V Německu se už delší dobu mluví o tom, že přes někdejší ujištění Angely Merkelové o tom, že její země velký příliv migrantů, ke kterému došlo po roce 2015, zvládne, je pravdou spíše opak.
Včera v ranních hodinách jsem se z rádia, které jsem měl jako obvykle puštěné při snídani, doslechl zprávu o tom, že v německém Solingenu pobodal neznámý útočník nožem více než 10 osob, přičemž tři z nich svému zranění podlehly. Událost se stala na akci, která proběhla ve 160 tisícovém městě v Severním Porýní-Vestfálsku při příležitosti 650. výročí jeho založení.
Během dne se v souvislosti s touto zprávou objevovaly vesměs strohé reportáže o tom, že pachatel je stále na útěku, nicméně například německý deník Die Welt přišel s informací o tom, že útočník při útoku vykřikoval slova „Alláhu Akbar!“ (viz zpráva na serveru Echo 24.cz). Novináři z Die Welt se přitom odkazovali na policejní zprávu, kterou měli k dispozici, německá policie však při odpolední tiskové konferenci tuto informaci vůbec nezmínila. Večer se však ve většině médií (viz například zde na iDnes) objevily informace o tom, že se k útoku v Solingenu přihlásil Islámský stát. Dle jeho prohlášení mělo jít o pomstu za muslimy v Palestině i jinde ve světě.
Zveřejňování informací o tom, jakého původu či náboženskému vyznání pachatel závažného trestného činu byl, je samozřejmě citlivá otázka. Někdy taková informace může vést třeba až k pokusům o mstu a lynčování osob, jež mají stejnou národnost nebo patří do stejné etnické skupiny jako pachatel. Nicméně pokud na druhou stranu vyšetřovací orgány takové informace záměrně tají, může to paradoxně vést k šíření fám, které odnesou zcela nevinní lidé. Názorným příkladem něčeho takového byly například nedávné nepokoje ve Velké Británii po vraždě tří dívek v anglickém Southportu. Byly namířeny proti migrantům a muslimům, přestože pachatelem byl sedmnáctiletý útočník, který se narodil ve Walesu a motivem jeho činu nebyla náboženská nenávist, nýbrž psychické problémy.
V souvislosti s útokem v Solingenu, ke kerému paradoxně došlo na akci, která se konala pod názvem „Oslavy různorodosti“, mě pak zaujalo i vyjádření předsedkyně Evropské komise a bývalé německé ministryně Ursuly von der Leyenové. Ta v reakci na páteční tragickou událost mimo jiné napsala na sociální síti, že je brutálním a zákeřným útokem v Solingenu hluboce otřesena. Dále pak popřála zraněným brzké uzdravení a poděkovala záchranným složkám a policii za odvedenou práci (viz odkaz zde), což je samozřejmě v pořádku. Otázkou ovšem je, zda v jejím případě jsou upřímná výše zmíněná slova o „hlubokém otřesení“.
V Německu se totiž už delší dobu mluví o tom, že přes někdejší ujištění bývalé kancléřky Angely Merkelové o tom, že její země velký příliv migrantů, ke kterému došlo po roce 2015, zvládne, je pravdou spíše opak. Byť se o tom v rámci politické korektnosti moc nahlas nemluvilo, podíl cizinců na kriminalitě v zemi našeho západního souseda není zrovna malý (viz například odkaz zde). Přičemž Ursula von der Leyonová byla v kabinetech Merkelové postupně ministryní pro rodinu a mládež, ministryní práce a sociálních věcí a v období 2013-2019 ministryní obrany.
