MIROSLAV KELNAR
Budeme se na to nadále dívat, jak z nás tato vláda dělá druhořadé občany ve své vlastní zemi? Není na čase vzít odvahu a začíst vést tvrdý oposiční boj proti této vládě?
Ze vzpomínek na mé mládi mohu říci, že v té době určitě nebyli zbabělci oblíbeni v klukovském kolektivu, říkalo se jim srababa. Například, když se parta domluvila, že se jde na třešně a nějaký kluk by řekl, já nepůjdu, protože majitel třešně má vlčáka a ten nás pěkně pohoní po polích a loukách, tak si za prokázanou zbabělost dotyčný hoch vysloužil ono označení „srababa“. A tím dotyčný hoch ztratil prestiž a nárok v kolektivu chlapců do něčeho mluvit a o něčem rozhodovat.
I když máme mezi dospělými adekvátní výraz k onomu „srababa“, a to je právě ten výraz zbabělec, tak na rozdíl od dětí ho příliš nepoužíváme. A je to škoda, že se nenosí i mezi dospělými častější používání podobné hanlivé označení pro lidské selhání, kdy okolnost vyžaduje, aby člověk překonal kus svého vlastního strachu, a ten člověk v sobě zkrátka takový díl odvahy nenajde. Avšak i to, nazvat někoho zbabělcem, nakonec vyžaduje kus odvahy, protože říkat nepříjemné věci druhým od očí, to ne každý z nás umí. A my to zřejmě na rozdíl od dětí v sobě potlačujeme, tu chuť někomu říci na rovinu, co si o něm myslíme.
Proč se nad tímto tématem zamýšlím? Protože mám pocit, že těch odvážných v naší společnosti rapidně ubývá. Že by už nerostly ty třešně, kde si ti mladí kluci museli trošku vybrousit tu svoji duši k odvaze? Tímto to asi nebude.
Jednou z pravd je, že příkladů těch odvážných hrdinů v našem okolí ubývá, a jak se říká, že příklady táhnou, tak asi těch pozitivních vzorů není tolik, co by nás silně táhly k tomu, abychom se stali lepšími.
Někdo by mohl namítnout, že chybí situace, kdy tu odvahu člověk může prokázat, jako je třeba okupace země fašisty apod. Ale já myslím, že těch příležitostí ukázat, že umím překonat sám sebe a umím jít do konfliktu v zájmu práva a spravedlnosti, je stále dost a dost. Já tu hlavní příčinu stále se snižující odvahy tohoto národa se zastat svých vlastních práv, vidím někde jinde.
Nedávno jsem zahledl nějaký ten citát v novinách, ale ani nevím, od koho ta moudrost byla, že jen mrtvé ryby plavou po proud, a to již je hodně blízko tomu, co já bych tu rád ve svém článku vyjádřil. Já na otázku, proč mám dojem, že tento národ ztrácí v sobě tu odvahu postavil se něčemu, co není čestné, spravedlivé, není fér, atd., vidím v tomto současném režimu a v dědictví Havlismu v této zemi.
Tento režim, ustavený před 35 lety v naší zemi, nás totiž od mala hněte k přijetí zbabělosti jako kréda svého chování, aby ve vás zkrátka ten zbabělý modus chování zakódoval do každé buňky ve vašem těle na celý život.
Nejen, že tento režim neocení prokázanou odvahu, ale tento režim vám jakoukoliv odvahu přímo neodpustí a trestá vás za ni, aby vás srovnal do té jednolité řady lidských robotů, kteří si nechají od tohoto režimu plivnout do tváře a nebrání se.
A abych potvrdil to, co tu prohlašuji, tak se odkazuji na můj poslední článek, kdy jsem zmínil dva svoje příběhy ze života, kde mi tento současný režim jde po krku za to, že jsem prokázal odvahu a postavil jsem se korupci v tomto státě.
A kromě té korupce jsem se postavil i vzteklounovi, který buzeroval v obchodě prodavačku a pak urážel i moji ženu a za tyto dva svoje případy prokázané odvahy jsem sklidil pronásledování trestněprávními orgány této země.
