PL/TOMÁŠ VYORAL
„Tak trochu se to srovnání nabízí a rezonuje s ním. Nejen proto, že je pod tímto pravověrným demagogickým pamfletem podepsán opět Zdeněk Svěrák,“ komentuje Tomáš Vyoral dopis zaslaný na podporu plukovníka jmenovaného do funkce strategického komunikátora. Soudí, že každý režim má své věrné umělce. A někteří zůstanou věrní i když se režim změní. „To, že někteří z nich jsou skvělými umělci – jako Zdeněk Svěrák – a někteří průměrnými – přičemž bezvýznamného uplakánka Hutku ani nepočítám, jim ještě nedává žádnou kvalitu ani autoritu k tomu bezpečně rozpoznávat mezi černým a bílým, dobrem a zlem,“ soudí.
Tak jsme si opět připomenuli srpen 1968 a invazi vojsk Varšavské smlouvy. Tentokrát ovšem trochu poťouchle, všude na sociálních sítích jsem viděl ten známý úryvek z životopisu prezidenta Pavla. Samotný Pavel pak tomu ještě nahrál tím, že řekl, že je potřeba si toto výročí připomínat „pro uctění památky obětí nebo vyjádření respektu všem, kteří měli jasně nastavený morální kompas a neuhnuli“. Co vy na to?
Neuvěřitelná směsice pokrytectví, oportunismu, hlouposti, křivé páteře, morálního vykloubení. Co víc k věčnému převlékači uniforem soudruhu Pavlovi dodat. Zajímavé, že všichni ti dobroserové, kteří byli paf z komunistické minulosti Andreje Babiše, jsou se schvalovačem invaze armád Varšavské smlouvy v pohodě. Opět hloupost, krátkozrakost, nedostatek kritického myšlení a myšlení vůbec. To všechno nahrazováno pravověrností a svazáctvím.
Kromě toho, na výročí se vyjadřoval i plukovník Foltýn, jehož odbor strategické komunikace vytvořil svůj první výstup. A tentokrát místo sviní přirovnal některé spoluobčany k pedofilům. Vzhledem k tomu, že kamkoliv ho pozvou, tak Foltýn vypustí nějaké podobné moudro, není načase si položit otázku, zda jeho úloha není jen prachsprosté odvádění pozornosti?
Pravdou je, že to tak působí. Ale dle mého jde spíše o jeho pocit nedotknutelnosti a bohorovnosti. Arogance moci zeleného bezmozka v ryzí podobě. Vlastně jako přes kopírák se zkorumpovaným lhářem a psychopatem Prymulou. Vrchní šéfcenzor pokračuje ve své agresivní rétorice proti „nepřátelům“ jeho strany a vlády. Bohužel lampasák začíná odhalovat svou skutečnou tvář, kdy občany s opačným názorem – nikoliv kolaboranty, neboť tím je on sám – zve sviněmi, zombíky nebo je přirovnává k pedofilům. To vše ovšem sedí právě na něj. Jedná se o bezcharakterního pazgřivce se zeleným mozkem, který by – jak říká – nejradši vyhloubil příkopy pro nepodvolené. A tam co? Tam by je naházel? Zmasakroval? Zasypal? A pak by si už jen za nekritických fanfár dále kolaboroval s velkými bratry ze zámoří a pracoval pro jejich zájmy? Foltýn měl už dávno skončit na smetišti dějin coby typický příklad totalitně smýšlejícího zmetka.
Za Foltýna se nám také postavila umělecko-politická fronta, včetně Zdeňka Svěráka. Je namístě srovnání s Antichartou?
Tak trochu se to srovnání nabízí a rezonuje s ním. Nejen proto, že je pod tímto pravověrným demagogickým pamfletem podepsán opět Zdeněk Svěrák. Řada předních umělců vždy byla, je a bude tváří každého režimu. Je to jak v zájmu daného režimu – ať už je socialistický, nacistický či liberálně-demokraticky totalitní – tak v zájmu jich samotných. Neb nemalá část z nich je bytostně závislá na jeho cecících, z nichž sosají finanční prostředky původně získané od občanů, kterým pak za tyto peníze dělají politické školení mužstva.
