Odpovídá to stavu, který popisovali psychologové v americkém vládním Tavistockém institutu jako stav masové psychózy: “V posledních letech společnost prochází několika velkými sociálními šoky, jdoucími rychle za sebou: ekonomická krize, imigrační krize, covidová “pandemie”, válka na Ukrajině, energetická krize, hrozby terorismu… Série událostí, které přicházejí tak rychle, že lidský mozek nedokáže informace vstřebat. Jde o tak intenzivní bombardování lidské psychiky šokem za šokem, krizí za krizí, že lidé jsou přehlcení a začnou věci popírat. V tom jim pomáhají masmédia. Nevěřte tomu, je to konspirace, dezinformace, hoax, fake news. Popírání reality.” “Za následek mají tyto šokové události to, že “velká cílová skupina obyvatelstva zjistí, že už se nechce rozhodovat. (…) Taková skupina se stává snadno ovladatelnou a bude poslušně plnit rozkazy, aniž by se vzbouřila, což je cílem cvičení.”
Určitě se s touto reakcí tupé majority setkáváte i ve svém okolí, když se s někým snažíte diskutovat o smylu toho, co se kolem nás děje; zažívají to i čtenáři alternativy, když někomu pošlou odkaz na článek z podobně zaměřených webů jako je Koronapřevrat. V dobré víře, že lidem poskytujete zajímavé informace nebo pohledy z druhé strany, umožňující pochopit nebo aspoň inspirovat k vlastnímu pohledu na věc, setkáváte se s prudce odmítavou až agresivní reakcí a vaše snaha se obrací proti vám. Často býváte označeni za konspirátory, šiřitele fake news, nesmyslů, nepodložených fabulací a konformní ovce na vás vychrlí spousty dalších nadávek. Nedejte se tím znechutit, chyba není ve vás. Je to zcela běžná reakce nemyslící masy, jejímž případným dalším přesvědčováním jen ztrácíte čas a energii. Nic jim nevysvětlíte, nechtějí slyšet pravdu, místo toho se vrhnou na vás.
Nikdy jsem si nemyslel, že budu citovat církevního představitele. Ale pan kardinál to vyjádřil přesně:
“Když dnes řekneš pravdu, měj připraveného rychlého koně.” Dominik Duka
Nechte ty ignoranty prostě být, ať zůstanou ve vlastní nevědomosti. Probouzet je třeba pouze ty, kteří o to opravdu stojí. Svobodně psát, vyjadřovat své názory nebo třeba “jen” vydávat knihy, je totiž dneska doslova o hubu. Případů, kdy se lidem kvůli tomu dostává nežádoucí pozornosti vyšetřovacích orgánů (nebo aspoň zfanatizovaných novinářských tajtrlíků) stále přibývá.
Jeden z mých čtenářů, který sleduje kauzu soudu s vydavatelem časopisu Radix Pavlem Kamasem a jeho spolupracovníky, mě upozornil na právě probíhající hlavní líčení ve věci vydávání knih z Kamasova dřívějšího nakladatelství Guidemedia, v němž policie v roce 2020 provedla policejní zásah a zkonfiskovala celý náklad i vybavení firmy. Zaslal mi své vyjádření, z něhož cituji:
“Pavel Kamas mě vydáním své knihy neohrožuje. Ohrožuje mě ministryně, která je sama za sebe ve válečném stavu, ohrožuje mě expert na toxoplazmózu, který straší že v ulicích budou mrazáky na mrtvoly, ohrožuje mě jaderná ženská, která chodí na tričku s trojzubcem a vyvolávající sláva…. však vy víte komu. Ohrožuje mě interviuk co hlásá z obrazovky dennodenně lži a kroutí pravdou tak mocně, až se sám červená. Ohrožuje mě doktor, co na povel napíchá neznámou látkou malé dítě. Ohrožuje mě vládní expert, co rozhodne, že uzavřeme společnost v domácím vězení. Ohrožuje mě znalec, co ví, že rouška chrání mě i tebe a policajt co mě zmlátí za to, že tomu nevěřím. Ohrožují mě lidé, kteří z různých částí afrického kontinentu bez pasů, bez zdravotních prohlídek, bez zajištění bydlení a práce v počtech statisíců jsou organizovaně nasouvání do našeho prostoru. Co s těmito lidmi jednou v Evropě bude, se dnes na vlastní oči můžete přesvědčit v Anglii. Ohrožují mě tisíce neziskovek pracující pro nevím koho a placeni z mých daní. Ohrožuje mě premiér, co se klaní v oválné pracovně polodementnímu starci.
