílem zákona bylo omezit celkový objem plastového odpadu.
Nicméně stal se pravý opak. Objem odpadu z plastových tašek, které končí na kalifornských skládkách, nebyl nikdy větší. Nové tašky jsou vyrobeny z materiálu, který je čtyřikrát silnější než u jejich tenké předchůdkyně. Málokdo je používá opakovaně a vzhledem k materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, nemohou být recyklovány.
Co na to tisk?
Komentář v Los Angeles Times uvádí:
„Nikdo nemůže být viněn za tuto špatnou situaci. V zákoně nebyla žádná díra, nikdo se nepohyboval na hraně zákona. Je to jednoduše případ neočekávaných důsledků.”
„Nikdo z lidí, kteří vyjednávali příslušný zákon, si nedokázali představit, že s novými taškami ze silnějšího materiálu, které mohou lidé použít 125 krát, budou lidé zacházet jako s jednorázovými lehkými taškami. Ale to je přesně to, co se stalo. Lidé nemohou tašky recyklovat, ani kdyby chtěli. Žádná firma v Kalifornii není schopná je recyklovat.”
Post scriptum
Pozn. autora: Zákonodárce si nedokázal představit, že zákon nebude fungovat tak, jak on si představoval. A tím je to pořešeno?
Co by za to chudáci v soukromé sféře dali? Oni se nemohou zbavit odpovědnosti za špatné rozhodnutí prohlášením, že si něco nedokázali představit. Oni musí dopředu usilovně přemýšlet, jestli se něco náhodou nemůže stát, protože na tom závisí jejich živobytí. A nikdo nepřijde s pytlem peněz, aby je utěšil.
Italský profesor napsal kdysi knížečku o lidské hlouposti. Píše v ní, že suverénně nejnebezpečnější lidé jsou ti, kteří neví, že nic neví. Sociální inženýři, kteří si myslí, že prostě jen vydají nějaký zákon a ono to dopadne. To, že lidé mohou vyhazovat i nové tašky, by napadlo pětileté dítě.
Tohle není kritika špatného rozhodnutí. To udělá každý. Je to kritika lidí, kteří bez přemýšlení a zkušeností vydávají nesmyslné zákony, za nimiž zůstává spálená země, a kteří se nikdy nepoučí, natož aby se stali pokornými.
Kanadská vláda pomáhá médiím
V polovině minulého roku přijala kanadská vláda zákon „Online News Act”, kterým nařizovala firmě Meta, která vlastní Facebook, a Google, aby se o své zisky z publikování článků z kanadských médií dělila s jejich vydavateli.
Řada lidí upozorňovala, že zákon představuje velké riziko, protože obchodní dohodu uzavírají vždy dvě strany a není jisté, jak na to bude Meta a Google reagovat. Kanadský ministr pro místní rozvoj při představování zákona uvedl:
„Díky novému zákonu si budou moci novináři z celé země vyjednat férové podmínky kompenzace za články, které se objeví na největších digitálních platformách. Zákon vyrovnává podmínky na hřišti tím, že omezuje sílu velkých firem a zajistí, že i nejmenší vydavatelé dostanou férovou odměnu za svoji práci.”
No, pomáhá…
O měsíc později reagovala firma Meta, tedy Facebook, na nový kanadský zákon tak, že zakázala publikování veškerých novinových zpráv pro uživatele v Kanadě. Kanadský premiér Trudeau reagoval prohlášením, že odříznutí Kanaďanů od novinových zpráv není správné, že to je vydírání a že „to nebude fungovat”.
Google se nakonec s kanadskou vládou dohodl na roční platbě ve výši 100 milionů dolarů. Firma Meta vytrvala. Kanadská vláda se domnívala, že Meta blufuje, ale zdá se, že ne.
Čtenáři, kteří skončili na stránkách místních novin tím, že se o článku dozvěděli na Facebooku, ze dne na den zmizeli.
Jeden rok poté, co Meta zakázala odkazy na kanadské noviny, klesl počet interakcí o 58 %. V absolutních číslech to znamená o 11 milionů méně zobrazených stránek kanadských novin denně. Zákaz odkazování na kanadské noviny neměl téměř žádný vliv na aktivity kanadských uživatelů na Facebooku.
Meta nehodlá zákaz zrušit a kanadská vláda neplánuje zákon upravit.
Post scriptum
Pozn. autora:
Když chce kterákoli soukromá firma udělat nepopulární rozhodnutí, které se dotýká jejích obchodních partnerů, pečlivě zvažuje, co může udělat protistrana a co se bude dít pak. Když se to nepovede, mění se taktika. Stát většinou nezvažuje nic a strategii nemění, i když místo pomáhání škodí. Proto by se měl soustředit pouze a zejména na věci, kde je jeho role nezastupitelná.