V tom prvním případě mého vzpomínaného článku jsem se postavil korupci se škodou 14 miliard korun a trval jsem všemi dostupnými prostředky na vyšetření této skandální kauzy. Trval jsem na vyšetření toho, jak a čím přičiněním přišel český daňový poplatník o 14 miliard korun ze svých daní, až se stalo pro tento režim nezbytné proti mně vymyslet kriminální kauzu, která by mi snad dokázala, podle přání současné vládni Pětidemolice, zavřít hubu.
Druhý případ, kdy se jeden člověk v obchodě vztekal neprávem na prodavačku a té prodavačky se zastala moje žena a on začal urážet moji ženu a já se do toho vložil a on mi dal ránu pěstí do tváře, tak jsme si tam vyměnili pár pěstních úderů. Jemu se podařilo mě srazit na zem, a když jsem vstával ze země, tak mi ten snědý člověk gangstersky kopnul do mého ramene, až mi vykopnul pravé rameno z kloubu a zlomil mi kost v rameni. Na záznamu z kamer je jasně vidět, že mi ten vzteklý člověk tu ruku vykopnul z ramene a policie, světe div se, napsala do vyšetřovacího spisu, že jsem při té rvačce sám od sebe spadl na zem a tu kost v rameni že jsem si ulomil já sám bez cizího zavinění. To nebyla jen jediná manipulace v tomto vyšetřování.
Proč o tom znovu píši? Protože už mám doma i trestní příkaz ze soudu z Prahy 4, že dotyčný vztekloun, který bitku začal tím, že mi dal ránu pěstí do mého nekrytého obličeje, tak že zaplatí pokutu 18 tisíc korun a já jako napadaný se zlomenou kostí v rameně a vykloubeným ramenem mám zaplatit 30 tisíc korun pokuty, asi za to, že jsem mu jako za tu jeho ránu do mého obličeje nepoděkoval. A otázku mého zranění paní samosoudkyně ze soudu z Prahy 4 vůbec neřešila.
Kdyby do mě ten dotyčný vrazil nůž jako ten Ukrajinec v Brně, tak o tomto vražení nože do mého těla zřejmě v trestním příkazu zaslaném mi z Prahy 4 nepadne ani slovo. Co to je za lidi, co u nás hájí tuto pokřivenou spravedlnost?
Samozřejmě, že se na tomto rozsudku podepsalo to, že chodím řvát do ulic protivládní hesla. A za měsíc za dva mě u stejného soudu na Praze 4 čeká další soud kvůli té korupční aféře na projektu elektrárny Adularya. V životě jsem nebyl u soudu, v životě jsem nebyl součástí ani žádného vyšetřování ani jako svědek, a najednou dva soudy u stejného soudu na Praze 4, kam ani místně nespadám. A za co ta velká pozornost? No přece za tu moji odvahu.
To je to, z čeho má tento režim strach, že se lid prostý přestane bát. Příkladem, jak se dá vymlátit z lidí rebelantský rys chování, vidíme na zemích jako je Švédsko, Norsko, Belgie, Holandsko, kdy tyto země jsou zavaleny imigranty a místní lid k tomu mlčí. V těchto zemích roste raketově trestná činnost imigrantů a tyto národy se nebrání. Vidíte na příkladu Německa, že tam, kde bylo východní Německo, že tam duch odvahy se postavit státní zvůli stále žije, zatímco v tom dřívějším západním Německu již žádný demonstrační potenciál není. Ten liberální režim to z vás postupně vytluče právě takovými uměle vytvořenými soudními případy, jak jim dnes čelím já.
Vezmu jeden negativní příklad za všechny, kdy nelze nevzpomenout příkladu agenta Pávka, který byl za socialismu zaníceným komunistou a v nové době se zase stal zaníceným antikomunistou. Já uvedu jeden zážitek pro pozvednutí nálady čtenářů týkající se tohoto člověka.
Když jsem před dvěma roky sbíral podpisy pro prezidentskou kandidaturu pro paní Alenu Vitáskovu, a stáli jsme tenkrát poblíž stanice metra I.P. Pavlova v Praze, tak kousek od nás byl stánek, kde zase sbírali podpisy pro Pávka. A ti u Pávkova stánku měli jako reklamu jeho foto v životní velikosti. Já, poněvadž jsem využíval i megafon k tomu, abych lákal případné zájemce o podporu paní Vitáskové, tak jsem jednoho dne neodolal a přistoupil jsem k onomu životnímu fotu Pávka, postavil jsem se do vojenského pozoru, zasalutoval jsem a do megafonu říkám „Súdruh general, býval jsi jedním z nás súdruhů a terazky by jsi chtěl nás súdruhy drtit pásy amerických Abramsů?“.