Uvědomte si prosím vy slovutná soudní spravedlnosti, že i já jsem ten, kdo vám vydělává na mzdy. I z mé práce žijete a kupujete si své statky a stejně tak za mé peníze vede tato vláda boj ze svým vlastním lidem. Dnes podle platných zákonů soudíte vydavatele knihy a zítra budete soudit dítě za čtení nesprávného slabikáře. Myslím, že v naší nedávné minulosti najdete příkladů dost a dost. Můžete se dovzdělat. A co když i toto je už dnes trestné a vy se dovzdělat nemůžete? Jste si jistí, že za čtení zakázané knihy v kruhu rodiny někdo nenapíše vaše jméno na ostrakon a nebude vás soudit jako zločineckou skupinu? Ne, v teto republice je možné vše a hranice, kdy se z písmenek odlévají kulky, je někdy dost nejasná.”
Celý text si můžete přečíst zde: https://www.facebook.com/share/p/uquo1EHApxD8LUtw
Abych předešel nedorozumění: Vím, kdo je Pavel Kamas a jsem si plně vědom, že jeho podporou v této kauze jistou část “alternativy” popudím. Na jedné straně velice oceňuji jeho kvalitně zpracovaný časopis Radix, jehož tematická čísla (zejména 1 – 3) přinesly zatím nejlépe zpracovaný materiál, shrnující v jednom celku veškeré podstatné okolnosti pandemického podvodu v souvislosti s plánem Velkého resetu a nastolením globální totality. Kdo chce mít všechny informace o covidovém divadle, včetně ekonomických, politických i společenských souvislostí, s precizně zdrojovanými citacemi, fotografiemi i rozbory zásadních dokumentů, jakým je Schwabova kniha Velký reset pohromadě, měl by mít Kamasův Radix ve své knihovně.
Samozřejmě také občas sleduji Kamasovy myšlenkové eskapády na telegramovém účtu a kulantně řečeno, jeho světonázor nesdílím. Po pravdě řečeno, při jeho nesporných vědomostech ani nerozumím jeho zalíbení k onomu nechvalně známému historickému období minulého století a tehdejším mocenským figurkám, které by se dnešním slovníkem daly nazvat jako soudobí “young global leadeři”, rovněž předem vybraní a instalovaní za jistým účelem. Přesto všechno považuji za nutné vyjádřit mu, stejně jako můj čtenář, v této věci podporu. Svoboda slova buď je, anebo není. Nelze připustit, aby stát prováděl razie u vydavatele knih, jako by šlo o drogové dealery nebo teroristy a majitele nakladatelství soudit jako organizovanou skupinu. Pokud je možno legálně vydat deníky nacistického ministra propagandy Goebbelse a z televize denně slyšíme promluvy současných masových vrahů jako je Netanjahu, nevidím důvod, aby nemohly vyjít Hitlerovy projevy nebo knihy rozporující jiné nejasnosti světové historie. Nikdo nikoho nenutí tyto knihy kupovat nebo číst. Názor na ně si může učinit každý sám, pokud je svéprávný a nenechá se ovlivnit jakoukoli propagandou. Systém ale zřejmě tuší, že většina ovcí je “intelektuálně podvyživená” a lehce manipulovatelná (sám je takto vycvičil), a tak musí být před “nevhodným” obsahem chráněna policejními raziemi a soudními procesy.
Nedejte se mýlit, že policejní razie bývají vedeny jen proti “extremistům”. Stejnou razii zažil s celou svou rodinou a dětmi také vydavatel měsíčníku Zem & Vek Tibor Eliot Rostas v roce 2018 na Slovensku; důvodem bylo zveřejnění citací z děl slovenského národního hnutí Štúrovců z 19. století. Jak píše čtenář, dnes se dělají razie vůči vydavatelům knih, s nimiž nesouhlasíte, zítra vás může policie zakleknout za to, že jste na internetu pochválil jakýsi “konspirační web” nebo když někdy v budoucnu vyjádříte pochyby o nově zavedených represích ministerstva pravdy a lásky, jestliže mezi zatčenými “ruskými agenty” bude čím dál více přibývat běžných českých občanů. Současné dění v Británii je varováním.
Schovávat staré noviny je zločin!
V poslední době jsem na tzv. alternativě zaznamenal názory, že zdravě uvažující člověk by neměl číst mainstreamová média, neboť je to stejné, jako se hrabat v žumpě. S přirovnáním nemám důvod nesouhlasit a nikdo mě asi nebude podezírat z náklonnosti k mainstreamu. Přes všechno, co jsem napsal v tomto i jiných článcích, si nemyslím, že bychom se měli od hlavních médií zcela izolovat. Mainstream bohužel zatím zcela ignorovat nelze, protože jeho redaktoři, jakkoli neschopní nebo zkorumpovaní, mají stále lepší přístup k informacím než jakkoliv kvalitní alternativní médium. Jelikož novináři z velkých médií patří mezi privilegované, dostávají se často ke zdrojům, k nimž nikdo jiný nemá přístup. Svoboda tisku je ve většině velkých redakcí jen teoretický pojem a redaktoři bývají pod tvrdým dohledem šéfů a majitelů novin (kteří zase bývají propojeni do vyšších politických sfér) a samozřejmě se od nich nikdy nedovíme celou pravdu. Z toho podstatného uniká vždy asi jen 10 %.
