Dnes ráno jsem připomněl, že žijeme v určitém politickém režimu, ten má nějaké parametry, pravidla, rozdělení moci… a vedle tu jsou formální instituce a formální dokumenty, které popisují režim úplně jiný. Není tak neobvyklé, že existuje napětí mezi „jak je to podle psaných pravidel“ a „jak to opravdu chodí“, ale je neobvyklé, aby ta mezera byla tak obrovská a pravidla protichůdná.
Všechno to formální povídání o demokracii, svobodě, lidských právech atd. má asi tak stejný význam jako nizozemská monarchie. Ozdoba, kterou si režimy z nostalgie udržují.
Kdyby se všechny ty ústavní a jiné dokumenty začaly dodržovat, a kdyby se stát začal podle nich chovat, znamenalo by to faktickou revoluci. Stejně zásadní změnu, jako kdyby anglický král reálně převzal moc a začal vládnout. Hodně o tom píše Curtis Yarvin. Doporučuji.
Tak třeba Igor Němec. Ano, ten bývalý ministr, primátor a mnohaletý předseda úřad pro ochranu osobních údajů, ještě minulý týden kancléř generálního ředitele České televize. Šel se jako řadový divák podívat na nějakou naprosto legální akci, kde mluvili lidé nesouhlasící s politickým režimem, někdo ho tam vyfotil a Igor Němec byl vyhozen z práce. Samozřejmě to je v ostrém rozporu se všemi pravidly. Zároveň se o tom píše v novinách a nikdo se tomu nediví. Všichni vědí, že jaká jsou skutečná pravidla.
Ví to i Igor Němec. Znám ho už spoustu let jako poctivého rovného chlapa a vím, že to není někdo, kdo by si nechal určovat, kam se může jít podívat a kam ne. Bez ohledu na následky. Ale ty následky přišly. Tahle země není pro starý a poctivý.
