LUBOMÍR VYLÍČIL
Toto pondělí se v Černínském paláci sešli velvyslanci České republiky k pravidelné poradě. Hlavní slovo držel, jako obvykle, ministr zahraničí, Pirát Jan Lipavský. Podle očekávání se o zájmech ČR příliš nešířil, zato dštil oheň a síru na Rusko a horoval za podporu Ukrajiny. A jak se tak sám rozpálil a dostával do ráže, vypadlo z něj i následující souvětí: „Pokud by Rusko vyhrálo válku na Ukrajině, bezpečnost, stabilita a prosperita České republiky by výrazně utrpěly.”
Ponechme pro teď stranou bezpečnost a stabilitu. Každý soudný člověk tuší, oč tu Lipavskému a jeho partě jde. Nebo přesněji, čeho se ti progresivní pánové, dámy a další gendery obávají, při pohledu na hroutící se frontu u Pokrovska. Pojďme se raději zaměřit ne onu prosperitu. Jak souvisí Ukrajinsko-Ruská válka s naší prosperitou? A jakou ránu by té „prosperitě” mohlo dát ruské vítězství?
Podívejme se na čísla. V Německu existuje jistý Kielský institut pro světovou ekonomiku. Jde o nezávislou, výzkumnou, veřejnoprávní nadaci spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. A tenhle spolek monitoruje, mimo jiné, i veškeré náklady spojené s válkou na Ukrajině. Z jeho nejčerstvější zprávy, shrnující období od počátku války do 30.6.2024 zjistíme následující údaje: celková vládní pomoc ČR, dodaná od počátku války Ukrajině, činí 32,25 miliard Kč. Na ukrajinské uprchlíky, pobývající na našem území, jsme pak během této doby vydali neuvěřitelných 164 miliard Kč.
Co bychom si za ty prachy mohli pořídit? Tak třeba dálniční síť. Jeden kilometr nové dálnice prý stojí 152 milionů korun. Takže za částku, vydanou na ukrajinské válčení a ve prospěch Ukrajinců, ať už válčících, nebo připrchlých k nám, bychom si takových dálničních kilometrů mohli pořídit 1280. Anebo, co třeba byty? Aby lidé měli kde zakládat rodiny a pracovat na udržení naší, české populace… Průměrná cena pražského bytu v současnosti činí 112 677 Kč za m². A když vezmeme v úvahu nejobvyklejší výměru bytu – 65 m², tak by se jich mohlo postavit úctyhodných 26 685. V novotě. Ale nebude nic. Všechno tohle bohatství už zčásti shořelo někde u Bachmutu, z části bylo projedeno, probydleno a proošetřováno našimi váženými hosty.
Uvedené výdaje ovšem ani zdaleka nejsou konečné. Mezinárodního měnový fond počátkem roku tipoval, že pro příští rok bude Ukrajina potřebovat externí financování ve výši 22,7 miliardy amerických dolarů. Což se teď začíná jevit jako těžce podstřelený odhad. Náměstkyně ukrajinského ministra financí, Olga Zyková, před pár dny částku upřesnila. Podle ní bude v roce 2025 Ukrajina potřebovat ještě o 12 – 15 miliard dolarů více. Takže bratru 37 miliard…
Ještě šířeji a více do budoucna se rozmáchl premier Shmyhal. Podle něj bude Ukrajina potřebovat v příštích deseti letech injekci ve výši až 30 miliard dolarů ročně. Ano, každý rok. A k tomu taky rekonstrukci (rozumí se za peníze Evropských států), přístup na zahraniční trhy, lepší logistiku (jako že jim EU postaví dálnice) a navíc ještě další externí investice. Jo a „transfer technologií od našich partnerů”. Tedy, přeloženo do běžného, hovorového jazyka – financujte naši válku, a až vyhrajeme , tak nám postavíte města, dálnice, otevřete trhy naší produkci a přesunete svou vlastní hi-tech výrobu k nám.
To jsou tedy vyhlídky! S Fialou u kormidla je více než jisté, že si z toho dobrovolně-povinného, koláče „pomoci a rekonstrukce” ukousneme více, než by nám, podle naší velikosti v EU náleželo. A že budeme nejen cálovat, jako mourovatí, ale také doširoka otevřeme náruč ukrajinskému obilí, které tam, bez unijních omezení, vypěstují za cenu, hluboce pod náklady našich zemědělců, přiváděných touto politikou zu grunde. O transferu poslední, zbylé sofistikovanější výroby na východ už raději ani nemluvme.
Probůh, kde vidí ten člověk z Černínského paláce nějakou prosperitu, kterou by ruské vítězství ohrožovalo? Podívejme se na obě varianty vývoje konfliktu. Bude-li válka pokračovat, budeme do toho rvát svůj podíl z těch (nejméně) 30 miliard dolarů, každý rok, a k tomu otvírat trhy a „transferovat technologie”. Vyhraje-li Rus (a jiná koncovka je prakticky vyloučena), pak budeme do zbytkové Ukrajiny rvát svůj podíl z těch (nejméně) 30 miliard dolarů, každý rok, a k tomu otvírat trhy a „transferovat technologie”. A navíc ještě rekonstruovat a budovat infrastrukturu. Nebo je tu ještě nějaká jiná, reálná varianta?
Možná postrádám páně Lipavského bystrost, možná jsem někde nějaká fakta přehlédl… Ale prozraďte mi, jakou prosperitu by nám ruské vítězství ohrozilo? To si snad někdo v Černinském paláci opravdu myslí, že by nám veškerou tu pomoc a poválečnou rekonstrukci zaplatil Rus? Že by jako z Moskvy přišel návrh bezpodmínečné kapitulace a poté bychom, na nějaké vítězné konferenci, těm Rusákům napařili mastné reparace? A zahojili se na jejich zdrojích? Vážně?
Anebo, možná v Černínu uvažují o další variantě „prosperity”: že by třeba EU natiskla peníze. Ty by nám a dalším aktivním pitomcům rozdělila v dotacích na válku a poválečnou obnovu. Každému tak, jak si zaslouží. Jak je v EU tradicí. Tedy na každý milion pro Německo by k nám přišlo usmolených 10 tisíc pro Fialu. A za ty peníze začneme na Ukrajině stavět a firmy budou mít zakázky a lidé práci… Hurá! Jen to zas tak trošku rozjede inflaci, okrade střední třídu o dalších 30% úspor a čtvrtinu ceny baráku. A za pár lukrativních zakázek pro vyvolené a předem určené zaplatí miliony našich běžných občanů dalším, drastickým propadem životní úrovně. To by byla prosperita!
Zkrátka, ať se na to podíváte z kterékoli strany, nedaří se dopátrat žádného způsobu, jak by být mohla naše budoucí prosperita ohrožena ruským vítězstvím. Spíše naopak. 1) Čím déle válka potrvá, tím více nás bude stát. Ruské vítězství by nás tak rázem zbavilo alespoň části výdajů. Těch na munici, válečnou techniku a výcvik Ukrajinců. 2) Čím víc toho Rus zabere, tím méně měst, silnic a továren zbude na eurounijní rekonstrukci. Urychlené ruské vítězství a zábor dalšího ukrajinského území tak vlastně perspektivně snižuje Unijní i naše náklady.
The post Lipavský má starost o naši prosperitu first appeared on Pravý prostor.
