Po celou dobu existence Tramtárie nedosáhla tato země takových úspěchů jako za časů Velké koaliční vlády (dále jen VKV). Díky vládě, která vysílala jasné signály, získala Tramtárie titul mistrů světa v hokeji, vyhrála Wimbledon a dva roky po požáru vyschlého, kůrovcem sežraného národního parku v něm začala růst tráva, ač škarohlídi z řad ekonomů tvrdili, že kam vstoupí VKV, tam sto let tráva neporoste.
Avšak to nebyly jediné úspěchy. Země se zhostila předsednictví Unie tak, že sama vrchní komisařka Lejnová Tramtárii veřejně pochválila. Předsednictví označila za vzorně zvládnutou bezpodmínečnou kapitulaci, z které by si měly ostatní země vzít příklad.
Úspěchy nás neminuly ani v ekonomické oblasti. Díky VKV se Tramtárie dostala na špici ve všech ukazatelích. Dosáhla nejvyšší inflace, nejvyšších cen energií, nejvyšších cen potravin a nejvyššího poklesu reálných mezd. Ekonomický génius ve funkci ministra průmyslu zakoupil výhodně síť rozpadajících se benzinových pump postavených z umakartu a síť plynovodů, kterými krátce na to zakázal dopravovat plyn, takže se firma okamžitě dostala do ztráty. Tento prozíravý ekonomický tah tak zaujal švédskou akademii, že udělila ministrovi Nobelovu cenu za ekonomii. Jiné země se jen závistivě dívaly Tramtárii na záda.
Na co musíme být opravdu hrdi, jsou úspěchy v boji za demokracii a evropské hodnoty. Byl to závodčí podnikové stráže Strojní a traktorové stanice ve Chvojkovicích Hořimír Koudel, který odhalil podvratnou vysílačku Hlas Evropy. Jak ukázalo pečlivě vypracované hlášení závodčího Koudele, z nepřátelské ciziny podporovanou vysílačku sledovalo v jeden čas až 11 posluchačů. Po třech z Boskovic a Jevíčka a pět ze Svitav! Po odhalení tohoto vážného nebezpečí pro demokracii byl závodčí Koudel povýšen na plukovníka a ředitele agentury HNIS (Hlavní národní informační služba).
Tím ovšem úspěchy plk. Koudele neskončily. Jako šéf nejtajnější tajné služby byl neustále na televizních obrazovkách, vystupoval v parlamentu a na veřejných mítincích a úspěšně účinkoval v televizních show „prostřeno“ a „výměna manželek“. Jen díky tomu odhalil další průnik demokracii nepřátelské mocnosti, která ovládla vlivné jedince v Tramtárii z řad bohatých podnikatelů, aby propagovali zájmy buď Ruska nebo Číny, za což dostávali odměnu v řádu až několika set EUR ročně. Bohužel, konkrétní jména bohatých padouchů nebylo možné prozradit z důvodu utajení, i tak však tento úspěch stačil k tomu, aby byl Koudel povýšen na generála.
Největší úspěch však teprve přišel. Dne 10. června byl zadržen v areálu STS Chvojkovice agent cizí mocnosti a kolumbijský občan, který se pokusil zapálit nepojízdný traktor. K zadržení přispěli zaměstnanci STS, kteří se domnívali, že se jedná o Dezidera Lakatoše ze sousední obce, který přišel krást barevné kovy. Teprve když zjistili, že dotyčný nemluví tramtarijsky, informovali policii a ta orgány HNISU. V celé Tramtárii byl vyhlášen stav ohrožení a k národu promluvil předseda vlády. Samotný pachatel neřekl ani slovo, čemuž bránila jazyková bariéra a agentura HNIS doposud marně shání tlumočníka do kolumbijštiny. Z indicií, které má HNIS k dispozici, ale podléhají přísnému utajení, je však zřejmé, že se jedná o útok iniciovaný cizí nepřátelskou mocností, která se zapálením nepojízdného traktoru v Chvojkovicích pokusila rozvrátit demokratický režim nejen v Tramtárii, ale v celé Unii. Po tomto úspěchu byl generál Koudel povýšen do hodnosti maršála a byl mu Evropskou komisí udělen titul Trojnásobného hrdiny evropského svazu.
