Západní civilizace má problém. Svým vymezením vůči řadě zemí, zejména východu a jihovýchodu, vytvářením narativů, kterými nálepkuje země, jež nejsou ochotny se podřizovat jejím zájmům, si vytváří další nepřátele nebo země, jež se od ní odklánějí. V řadě případů staví svou politiku vůči státům mimo svůj blok spojenců na sankcích, intervencích či zasahováním do vnitřních záležitostí.
Bylo jen otázkou času, kdy se konfrontační politika obrátí proti těm, co ji prosazují. Názorně to vidíme zejména v Asii, Africe a Latinské Americe. Především v důsledku intervencí v Iráku, Libyi, Sýrii a Afghánistánu se musí Evropa v současné době potýkat s důsledky mnohaletých přílivových migračních vln s výrazným dopadem na naši bezpečnostní situaci. Ještě větší důsledky můžeme očekávat v budoucnosti. Zřejmě si dostatečně neuvědomujeme, že kumulace/synergie hrozeb může vyústit kdykoliv v obtížně řešitelné situace. Zakrýváním a zamlčováním skutečných problémů můžeme leckoho zmást, ale tímto je nevyřešíme.
Foto: Především v důsledku intervencí v Iráku, Libyi, Sýrii a Afghánistánu se musí Evropa v současné době potýkat s důsledky mnohaletých přílivových migračních vln s výrazným dopadem na naši bezpečnostní situaci. | Adobe Stock
Čeho jsme dosáhli
- Posilování vazeb Číny a Ruska na Blízký a Střední východ či Afriku.
- Roste okruh našich nepřátel, ke kterým dnes řadíme Rusko, Čínu, Írán, Severní Koreu, islámský svět a okruh zemí, které se od Západu odklánějí – řada středoasijských a afrických zemí či zemí Latinské Ameriky.
- Snižuje se konkurenceschopnost EU.
- Dochází k nárůstu organizovaného zločinu.
- Zvyšuje se nebezpečí teroristických útoků.
- Nespokojenost a radikalizace obyvatel řady států EU výrazně roste.
Dochází k opakování některých historických chyb. Zejména po druhé světové válce věřili nejen obyčejní lidé, ale také představitelé většiny států, že již v budoucnu nemůže dojít k podobné konfrontaci. Toto přesvědčení bylo podtrženo i vývojem jaderných zbraní. Bohužel přichází doba, kdy se opět sází na sílu a intervence. Zřejmě ti, co nepoznali hrůzy války či alespoň její dopady, se lehkomyslně vrhají do konfrontačních kroků. Jaká poučení jsme si vzali z výsledků intervencí v Iráku, Libyi, Sýrii a Afghánistánu? A proč se doposud nepodařilo vyřešit mnohaletý konflikt mezi Izraelem a Palestinci. Na co vlastně čekáme?
Další souvislosti
Co se týče např. událostí v Sýrii, stojí za zmínku rozhovor s českou diplomatkou Evou Filipi, která působila od začátku 90. let do konce loňského roku v několika zemích Blízkého východu. Výmluvně v něm uvádí „To je smutný příběh. 2010: bezpečná země, lidé spokojení, všechny komunity. Pak to nastalo… 2023: chudá, devastovaná země, rozbombardovaná, pod sankcemi. Smutný příběh. A myslím si bohužel, že i zčásti ideologicky se na tom Západ podílel.“
Kam sbližování Ruska a Číny ve vojenské oblasti dospělo, názorně ukazuje nedávné společné cvičení čínských a ruských bombardérů poblíž Aljašky. Další obchodní a vojenská spolupráce Ruska a Číny se rozšiřuje také v Arktidě. Stále častější jsou rovněž společné letecké a námořní hlídky ve Východočínském, Žlutém a Japonském moři.
Nelze přehlédnout ani cvičení čínských vojáků v Bělorusku v červenci 2024, 4 km od hranic s Polskem, což je zároveň na hranicích východního křídla NATO. Cvičení mělo pravděpodobně i vazbu na vstup Běloruska do Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) dne 4. července 2024. Dalšími členy ŠOS jsou Čína, Rusko, Kazachstán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Indie, Írán a Pákistán.
Co vlastně může Západ zbytku světa nabídnout?
Přátelství? Vzájemně výhodnou ekonomickou spolupráci? Vzájemný respekt? Dodržování dohod a mezinárodního práva?
Důvěra, která je předpokladem pro diplomatická jednání a vzájemné vztahy, je také vážně narušena. Vzájemná nedůvěra se přirozeně promítá do značné míry v ekonomických vztazích. Jedním z vážných dopadů je v poslední době snaha států mimo západní civilizační okruh používat ve vzájemném obchodu alternativních způsobů plateb – vlastní národní měnu, zlato či digitální měnu.
Varovným signálem z nečekané strany je pak postoj Saúdské Arábie, která pohrozila zemím G7, že by mohla prodat některé evropské dluhopisy, pokud by se tato skupina rozhodla zabavit téměř 300 miliard dolarů zmrazených ruských aktiv.
Zásadní geopolitické změny
Předzvěstí významných geopolitických změn je rovněž rozšiřování hospodářského uskupení BRICS nebo systematické budování novodobé Hedvábné stezky, známé pod názvem Pás a stezka (anglicky One Belt One Road) ze strany Číny. Jedná se o významný strategický projekt Číny, který bude hrát stále větší význam jak v globální ekonomice, tak ve zvyšování vlivu Číny.
V současné době můžeme velmi názorně vidět, jak se proti Evropě obracejí sankce uvalené na Rusko v souvislosti s intervencí na Ukrajině. Vysoké ceny energií snižují konkurenceschopnost evropských ekonomik. Oproti tomu např. do Číny a Indie proudí ropa, plyn a další komodity se slevou. O to více pak tyto země ušetří a vyrábí levněji.
Ani po ukončení konfliktu na Ukrajině se nemusí Evropě začít dařit. V prostředí pokračujících ekonomických sankcí a stále větší orientace Ruska na Asii, ale i na další státy (např. v rámci BRICS), bude Evropa používat dražší suroviny a energie, než tomu bude u většiny konkurence. Stěhování výrobních kapacit mimo Evropu z důvodu drahých energetických vstupů je dalším z náznaků slábnoucí ekonomické pozice Evropy. A nic dobrého nevěští ani současný tlak na omezování ekonomické spolupráce EU s Čínou.
Zdroj: Watson Institute for International and Public Affairs, CVCE.eu, Cambridge University Press & Assessment
