TYLER DURDEN
„Myslím si, že nátlak vlády byl špatností a lituji, že jsme se o tom nevyjadřovali otevřeněji.“ S těmito slovy tento týden přišel ředitel Meta Mark Zuckerberg v přiznání uvedeném v dopise o tom, jak se jeho společnost, Facebook, podvolila nátlaku od administrativy Biden-Harris, aby v široké škále témat cenzurovala americké občany.
Pro ty z nás, kteří už roky Facebook kritizujeme za jeho roli v ohromném cenzurním systému, je Zuckerbergovo opožděné pokání více urážející než inspirující. Vypadalo to úplně jako upřímná lítost šmíráka chyceného pod postelí oběti.
Zuckerbergova náhlá lítost přichází teprve poté, co se jeho společnost roky snažila skrývat důkazy o své spolupráci s vládou při cenzuře opozičních názorů. Zuckerberg byl nakonec nucen tyto dokumenty vydat předsedovi Justiční komise Sněmovny Jimu Jordanovi, R-Ohio, a Justiční komisi Senátu.
Teď, když byl Zuckerberg nucen přiznat to, co jsme se už dlouho domnívali, tak je mu to opravdu, skutečně líto.
Ve své knize „Nezcizitelné právo: Svoboda slova ve věku zlosti,“ dlouze diskutuji o historii Facebooku jakožto kritického hráče v alianci proti svobodě slova uzavřené mezi silami vlády, korporátů a médií.
Při předchozích výpovědích před Justiční komisí Sněmovny a před dalšími komisemi Kongresu jsem poukazoval, že Zuckerberg tyto informace dále odmítal uvolnit i po rozkrytí tohoto systému Elonem Muskem v jeho odhalení „Twitterových složek.“
Zuckerberg zůstával potichu, i když na Muska zlovolně útočili nepřátelé svobody slova v Kongresu a v médiích. Byl si plně vědom, že jeho vlastní společnost jednala podobně, stejně ale zůstával potichu.
Když Bílý dům a prezident Joe Biden opakovaně tvrdili, že ten notebook Huntera Bidena je ruská dezinformace, tak Facebook dále potlačoval doklady o tom, jak i na něj tlačili, aby před volbami důkazy o této povídačce nenechával zveřejňovat.
Nedávno byl cenzurní systém předložen Nejvyššímu soudu v případu Murthy versus Missouri a soudci se ptali na důkazy o koordinovaném nátlaku vlády. V případě Murthy státy úspěšně nižším soudům předváděly, že při opatřování soudních příkazů docházelo k nátlaku vlády. Bidenova administrativa ale takový nátlak odmítala a soud odmítl tvrzení žalující strany, zablokoval příkaz k zastavení cenzury a případ poslal zpět k nižšímu soudu.
Zuckerberg stejně zůstával potichu.
Facebook ale, pokud jde o cenzuru, čili „moderování obsahu“, jak to tato společnost radši nazývá, potichu vlastně nebyl. Ač teď Zuckerberg „lituje“, že se neozval už dříve, jeho společnost předtím usilovala o zaprodání Američanů cenzuře.
V roce 2021 jsem psal o komerční kampani Facebooku, v níž se tato společnost pokoušela lákat mladé lidi, aby se do cenzury zapojili.
Komerčně se předváděli lidé jako „Joshan“, který říká, že „vyrůstal s internetem.“ Joshan nadával, jak hodně se změnily počítače, a pak vyčítal jak to, že se soukromí a cenzura nevyvíjeli stejně tolik jako naše technologie. S tím, jak Joshan volal po „provázání skutečného světa s internetovým světem,“ tak se moderace obsahu prezentovala jako součást tohoto ne až tak odvážného nového světa.
Jak Joshana, tak jeho stejně zapálené kolegy Chavu a Adama Facebook prezentoval jako rozzářeně šťastné tváře mladých lidí toužících po úpravě obsahu. Všichni se narodili roku 1996 – ve sladkém čase výronu cenzorů, kteří v mládeži viděli spojence při omezování svobody slova.
Mladí lidé se už roky učí, že svoboda slova je škodlivá a rozvratná. Vychováváme generaci slovo-fobů a Zuckerberg s Facebookem chtěli z této generace těžit, aby získali lidi, kteří přestanou mít strach z cenzorů a budou „úpravu obsahu“ milovat. To bylo v době, kdy nám Joshan a jeho kámoši říkali, abychom se „měnili“ spolu se svými počítači.
Teď ale Zuckerberg a Meta chtějí, aby lidé věděli, že byli k cenzuře „dotlačeni“ a opravdu litují své role při umlčování hlasů opozice.
Je to fingovaná lítost, k níž dochází spolu s nuceným odhalením.
Facebookové složky teď ukazují lži v minulých tvrzeních Bidenovy administrativy a mnoha Demokratů v Kongresu. Řadu let útočili poslanci na některé z nás a vypovídali, že my nemáme přeci žádné důkazy o koordinaci s vládou nebo o tlaku z její strany. Spolu s tím se stavěli proti jakýmkoliv snahám takové doklady prošetřit a zveřejnit.
Důkazy jsou teď nepopiratelné.
Bidenova administrativa se už dlouho dožaduje odstraňování opozičních názorů v široké škále témat a Demokraté v Kongresu na Zuckerberga tlačili, aby rozšiřoval rozsah cenzury i o témata jako popírání klimatické změny.
Jen Easterly, která vede Agenturu kybernetické a infrastrukturní bezpečnosti je příkladem děsivého rozsahu těchto snah. Její agentura byla vytvořena, aby pracovala na našich kriticky důležitých infrastrukturách, ale Easterly vyhlásila, že k jejímu mandátu teď patří dozor nad „našimi poznávacími infrastrukturami.“ Patří do toho boj s „dezinformacemi“ nebo informacemi „založenými sice na faktech, avšak použitými v zavádějícím kontextu, k páchání škod nebo manipulativně.“
Zamyslete se nad tím na vteřinu: skutečná fakta lze cenzurovat, pokud na ně vláda pohlíží jako na zavádějící.
Jak jsem psal ve své knize, prezident Joe Biden je zřejmě nejvíce proti svobodě slova bojujícím prezidentem od Johna Adamse. Jeho administrativa pomohla vytvořit systém cenzury, který jeden federální soudce označil jako „orwellovský“. Viceprezidentka Kamala Harris je v těchto snahách plně nápomocná.
Roku 1800 hájil Thomas Jefferson Johna Adamse v jediných volbách, kdy byla svoboda slova jedním z hlavních témat kampaně. A tak by to mělo být zase. Harris by měla převzít vlastnictví systému cenzury vedeného touto administrativou.
Ve své knize jsem navrhl federální zákon, který by vládě zakázal užití jakýchkoliv federálních peněz na podporu snah o cenzuru, sestavování černých listin nebo potlačování jedinců či skupin. Ten by vládu držel mimo cenzurní business. Harris by se měli zeptat, zda by byla proti takovému zákonu a proti rozbití současného cenzurního aparátu ve federální vládě.
Volby roku 2024 nebudou o demokracii, jak mnozí tvrdí, ale budou o svobodě projevu.
