Donald Trump nebo Kamala Harris?
Sergej Pereslegin 26.08.2024
Vojenským převratem vyhnaná premiérka Bangladéše požádala o politický azyl v Británii, a přitom vydala zajímavé prohlášení, že k převratu došlo proto, že odmítla poskytnout ostrovy pro vojenskou základnu …?
V dnešním světě se vůbec dějí zajímavé věci. A narážíme na věci, kdy události naprosto odlišné, se vzájemně proplétají tak, jakoby jejich scénář napsal autor, který se rozhodl, že vše musí souviset se vším a nic náhodného se v tomto světě neděje.
Začněme situací v Bangladéši, o níž jsme tu hovořili podrobně už dřív. Všimněme si, že když premiérka prchala z Bangladéše do Indie, zpočátku nic podobného nepřipomínala. Nejsem velkým expertem ve věcech Indického oceánu, což byla odedávna doména Británie, ale dovoluji si poznamenat, že Británie, která ve viktoriánském období budovala vojenské základny v celém Indickém oceánu a jeho okolí, nicméně předmětné ostrovy nevyužívala vůbec. Rovněž je složité si představit, že Američané, kteří mají k dispozici ostrovy Diego García, takovou základnu neuvěřitelně potřebují. Jistěže jsou to ostrovy, na nichž lze něco postavit a teoreticky lze říci, že kontrola těchto ostrovů zajistí kontrolu nad Myanmarskem, nad Indií… – pojďme se ale hned dohodnout, že:
a) Buď jsou ozbrojené síly USA nedotknutelně silné – pak ale existence předsunuté základny pro ně význam nemá a kontrolovat jedny i druhé klidně mohou ze zmíněných Diego García.
b) Anebo jsou velmi zranitelné… – pak ale tato nevybavená základna na ostrovech blízko nepřátelského pobřeží, je spíš slabinou než silou.
Pak je ale toto informační prohlášení namířeno někomu a s nějakým cílem…
Já silně pochybuji o tom, že Američané vůbec projevili silný zájem o premiérku a ty ostrovy. Spíš to vidím tak, že si to vymyslela ona nebo její okolí v posledním týdnu. V této situaci není nejzajímavější samotná historka kolem ostrovů ani hlubokomyslné soudy, proti komu to je – zda proti Indii, jak říkají ukrajinští analytici, nebo proti Myanmarsku, jak říkají analytici ruští. Zajímavé je to, že sesazená premiérka chce získat azyl v Británii s odvoláním na to, že opustila zemi z politických důvodů kvůli nátlaku USA…
My jsme zvyklí na to, že Anglosasové operují společně – a najednou tu máme situaci, že důvodem k přiznání politického Azylu v Británii jsou nepřátelské kroky USA.
Takže pokud jí poskytnou politický azyl, podepíší se pod to, že je to i jejich názor?
Jistě, a tím mezi Británií a USA vzniká vážný nesoulad. A teď se podívejme, co se děje ve skutečnosti.
Před nějakou dobou se Anglie nacházela na prahu občanské války po vraždách školaček migrantem. Začaly lidové nepokoje, docházelo k vraždám i požárům, a přitom šlo o situaci velmi neobyčejnou. Můžete mít k migrantům vztah jakýkoli, ale to že od počátku byla situace vyvolána jimi, to chápali všichni, a očekávali, že policie velmi tvrdě potrestá migranty a mírně se zachová k pravicovým účastníkům vystoupení proti nim.
To, co se stalo, mnohé překvapilo a do značné míry i šokovalo. Mezi migranty nebyl potrestán prakticky nikdo, ale zadrženo bylo přes 10 tisíc pravičáků, z nichž bylo ve zkráceném řízení do vězení posláno více než 4 tisíce. Aby bylo všem jasno, tak si představme, že ve kterékoli jiné zemi (nemám na mysli Rusko, nebo Bělorusko) by nepotrestali původce, ale protestující protistranu… – jak by na něco takového reagovalo veřejné mínění kdekoli na světě. Hned by šla prohlášení o policejním režimu, který odhodil poslední zábrany a už je ochoten jít až do konce ve své zvířecí nenávisti k vlastnímu lidu, atd, atd.