Vzpomeňme si, jak tenkrát při volbách hýkaly některé dámy blahem, že mohou hodit hlas pro agenta Pávka jakoby příkladu toho skutečného chlapa, což nedovedu pochopit, protože správného chlapa poznáte přece podle toho, že umí držet svoje slovo, a ne se obrátit společně s režimem o 180 stupňů.
Zde začíná ta obyčejná lidská zbabělost. Pávek je dnes prezidentem a je nejen příklad prospěchářské bezpáteřnosti, ale zároveň i příkladem toho, že zbabělcům se obracení kabátů vyplácí. Kde je ta zásadovost v lidech, kteří nepochopili, že nezáleží na politickém názoru, ale spíše na charakteru u kandidáta na nějakou politickou funkci? Co chceme od čelního politika? Aby dodržel to, co před volbami slíbil, a zde pravým příkladem lháře a podvodníka je Blyštivý Péťa, ten opravdu rozjel bezbřehý Machiavelismus v této zemi. A jak je možné, že se tato vláda stále drží u koryt? Je to ostuda tohoto národa, že si neumí vynutit odchod této zprofanované politické party. A proč se neumí národ semknout, aby parta, která ještě v roce 2010 při 90 miliardách korun deficitu státního rozpočtu strašila občany tzv. řeckým scénářem a zkrachovalou zemí a pak stejné strany vyšroubují roční deficit republiky až na 300 miliard Kč a najednou zde žádný tzv. řecký scénář nehrozí a veškeré zadlužování státu tu probíhá s úsměvem pod čarujícíma rukama Blyštivého Péti. On s těma šermujícíma rukama opravdu umí čarovat, jiné vysvětlení člověk nenajde.
Není to s tímto příkladem řeckého scénáře dostatečný důkaz o pokrytectví této vládní sestavy? Samozřejmě, že je. A národ mlčí, tedy ne celý národ, ale většina národa mlčí a tady už na nás vystrkuje svoje rohy ta zbabělost, která se táhne historií tohoto národa od doby Bílé Hory. A můj dojem je, že situace je stále horší a horší. Podaří se tento trend zastavit?
Když vás totiž dnes zavírá soud za stejné politické kriminální činy, tak je to přece něco jiného, než když vás za to samé zavíral socialistický soud. Dnes už to jsou přece demokratické politické procesy a tenkrát před těmi 35 lety to byly totalitní soudy. Jediné, co je mezi těmi soudními procesy dříve a dnes odlišné, je, že dříve ty soudy alespoň měly legální zákony, podle kterých vás poslali za katr. Teď tyto soudy příslušné zákony nemají, a tak musí přihnout ty existující zákony, aby vás dostali za katr, když ta poptávka ze státních struktur je taková. Tak najednou jste souzeni třeba podle zákona o podpoře genocidy a nebo podle zákona o šíření dezinformace a nebo podle zákona o šíření poplašné zprávy.
A myslím si, že to netrvalo více než 14 dní po jeho soudu, kdy dostal Slávek Popelka vyzvání k nástupu trestu do vězení do Brna. Slávek do vězení nenastoupil a někde se skrývá v lesních hvozdech jako Jánošík. Tak znovu srovnám Ukrajinského vraha z Brna, který byl za vraždu osvobozen, a tito političtí vězni si musí jít odsedět zcela idiotské a politicky motivované tresty, aniž někomu zkřivili vlas na hlavě. Budeme se na to nadále dívat, jak z nás tato vláda dělá druhořadé občany ve své vlastní zemi? Není na čase vzít odvahu a začíst vést tvrdý oposiční boj proti této vládě?
Proč tento národ ztrácí v sobě tu odvahu postavit se něčemu, co je vyloženě proti jeho zájmu? Protože i té mrtvé rybě se plave po proudu daleko pohodlněji než proti proudu, jak již jsem uvedl.
Tak vyzývám, přátelé, pojďme jako národ k sobě znovu získat sebeúctu a první krokem bude, když pošleme tuto vládu na hnojiště českých dějin.
ND