Přes tyto úspěchy bylo jasné, že nelze usnout na vavřínech. Velká konference mediálních a bezpečnostních expertů, konaná na spartakiádním stadionu, se usnesla, že je nutno stanovit pravidla strategické komunikace. Tento závěr byl nadšeně přijat, radost trochu kalila skutečnost, že nikdo nevěděl, co to ta strategická komunikace je. Média se snažila dopátrat pravdy u mediálních expertů, ale protože mediálních expertů je v Tramtárii 5x více než instalatérů, dostalo se jim pouze několika tisíc, vzájemně si odporujících definic, z nichž navíc většina postrádala jakýkoliv smysl. Ministryně dezinformací a všech vědců například uvedla, že „strategická komunikace je souborem zřetelné a jasné komunikace včetně motivačních faktorů a strategické komunikace.“ Tato definice vnesla zmatek i do hlav akademiků, kterým ministryně velela. Běžného občana se naštěstí nijak nedotkla, neboť ten už ministryní delší dobu neposlouchal, byla však impulsem pro ustanovení funkce strategického komunikátora, aby i ti blbečci dole věděli, co si mají myslet. A tak vstoupil do veřejného života plukovník Fiftýn. Jako základ pravidel strategické komunikace vytvořil plukovník několik tezí. Umělá inteligence z ní vytvořila soubor, pro který se vžil název Fiftýnova poučení z krizového vývoje. Šlo o následující teze:
každý člověk má právo na korigované informace
každý člověk má právo na svůj vlastní názor, ale nemá právo na vlastní fakta
Svobodu projevu, právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o ohrožení svobody projevu a práva vyhledávat a šířit informace.
K získání pravdy, kdy jde o ohrožení demokracie, potřebujete odborníky. Kdo je odborník určujeme my
Kdo tvrdí, že chceme zavádět cenzuru je ruský agent a je kolem něj nutné vykopat hluboký příkop
Pro stát se stává životně důležitým využít všech svých pravomocí k potlačení nesouhlasu, neboť pravda je největším nepřítelem státu.
Následně se ukázalo, že ta poslední teze, není Fiftýnova, ale Goebbelsova. Umělá inteligence ji, při své dočasné nedokonalosti pro podobnost vyznění, zaměnila s tezemi plukovníkovými. Na festivalu politicky korektní písně, které se Fiftýn zúčastnil jako host, pak podal plukovník důkaz svého demokratického smýšlení. Rozkázal, tam přítomnému aktivistickému novináři, aby ho nazval debilem a ten jeho rozkaz bez prodlení splnil. Plukovník Fiftýn ho nezastřelil! Tento důkaz demokratického smýšlení vyrazil světu dech. Jak se svěřil deníku New York Times severokorejský vůdce Kim Čong Un, díky Fiftýnovi konečně pochopil, v čem ta demokracie spočívá: „Když poslušně splníte sebeblbější rozkaz, tak vás nezastřelím“. Není divu, že tento čin zaznamenala norská akademie a udělila plukovníku Fiftýnovi Nobelovu cenu míru.
A nebyla to poslední nobelovka. Europoslankyně Nerudná, mladá padesátka od Brna, která započala svou kariéru jako trhovkyně na tržnici s akademickými tituly a která nenávidí Turky, ukázala lidstvu, jak, po přijetí protiuhlíkových opatření, pít z plastových láhví Coca colu, aniž si konzument vypíchne oko vrškem. Za výrazný příspěvek v boji proti slepotě obdržela Nobelovu cenu za medicínu. Kolektiv autorů programového prohlášení vlády Tramtárie pak obdržel Nobelovu cenu za literaturu za významný přínos v literárním žánru fantasy.
O největší bombu se však zasloužili experti na hybridní válku.
Tramtárie po delší dobu čelila kybernetickým útokům ruských hackerů. Posledním útokem bylo hacknutí ledničky předsedkyně parlamentu, které se kvůli tomu zdrclo sójové lathé. Takové vážné ataky nešlo dále tolerovat. Vznikl proto přísně tajný tým kybernetických odborníků, který, pod pláštíkem digitalizace stavebního řízení, vyvinul kybernetickou nálož BARTOŠ. Nálož BARTOŠ měla tu vlastnost, že byť skrytá v dámské kabelce, byla-li aktivována a dotyčný prošel kolem jakékoliv instituce od kočičího útulku po mezinárodní vesmírnou stanici ve vzdálenosti do 500 metrů, způsobil devastační blackout. Kybernetičtí experti vyzkoušeli účinnost nálože BARTOŠE na síti stavebních úřadů v zemi a úspěch to byl plný. V nejbližších letech se nedá očekávat, že by kromě černých staveb bylo v Tramtárii něco postaveno. Úspěch však vyděsil i největší velmoci. Pochopily, že proti BARTOŠOVI prakticky neexistuje obrana. Čínští a američtí hackeři padali do depresí, ruští z oken. Tramtarijskou vládu zavalily prosebné nóty, aby se nálož BARTOŠ ani nepřiblížila k hranicím Tramtárie. A tak, v zájmu zachování mezinárodního klidu a míru, musel president Tramtárie před nastoupenou jednotkou a rozvinutou bojovou zástavou veřejně přislíbit, že BARTOŠE budeme užívat výhradně pro domácí potřebu.
25.08.2024 Miloš Zbránek
