Jednou z nejpodivnějších střelných zbraní, které kdy byly vyrobeny, je nepochybně .22 Magnum Stoehr. Tento lehký samopal navrhl v 70. letech Donald Stoehr (1927–2011). Zbraň má konstrukci typu bullpup, což znamená, že spoušťový mechanismus je umístěn před zásobníkem. Unikátnost této zbraně spočívá v tom, že se nosí na předloktí a je vybavena válcovým zásobníkem.
Foto: Experimentální samopalová pistole Stoehr | Wikimedia Commons / Public domain
Náboje ráže .22 Magnum jsou uloženy na pružné kovové pásce, která se při střelbě pohybuje přes mechanismus zbraně. Okraje nábojnic jsou pevně fixovány v pásce i během výstřelu a prázdné části pásky jsou po výstřelu vyhozeny z vyhazovacího portu. Pistolová rukojeť této zbraně pochází údajně z M16A1.
Hlavním rysem této zbraně je však neobvyklý systém známý jako „dlouhý pohyb hlavně“ neboli blow-forward action. Zatímco u běžných střelných zbraní je zpětný ráz tlumen vratnou pružinou a hmotností závěru, který se po výstřelu pohybuje dozadu, zde je mechanismus ovládán jinak. Hlaveň se při výstřelu vymršťuje dopředu v důsledku tlaku plynů a tření střely procházející vývrtem. Stlačená vratná pružina pak vrací hlaveň zpět, přičemž stáhne horní náboj ze zásobníku, komoruje jej a přitlačí hlavici náboje proti pevnému závěru, který je součástí rámu zbraně.
Systém „dlouhého pohybu hlavně“ byl poprvé použit u pistole Mannlicher M1894 a později u pistole Schwarzlose Model 1908 a japonské Hinó-Komuró M1908. Tento mechanismus je však mimořádně citlivý na kvalitu střeliva, opotřebení součástí, zejména hlavně, a přesnost rozměrů střel. Z těchto důvodů se dnes tento systém využívá jen velmi zřídka, a to převážně u některých granátometů nebo brokovnic, jako je například Pancor Jackhammer. Tyto zbraně mají relativně lehkou hlaveň a používají velmi těžké a velkorážové střelivo, což je odlišuje od pistolí a pušek, které tento systém již nepoužívají.
Jednou z fascinujících zajímavostí spojených se zbraní .22 Magnum Stoehr je, že navzdory své neobvyklé konstrukci a revolučnímu systému byla tato zbraň relativně neznámá a zůstala převážně ve fázi prototypu. V 70. letech, kdy Donald Stoehr tuto zbraň navrhl, byla myšlenka takového samopalu velmi inovativní, avšak praktické použití bylo omezené.
Zajímavé je také srovnání s dalšími zbraněmi využívajícími blow-forward action. Například pistole Mannlicher M1894, která byla jedním z prvních zbraní tohoto typu, trpěla podobnými problémy, jako je citlivost na kvalitu střeliva a složitost údržby. Tyto vlastnosti vedly k tomu, že i přes svou inovativnost nikdy nezískaly větší popularitu.
Co však činí .22 Magnum Stoehr ještě zajímavějším, je jeho neortodoxní design s válcovým zásobníkem a nošení na předloktí, což je kombinace, která se v moderních střelných zbraních prakticky nevidí. Tento design, který působí futuristicky i dnes, byl možná až příliš pokrokový na svou dobu, což může být důvodem, proč se zbraň nikdy nedostala do širší výroby.
Navzdory tomu se však .22 Magnum Stoehr stal kuriozitou mezi sběrateli a nadšenci do zbraní, kteří oceňují jeho jedinečnost a technologickou odvahu svého tvůrce.
Zdroj: britannica
