O skutečném velkém resetu – X.

O skutečném velkém resetu – X.

V předchozích devíti dílech jsme prošli detailně knihu Velký reset Klause Schwaba a Thierry Malerreta. Čtenáři tedy vědí, o čem se píše ve které kapitole a jaké jsou názory autorů. Zjistili, že se jedná o poměrně slaboduchou prognózu dalšího vývoje, ze které se plní jen ty samozřejmé věci, o kterých všichni už dávno věděli (jako třeba, že bude přibývat internetového obchodování). Žádný plán na resetování světa tam nenajdete.

 

První díl je tady

Druhý díl je tady

Třetí díl je tady

Čtvrtý díl je tady

Pátý díl je tady

Šestý díl je tady

Sedmý díl je tady.

Osmý díl je tady.

Devátý díl je tady.

Pozor! Že se o resetování svět nepíše ve Schwabově knize, tím ještě není dokázáno, že takový plán neexistuje. Možná opravdu někdo něco takového plánuje. Možná je v tom opravdu zapojený Klaus Schwab. Nicméně nemáme o tom žádné zápisy, výroky ani jiné doklady. Na druhou stranu je dobré připomenout, že pro posouzení teorie nejsou rozhodující důkazy nýbrž falsifikátory (tedy důkazy o neplatnosti teorie). V každém případě by to stačilo na další sérii článků.

Já sám se snažím ve svých knihách ukázat, že skutečný reset proběhl v 80. letech. Tehdy zanikl svět, ve kterém hrály rozhodující roli národní státy a byl nahrazen světa s dominantním vlivem nadnárodních korporací.

…skutečný reset proběhl v 80. letech. Tehdy zanikl svět, ve kterém hrály rozhodující roli národní státy a byl nahrazen světa s dominantním vlivem nadnárodních korporací.

Vše, k čemu došlo od té doby, z toho nějak vyplývá:

  • Likvidace evropského (a do značné míry i amerického průmyslu)
  • Přechod od ekonomiky založené na výrobě k ekonomice založené na finančních spekulacích (což se zastírá vznešeným výrazem „služby“)
  • Snižování životní úrovně pracujících vrstev
  • Nové ideologie. Můžeme jim říkat neomarxismus, i když by je Karel Marx asi nepoznal. Můžeme to označovat jako progresivismus, i když to nemá s pokrokem nic společného. Můžeme tomu říkat liberalismus, ale vůbec se to nepodobá starému evropskému liberalismu. Tak nebo onak, myšlenkové směry, které byly do té doby okrajovými kuriozitami, začaly být podporovány novými korporacemi a rychle převládly.
  • Úpadek vzdělanosti. K čemu něčemu rozumět, když nechceme řešit žádné skutečné problémy.
  • Migrace nikoliv z důvodu potřeby většího počtu pracovníků (taková migrace byla už předtím), ale jako záminka pro činnost neziskovek.
  • Technologické změny – kdyby počítačové technologie nevznikaly v prostředí, kde vládnou korporace, zaměřili by se jejich tvůrci na jiné cíle a dnes by vypadaly jinak.
  • A samozřejmě s tím související islám jakožto nástroj proti bouřícím se nižším vrstvám.

…a tak dále.

Snažím se také ukázat, že žádný další reset už proběhnout nemusí. Dění směřuje samospádem ke zničení západní civilizace a ke kolonizaci jejího území. Stačí pokračování dosavadních trendů.

To, co je Schwabovi připisováno, by bylo méně strašné než to, k čemu směrujeme. Ono to vlastně už v evropských dějinách bylo. Říkalo se tomu „utopický socialismus“ a šlo o model společnosti, kde bude o všechny lidi postaráno na té nejzákladnější úrovni. Lidé za to ovšem zaplatí ztrátou svobody, pracovní povinností, zrušením soukromí, zrušením osobního vlastnictví, nošením uniforem, životem v ubikacích, detailní regulací rodinného a sexuálního života atd. V roce 2024 to působí jako noční můra, ale nezapomínejme, že v 17. a 18. století to lidé viděli úplně jinak. Byla to doby, kdy pracovali od úsvitu do soumraku, podvýživa byla normální a když se jednou za čas neurodilo, tak jim umřely děti hlady. Neexistovala lékařská péče. Násilí a strach byly všudypřítomné. Citový život byl vyhrazen úzké vrstvě bohatých. A to mluvíme o dobrých časech, kdy neprobíhala válka ani epidemie. Možnost být přesunut někam, kde bude o člověka postaráno a kde se sice bude pracovat, ale pracovní tempo nebude zničující – to působilo jako ráj.

Velkopanské řeči o tom, že je nedůstojné vzdát se svobody, ty byly možná zajímavé pro šlechtice a magnáty, ale normálním lidem zněly absurdně.

Velkopanské řeči o tom, že je nedůstojné vzdát se svobody, ty byly možná zajímavé pro šlechtice a magnáty, ale normálním lidem zněly absurdně.

Dnes se na svět díváme úplně jinak. Ale je jasné, že pokud budou současné trendy pokračovat (nejde jen o způsob vládnutí, úpadek začíná prostupovat celou společností), dospějeme dříve či později do stavu, kdy staré představy utopických socialistů budou působit celkem lákavě. Včetně nabídky „nebudete nic vlastnit a budete šťastni (znamená bude o vás jakž takž postaráno)“.

Ale to je jenom jeden ze scénářů. Naše budoucnost může být úplně jiná.