A je tu Británie, kolébka a opora demokracie a sociálních svobod, která takto zasáhne ve zkráceném řízení a zřetelně jednostranném postoji tohoto soudu proti vlastnímu lidu…
Co z toho plyne a co se děje?
Vzpomeňme si, že se na západ od Anglie za Atlantikem očekávají volby a nyní vznikla neobvykle komplikovaná situace, protože Trump může kalkulovat s 280 hlasy volitelů a k vítězství mu stačí 270, takže je aktuálně na pozici blízké vítězství. Na druhé straně všechen americký tisk píše o kolosální popularitě Kamaly Harris a že nepochybně Trumpa předhoní. A teď si připomeňme další důležitou věc – a sice, že Trump po celou dobu svého prezidentství i prozatím během volební kampaně, docela tvrdě pléduje za „USA pro Američany“, což znamená zeď na hranicích s Mexikem, velmi tvrdý zákaz migrace – zejména nelegální, omezení práv migrantů… Takže pokud by se, to co v Anglii, stalo v USA za Trumpa – došlo by k témuž, jen s opačným znaménkem – soudili a zavírali by migranty.
Takže dnes naprosto zřetelně vidíme, že Británie se nyní nachází v naprostém přesvědčení o jasném vítězství Demokratů v USA, a tedy v pozici transnacionálů, a svými rozhodnutími přísahá transnacionálům – „uděláme to, co vy chcete!“. A to v době, kdy 79-letá, vůbec nehloupá expremiérka Bangladéše, nejspíš vychází z toho, že vítězem bude Trump a vztahy mezi USA a Británií se významně zhorší. Británie zůstane oporou transnacionálů a Státy přejdou na opačnou pozici. A v těchto podmínkách (a ona vládla dost dlouho a tvrdí, že všechna jednání o základně se vedla za Trumpa) se dost jasně pokouší hrát na tomto rozporu s tím, že bude užitečná pro transnacionály pro boj s nacionály. Tak se věci zaplétají…
K tomu si připomeňme čerstvě zveřejněný dokument „Kulatý stůl o budoucnosti lidstva“ – což je Římský klub a Rada pro budoucnost. Je to poslední velký dokument transanacionálů po známé knize Schwabově. Můžeme hned říci, že se Schwab dopustil ohromné ontologické chyby – kniha byla napsána dobře, ale v nesprávnou dobu. Byla napsána normální řečí, byla přeložena do hromady jazyků a mnozí ji četli. Aktuální dokument je daleko méně určen pro masového čtenáře a mnohé světové elity k němu zaujmou od počátku negativní postoj.
● Kupříkladu úplný zákaz a zrušení jaderných zbraní naprosto nevyhovuje tak rozhodujícím silám ve světě, jakými jsou Rusko a Čína, stejně tak ale Británii, Francii, ani Izraeli.
● Myšlenka dobrovolného násobného snížení populace nestojí ani za komentář – cosi podobného, pod názvem „Depopulace území“ v daleko „měkčí formě“ navrhoval Adolf Hitler…
Teď začíná být jasné, na co sází vláda Británie:
● Na jasný výsledek amerických voleb s naprostým vítězstvím Harris;
● Nebo na to, že toto vítězství bude prohlášeno;
V těchto podmínkách je občanský konflikt v USA nevyhnutelný, a velmi zajímavé bude sledovat, jak Británie bude shromaždištěm všech transnacionálů světa. A právě kvůli tomu nyní – a nazvěme věci pravými jmény – Británie rozpoutala válku proti vlastnímu lidu a proti tomu, co – řečeno slovy Putinоvými – se nazývá tradičními hodnotami, v tomto případě britskými. Transnacionální liberalizmus je přímým protivníkem britského liberalizmu. Británie doma chystá půdu pro občanskou válku a určitě si vsadila, a my brzy zjistíme, nakolik správně. Cosi mi napovídá, že v této sázce prohraje – a to velmi silně.
Preklad: St. Hroch, 28. 8. 2024