Někteří umělci mají zkrátka zřejmě přehnané mínění o sobě samých a neodbytné nutkání neustále mistrovat ostatní o tom, která strana a vláda je správná, a že jejich pravdy jsou aktuálně ty jediné správné a jediné povolené. Pořád ti stejní. Pořád titíž jako za koronafašismu, tak za ukrofašismu. Svěrák, Hřebejk, Hutka, Hrušínský, Marhoul, Wollner, Jandourek, k tomu zkorumpovaný kvazi imunolog ze zahraničí Hel či prominentní agentův synáček Kolář…
To, že někteří z nich jsou skvělými umělci – jako Zdeněk Svěrák – a někteří průměrnými – přičemž bezvýznamného uplakánka Hutku ani nepočítám, jim ještě nedává žádnou kvalitu ani autoritu k tomu bezpečně rozpoznávat mezi černým a bílým, dobrem a zlem… Protože tak to ve skutečném světě ani nefunguje. Jde pouze o jejich ideologický aktivismus, pravověrnost a s tím spojený bonus být úslužně zadobře s režimem, který dojí o naše prostředky.
V Praze se za peníze města rozjela kampaň proti zírání, otírání se a osahávání v MHD. Jak se stavíte k takovým „výchovným“ pokusům?
Se smutným úšklebkem. Ti u koryt a jejich kamarádi z PRopagandistických agentur si namastí kapsy. Běžné občany budou mistrovat ohledně nevhodných pohledů, ale druhým dechem k nám s otevřenou náručí zvou nadržené lékaře, jaderné fyziky a další verbež „prchající před válkou“ z Afriky a z Blízkého východu.
Bloger Vidlák rozjíždí projekt Nekrm hydru, který má ČT odepřít koncesionářské poplatky. Zajímavé je, že proti němu vystupují hlavně ti, kdo ČT sami kritizují. Dle vašeho názoru, má organizovaný odpor proti placení koncesionářských poplatků šanci na úspěch?
Oceňuji jakoukoliv iniciativu a energii vyvinutou proti zvůli totalitního režimu. Nicméně je třeba konkrétně tuto zřejmě ještě více do detailu promyslet a dořešit. Víte, iniciativa počítá s tím, tak jak jsem to pochopil, že v množství lidí je síla, která dokáže s něčím hnout. Ať už k lepšímu, či k horšímu. Jen já jsem trochu skeptik a obávám se, že ani ono množství, které předpokládá iniciátor, nebude stačit. Viděli jsme to bohužel názorně i během totalitní „hry na covid“. Taky bylo velké množství lidí, které se stavělo proti fašistickým a ničím nepodloženým restrikcím a proti zvůli států. A pomohlo to? Nechci samozřejmě nikoho odrazovat, ale obávám se, že se zatím jedná o boj s větrnými mlýny. Zatím musíme bojovat co nejlépe v rámci mantinelů, které nám vymezují majitelé klíčů. Bohužel. Doufejme, že čas přijde a my zúčtujeme spolu.
A ještě jedna otázka k ČT. Noru Fridrichovou a jejích 168 hodin nahradí Strážmistr Topinka, tj. pokračování Doktora Martina. Není to už trochu moc soli do rány? Na sociálních sítích už tomu začínají říkat „Součkova normalizace“.
Je to úsměvné, ale vůbec bych to nepřeceňoval, neb Nora si najde jinou propagandistickou noru – respektive bude jí nalezena – kde bude pokračovat ve svém prorežimním aktivismu. Stejně jako Wollner, Doležal, Witowská a další Goebbelsovi pohrobci. Ať už v ČT, či jinde. A o nějaké Součkově normalizaci nemůže být ani řeč. Je to přece jen další z party hic, jinak by se do funkce nedostal. You have to be selected to be elected. Musíte být vybrán, abyste byl zvolen.
Ostudu má Ivan Bartoš a jeho digitalizace stavebního řízení, která podle zpráv zastaví hned několik staveb. Bartoš tvrdí, že i kdyby rezignoval, tak by se situace nezlepšila. Nemá pro jednou pravdu?
Zřejmě má. Nicméně on stejně jako v zásadě celá vláda nemají v čele státu co pohledávat. Tedy za předpokladu, že by měli řídit Českou republiku ve prospěch českých občanů. Za předpokladu protektorátního řízení jsou to vazalové a křivopáteřníci na svém místě a na slovo vzatí.
Senátem zrovna 21. srpna prošla korespondenční volba. Vidíte v tom nějakou symboliku? Třeba bratrské pomoci ze zahraničí?
Odpověděl jste úderem na hlavičku za mě. Doslova a do písmene. Naši zakomplexovaní politruci zřejmě budou potřebovat zahraniční pomoc a zahraniční vedení vždycky. Zkrátka místo vlastního úsudku a užití vlastní hlavy jen střídají anály. A dle všeho donekonečna. A v tomto případě si posichrují i ta volební čísla, která by čirou náhodou z počítače vyjela s jistou nechtěnou chybou.
PL
