Belgická škola je v tomto směru jistě jen první vlaštovkou. Po celé Evropě již dlouho vidíme otevřené snahy ustupovat dobyvatelům ve všech možných ohledech a podřizovat se jejich požadavkům.
Belgie patří k nejvíce islamizovaným zemím v Evropě, což je patrné i z toho, že druhou nejsilnější parlamentní holandskojazyčnou stranou, zvolenou v letošních volbách, je právě strana, která podporuje další výměnu obyvatel a zavedení práva šaría.
Právě infiltrace politiky muslimy může být důvodem proč jsou po celé Evropě patrné ústupky požadavkům této komunity, která si již nárokuje nejen převzetí dané země, ale celého kontinentu.
Je vlastně i docela symbolické, že první škola, kde je arabština povinná pro všechny, je právě v Belgii. Vždyť právě EU, jejíž sídlo je v Bruselu, před časem vyhlásila arabštinu jako další jazyk EU.
Pokud tedy přináší různá důležitá prohlášení, která jsou určena široké veřejnosti, vydává je většinou také v arabštině.
První etnicky smíšená škola s povinnou arabštinou je předzvěstí toho, jak bude za pár let vypadat většina škol nejen v Belgii, ale i v Německu, Holandsku, Francii, Rakousku, Švédsku či Španělsku…
Podle belgického portálu „Sudinfo“ se škola v belgickém městě Leuven rozhodla zavést arabštinu jako povinný předmět od šesté třídy. Nejde o výuku jazyka z čistého zájmu, tedy pouze pro dobrovolníky.
Ne, ředitel školy Frank Baeyens otevřeně hovoří o „filozofickém a kulturním“ otevření studentů. Cílem je seznámit děti s jazykem, který je strukturovaný úplně jinak, s jiným písmem a jinými symboly. Ale to není celá pravda.
Baeyens také zdůrazňuje společenskou relevanci tohoto rozhodnutí. Jde o to, aby studenti, kteří mluví arabsky jako svým mateřským jazykem, byli vzorem. Někým, s kým se ostatní mohou ztotožnit. Ve městě, kde podíl muslimů neustále roste, se arabština náhle stává povinným předmětem.
A to je také prezentováno jako pokrokové a otevřené. Nezbývá než čekat, až s takovými myšlenkami přijdou údajně „pokrokoví“ a „otevření“ pedagogové i ve školách v Německu a Francii.
Také tam už je arabština dávno na školách zavedena, ale stále jako volitelný předmět, nikoli jako povinný předmět jako v Leuvenu.
Zavedení arabštiny jako povinného předmětu se může na první pohled zdát neškodné, ale je to příznak hlubší společenské změny. Je to krok směrem ke kulturní adaptaci, která zákeřně zavádí islámskou kulturu jako normalitu.
Je to pokus o integraci islámských hodnot a tradic do vzdělávacího systému s cílem seznámit další generaci s těmito hodnotami v mladém věku. Mladí si tak mají zvyknout na to, že jednou budou žít v chalífátu, kde bude úředním jazykem arabština.
Rozhodnutí belgické školy zavést arabštinu jako povinný předmět je budíčkem. Ukazuje, jak daleko již pokročila adaptace na islámskou kulturu. Je čas otevřít oči a vidět realitu dříve, než bude příliš pozdě. Varování před islamizací nejsou fantazie – je reakcí na vývoj, který by mohl zásadně změnit Evropu.
Zatím se zdá, že se nás to netýká. Nicméně dva budoucí chalífáty, které na tom nejsou lépe než Belgie, máme za sousedy. I tam si zřejmě většina lidí před nějakými 30 lety myslela, že jich se něco podobného netýká.
Uvědomí si to teprve tehdy, až bude v těchto zemích již oficiálně vyhlášen chalífát??
[Celkem: 3 Průměrně: 5]