Cílem těch, kdo zásobují mainstream informacemi, totiž není informovat, ale rozehrávat své hry za určitým cílem; informace je pouze prostředkem k jeho dosažení. I přesto se stává, že z takto osekaných a z velké části lživých informací na veřejnost nedopatřením pronikne důležitý fakt nebo odhalení, které postaví oficiální verzi do zcela jiného světla. Mnohdy to očividně bývá nezamýšlený důsledek práce mediálních manipulátorů, kteří ve snaze akcentovat původní verzi příběhu nechtěně “provalí” zásadní informaci, která celou verzi zpochybní, čímž vyjde najevo, že se nám cosi skrývá (příkladem je třeba prokecnutí majitele World Trade Center Silversteina v oficiální dokumentu PBS o tom, že budovu číslo 7 nechal sám shodit nebo známá zmínka o policejním cvičení během střelby na fakultě v reportáži ČT). I z mainstreamu tedy občas vypadávají kousky pravdy a dá se k ní dohrabat i přes nánosy propagandistického hnoje, manipulací a zkreslování informací, stačí, když se znovu naučíme “číst mezi řádky”. Tuto dovednost lidé zvládali i v dobách nejtvrdší totality, kdy panovala tuhá cenzura; pokud jste to uměli, dokázali jste i z malých náznaků, agitačních frází, nedořečených vět i náhlých změn politických větrů odvodit, co se pod nánosem oficiální propagandy skutečně děje.
Mnozí čtenáři si všimli, že své články často zdrojuji odkazy na mainstreamová média a občas mně to vyčítají. Nezávislý web by si prý neměl o mainstream ani otřít hubu. Přiznám se, že to dělám úmyslně, aby ztížil práci těm, kdo by měli choutky jakkoli zpochybnit uedená fakta a označit mě za dezinformátora. I přes občasné výpady se to zatím nikomu nepodařilo, protože každý hned zmlkl poté, co jsem mu k určitému tématu poslal hromadu odkazů z veřejnoprávních a jiných bezkonkurenčně nejdůvěryhodnějších médií pod sluncem. V poslední době si čím dál více uvědomuji, jak prozíravé bylo archivovat si důležité informace nejen v digitální podobě v počítači, ale zejména staré papírově-analogové články z novin a časopisů. Nejde ani popsat, jakou výhodu představuje ve schopnosti orientovat se ve světovém i domácím dění, když máte možnost ověřit si některé informace ze starších zdrojů a nacházet neuvěřitelné souvislosti. Bez znalosti faktů a možnosti jejich zpětného dohledání by se člověk v současném dění ani nemohl orientovat a spousta věcí by mu unikala. Vědomosti, znalosti a možnost zpětně si vše ověřit je naprostý základ pro pochopení toho, co se kolem nás děje.
Mladí aktivističtí novináři (covidově řádně opíchaní a správně prozápadně orientovaní) možná ani netuší, co všechno z toho, co dnes označují jako “konspirační teorie” a “dezinformace”, v minulosti uveřejnil jejich vlastní magazín, deník, televize nebo web. Důvod, proč dnes dochází k častému “čištění” webového obsahu je myslím jasný. Dnešní novináři a jejich loutkáři by nejraději nechali přepsat veškerá stará vydání novin. U papírového vydání to zatím naštěstí bohužel nejde 🙂 a žádné oddělení na Ministerstvu pravdy jako v Orwellově 1984 zatím nefunguje. I když u Rakušana člověk nikdy neví…p
Stále se proto domnívám, že bychom mainstream neměli zcela zavrhnout, ale využívat k našim potřebám a informace z něj podrobovat kritickému rozboru nebo je dávat do souvislostí s vlastním pohledem na svět. Ti novináři jsou za to přece placeni, někteří přímo královsky (neplatí to o všech). Pokud by se “alternativa” zcela odstřihla od mainstreamu a přestala z něj přebírat informace a témata pro své vlastní komentáře, zákonitě by se z části “alternativy” stal “mainstream”. A řekněme si to po pravdě: mnozí “agregátoři”, vydělávající jak na reklamách, proklicích i finančních příspěvcích čtenářů zároveň, k tomu mají rázně nakročeno. Důležitý je bombastický titulek k článku, údajně převzatému z webu xy24, odtud převzato z qw24, další link vede na fb-profil, a pak zjistíte, že je to dva měsíce starý článek z Protiproudu nebo Zvědavce. Co takhle upozornit na zajímavý příspěvek odjinud a přidat k němu vlastní komentář nebo své zjištění, které by celou věc posunulo o něco dál a třeba inspirovalo další? Pamatuje si vůbec někdo v té záplavě článků, co vlastně četl před chvílí, když v komentářích pod zajímavým příspěvkem jsou buď jen lajky, emotikony, srdíčka a palce nahoru, anebo bezobsažné provokace a nadávky trollů?
