V Berlíně dochází denně k mnoha útokům nožem a stále více míst německé metropole se stává no-go zónami. Ten, kdo na tato místa nemusí, se jim jistě rád vyhne. Co ovšem dělat, pokud na taková místa musíte a někdo se vás pokusí „obohatit?“
Ovšem také dříve relativně bezpečné oblasti města se stále častěji stávají „místem činu.“
Jak se tedy zachovat v situaci, kdy vám zákon zakazuje se aktivně bránit třeba použitím zbraně nebo pepřového spreje? Berlínská policie má vskutku bizarní rady, aniž by se byť jen slovem věnovala skutečnému důvodu každodenního obohacení Berlíňanů.
Německo se obrovsky změnilo. Sotva politici po útoku v Solingenu vypustili své první nesmyslné a stereotypní fráze, došlo k dalším incidentům.
Ve Waltershausenu v Durynsku bodl Somálec – policii známý, se záznamem v trestním rejstříku a pravděpodobně bez důvodu k azylu – muže nožem do krku. V Moersu v Severním Porýní-Vestfálsku byl policií postřelen muž s nožem a v Berlíně byla na ulici ubodána žena – státní zastupitelství hovoří o „vraždě ze cti.“
Při dostatečném pátrání by pravděpodobně bylo možné najít i další aktuální případy. Skutečnost, že je v Hamburku zrušen pouliční festival kvůli incidentům v Solingenu, se rovná kapitulaci.
A je to také známka toho, že stát zcela ztratil kontrolu kvůli politice posledních desetiletí. Jednoduše nevíte, kdo je v zemi a očekáváte teroristické časované bomby.
Bezmocnost a žádný plán
Mezitím se politici ztrácejí ve stejných požadavcích na více zákazů zbraní – jako by zločinci dodržovali zákony a zákazy – nebo na větší dohled, což je stejně nesmyslné.
Celé to bylo podtrženo odvěkými sliby, jako je více deportací a přísnější azylový zákon. Sliby, kterým už nikdo soudný nevěří. Sliby, které jsou téměř stejně staré jako Merkelové „Zvládneme to.“
Již 16. října 2015, kdy se invazní vlna skutečně převalila přes otevřené hranice, vyzvala kancléřka CDU k rychlejším deportacím. Od té doby CDU/CSU, SPD atd. tyto požadavky opakovaně opakovaly v médiích, ale nic z toho nebylo. Policie je také tváří v tvář problému více či méně bezmocná.
Zpívat, tančit, skákat…?
Preventivní tipy berlínské policie, jak se chovat v případě násilí a agrese, jsou proto podobně k ničemu. Předvídavé chování a vyhýbání se nebezpečí v rané fázi je účinnou radou a jistě ji praktikuje mnoho Berlíňanů.
Například pokud se jednoduše vyhnete určitým parkům nebo čtvrtím, jako je notoricky známý Görlitzer Park. Nejedná se však o řešení problému.
Ani tato rada jistě nikomu nepomůže: „Jednoznačně a jasně upozorněte potenciálního pachatele, že nechcete, aby se k vám příliš přiblížil nebo se vás dotýkal.“
Případy, kdy bylo takto zabráněno například sexuálnímu trestnému činu, by se statisticky neměly pohybovat ani v promile, pokud vůbec podobný případ existuje. A další rada může na papíře znít dobře, ale není to nic jiného než poslední akt zoufalství, pokud jde o útěk a podobně:
„Ohromte pachatele překvapivými činy. Například falešným telefonním hovorem vaším mobilním telefonem. Předstírejte nemoc, nevolnost nebo začněte hlasitě zpívat, abyste pachatele vyvedli z míry,“ radí policie.
Stejně tak prý můžete skákat, vykřikovat hesla proti pravici nebo apelovat na špatné svědomí a slušnost pachatele.
Vždy bezmocný tváří v tvář překvapivým útokům
Zdá se být fatální, že policie takto vyvolává falešný pocit bezpečí.
V případě záludných a překvapivých útoků, jako byl například útok v Solingenu, Waltershausenu nebo jako v případě Böhl-Iggelheimu v Porýní-Falci, kde byl 16letý mladík bezdůvodně bodnut do zad na ulici, platí, že jste měli smůlu.
Jednoduše: byli jste v nesprávný čas na nesprávném místě, navzdory všem preventivním radám.
Zdá se, že skutečnost, že v Německu – téměř 10 let po „Wir schaffen das“ – může být toto špatné místo a špatný čas téměř kdekoli, byla postupně akceptována.
Vládnoucí politická třída přinejmenším postrádá vůli s tím něco udělat a dostat se ke kořenům základního zla, přičemž skutečně účinnou obranu potenciálním obětem nepovolí.
A pokud se napadený jedinec přece jen účinně brání, stane se většinou sám pachatelem…
[Celkem: 3 Průměrně: 4.7]
