IVO STREJČEK
Za pár dnů začíná nový školní rok. Končí měsíce „velkých“ letních prázdnin, v jejichž průběhu jsme nikdy nebyli zvyklí slýchat mnoho o školství, vzdělání, školách, žácích a jejich učitelích. Letos tomu bylo jinak.
Víceletá gymnázia: rušit, nebo nerušit
Na začátku července prohlásila stínová ministryně školství Jana Berkovcová (ANO), že „vidí jednoduché řešení, jak navýšit kapacity gymnázií – transformací víceletých gymnázií na čtyřletá“. Její slova byla okamžitě odmítnuta ministrem školství a školskými „experty“ vládní koalice.
Spor o existenci víceletých gymnázií je stále se opakujícím tématem. Tento typ gymnázií totiž má své zastánce s přesvědčivými argumenty a má i své odpůrce s opodstatněnými názory. Není však spor o existenci víceletých gymnázií sporem zástupným? Nenahrazuje diskusi zásadnější? Není ano-ne víceletým gymnáziím svým způsobem únikovým tématem? Neměli bychom raději nejprve vážně diskutovat o stavu a úrovni základního vzdělání?
Je známou pravdou, že mnozí rodiče usilují pro své děti o studium na víceletých gymnáziích především proto, že v tomto typu studia vidí nabídku kvalitnějšího, fundovanějšího, odbornějšího vzdělání podávaného „lepšími“ učiteli. Než nechat děti na základních školách, o jejichž úrovních nemají příliš vysoké mínění (často založenému na špatných zkušenostech), „tlačí“ své děti do víceletých gymnázií za každou cenu. A vzdělávací systém tomuto tlaku rodičovské veřejnosti jde naproti.
Položme tedy znovu provokativní otázku: nemají rodiče (odmysleme ty nemístně ambiciózní) pravdu? Je žákům na základních školách skutečně předkládána suma ucelených, přiměřeně náročných a věku odpovídajících znalostí? Neobávají se rodiče oprávněně, že inkluzí výrazně snížená úroveň základního vzdělání nemusí jejich dětem v budoucím vzdělání a profesním uplatnění stačit?
Jsem zastáncem existence víceletých gymnázií. Myslím, že v systému našeho vzdělávání svoje místo mají (ačkoli seriózní debatu o tom, co si od nich slibujeme a zda naše představy naplňují, si víceletá gymnázia více než zaslouží). Určitě si ovšem nemyslím, že víceleté gymnázium má být zřízeno v každém jen trochu větším městě. Tolik skutečně chytrých a nadaných dětí nám pán bůh opravdu nenadělí.
Tlak rodičů dostat dítě ze základní školy co nejdřív však chápu. Úroveň základního vzdělání začíná být tak katastrofální, že „únik“ na víceletá gymnázia je pochopitelný. Základní školy postrádají ucelený vzdělávací řád, náročnost, jasné hodnocení výkonu, disciplínu žáků i vyučujících. Inkluze jako produkt levicového progresivismu fakticky úroveň vzdělání stahuje na nejnižší představitelnou úroveň a základní školství tím utrpělo obtížně napravitelné škody. Obávám se tedy, že pokud něco zásadního se zvýšením úrovně základního vzdělání neuděláme, nenajdeme ani klíč k řešení „problému víceletých gymnázií“.
Lycea: cesta k dalšímu oslabování úrovně středoškolského vzdělání
Ministerstvo školství i o prázdninách slibovalo, že do konce tohoto roku představí finální návrh „nové oborové soustavy“. Tvrdí, že tuto „reformu nutně potřebujeme, protože [dnešní] je nepřehledná, má malé zastoupení všeobecných programů a nutí studenty k brzké profilaci“. Proto se mají významnou složkou středoškolského studia stát lycea se „všeobecným studiem“, neboť o takové studium „je mezi mladými lidmi velký zájem“.
Přeloženo do srozumitelného jazyka: bude oslaben osvědčený systém průmyslovek, které jsou prý „příliš brzy oborově zaměřené“ a bude nahrazen „univerzálně pojatým lyceem“.
Je samozřejmě pravda, že dítě na konci základní školy mívá jen nejasné představy o budoucím životě i svém profesním zaměření, z odklonu od průmyslovek směrem k všeobecně pojatým lyceím však spíš kouká snaha nahradit odborné vzdělávání technického směru dalším obecným nezávazným „univerzálním“ plkáním.
České středoškolské průmyslové a odborné vzdělávání má letitou tradici. Vychovalo v historii statisíce středoškolsky kvalitně vzdělaných odborníků nejen v technických oborech, z nichž ti nejnadanější pokračovali ve studiu na vysokých školách technického typu. Obávám se, že oslabení či nahrazení průmyslového a odborného vzdělání systémem „univerzálních“ lyceí je jednak pokračováním letitého trendu snižování celkové úrovně českého vzdělání, jednak dalším výrazným odklonem od technického vzdělávání jako celku – s drtivým dopadem na českou ekonomiku.
Prázdninových „školských“ aktualit bylo mnohem víc:
– Bude se učit anglický jazyk povinně už od první třídy základních škol?
Protestuji: je to další z „pokusů“ na našich dětech;
– Děti ve školních jídelnách už nebudou jíst tolik masa, ale přibude ryb, jáhel, ovesných vloček, celozrnných bílkovin, ovoce a zeleniny.
Komentuji: vnucení „zdravého jídelníčku“ je méně o zdraví, ale více o „vytvoření nového člověka“ – v tomto případě skrze to jedině správné jídlo;
– Ministr školství Bek vyhrožuje, že pokud nedostane o požadovaných 40 mld. korun do svého rozpočtu na rok 2025, zváží rezignaci.
Dodávám: rezignací ministra Beka by se nic hrozného nestalo, není ale na „čekací listině“ ještě někdo horší?;
– Jedna z nevládních organizací, která ovšem velmi úspěšně „mluví“ do obsahového směřování českého školství, varuje, že „ze vzdělávací politiky se nesmí stát politika zaměstnanosti.“
Ptám se: a co jiného než příprava na budoucí zaměstnání má vzdělání být?
Za pár dní začne nový školní rok. Začne ve stavu pokračujících obrovských problémů našeho školství, které nevznikly ve vzduchoprázdnu. Krize českého vzdělávacího systému je důsledkem i zrcadlem krize naší společnosti. A naděje na jejich řešení není.
Ivo Strejček, IVK
