napsal Christian
Vlkův úvod:
Čína je fenomenem posledních 30 let ve světové politice. Vlastně – je to návrat této země do nejvyšší globální politiky, tak, jak v ní seděla ukotvena řádově asi 4 000, než ji z ní vytlačil a v podstatě zdeklasoval evropskoamerický Západ, když Čína zaspala první a druhou průmyslovou revoluci. Tu třetí a nynější čtvrtou už nikoliv. Tady udává tón. A všechno nasvědčuje tomu, že už technologickou ani geopolitickou špičku neopustí. Proč? Protože si Číňané víc než dobře pamatuji století hanby a národního nejhlubšího pokoření, kdy pro tehdejší světové mocnosti byli méně než nic. Oni si to prostě budou pamatovat navždy. Zatímco taková Česká republika dělá všechno, aby vygumovala jakoukoliv vzpomínku na Mnichov, Protektorát, Lidice, Heydrichyádu a tak podobně.
Myslím, že tohle byla pohnutka , která spolupřiměla Christiana, aby sedl k počítači a sepsal stručnou historii čínského úpadku a jeho příčin. Za mne, zejména ve Fialově Česku velmi poučné čtení.
Teď už ale Christian!
Krok mimo učení Konfucia a Lao-c’ co se natrvalo zapsal do čínských myslí.
Abychom správně chápali dnešek je třeba malý exkurz do historie, bez období navazování čínsko-japonských novodobých obchodních vztahů- tzn období před cca 100 lety +/- .
V Číně svého času stříbro mělo větší hodnot než zlato. V rámci obchodu španělský král musel platit stříbrem, aby splnil požadavky čínského císaře. Bylo to stříbro, které udělalo z Číny nejbohatší zemi světa už před 400 lety.
Málo nebo vůbec se ví, že americká průmyslová revoluce pak byla financována čínským obchodníkem Howqwa. Stříbro bylo pro Čínu historické zlato.
Čína, dnes jako světové centrum obchodu, není z hlediska historie nic nového. Před 250 lety v polovině 18. století Čína byla největší ekonomickou i kulturní říší světa. V té době vládne Číně císař Čchien-lung, který byl nejbohatším člověkem na světě své doby. Čína dominuje tehdejšímu obchodu protože svět miluje čínský porcelán, hedvábí, .. a jedinou komoditou, kterou za ně Čína chce je stříbro, kterého má nedostatek.
V té době 80 procent veškerého vývozu čaje z Číny směřuje do Britanie a právo dovážet tuto komoditu má jediná společnost- britská Východoindická společnost. Což byla polovládní organizace, která koncem 18. století měla soukromou armádu o síle 90 000 mužů, velkou flotilu válečných lodí, a byla to ona, která převzala kontrolu nad majoritní částí Indie na úkor tehdejších lokálních vládců.
Ale přes neskonalý úspěch ohledně obchodu s čajem, je tu jeden veliký obchodní problém. Britští obchodníci se pokoušeli najít komoditu zboží, která by mohla nahradit stříbro. Zkoušeli vše možné, ale nic z nabízeného zboží Číňané nepotřebovali.
Východoindická společnost přesvědčila britskou vládu a v roce 1792 Britanie zahájila masivní obchodní mise do Číny, kde v čele stál britský diplomat a státník Lord George McCartney, od kterého se očekávalo, že zajistí lepší obchodní podmínky s tehdy nejmocnější zemí světa – Čínou.
Britanie se tehdy považuje za rovnocenou jakémukoli národu, zemi na světě, tedy i Číně. Mc Cartney přijíždí v roce 1793 do Číny se třemi loďmi a 700 vojáky a jejich cíl je celkem jednoduchý. Chtějí aby Čína uznala Britanii a ti mohli tak mít v Pekingu svoje velvyslanectví. McCartney se chce setkat s císařem, ale ten není v tu chvíli v Zakázaném městě. Císařský dvůr se tehdy přesunul 320 km na sever do své letní rezidence. Císař Čchien-lung je v tu chvíli 80 letým mužem, který po 50 letech vlády je jedním z nejmocnějších císařů čínské historie, rozšiřuje území Číny do Střední Asie, takže v tu chvíli je nesmírně hrdý na úspěch své vlády.
Přes obchodní úspěch a doručující dopis od krále George III pro císaře, má to vše malý vliv na výsledek britské mise. V odpovědi je památečná císařova věta, .. “ produkce našeho imperia je rozmanitá a ve velkém množství, a tak v nejmenším nestojíme o produkty jiných zemí..”
Nové velvyslanectví stojí před totálním selháním. Čína není v té době vůbec připravena na vzájemný obchod a čínský císař není jen vládce své říše Čching, je též pro lid synem nebes. Král George III. , kterého reprezuntuje McCartney, reprezentuje dle představy čínského císaře podřízeného čínskému císaři . Čínští poradci císaře rozhodně nebyli hloupí, ale měli v té době velice omezené vědomosti o evropské politice té doby. Britanie však v té chvíli neměla žádnou jinou možnost než přijmout čínské obchodní požadavky, a tak na počátku 19 století začíná v Kantonu jeho zlatý věk.
Evropa touží po čínských výrobcích a chce vědět jak ta tajemná země vypadá. Kanton je v první polovině 19 století takovým tavícím kelímkem moderního zahraničního obchodu a zároveň představuje obrovské výzvy pro evropské obchodníky, kteří stále hledají ty správné obchodní komodity a zároveň se učí jazyku. aby překonali kulturní bariéry. Ze strany Číny byli k zahraničnímu obchodu vyčleněni obchodníci, kteří si mohli vydělat skutečné jmění, takže jim stálo za to obětovat něco málo díky restrikcím této vidině. Císař vydal příkaz, dle kterého všichni čínští obchodníci musí obchodovat přes skupiny mocných čínských obchodníků známých jako “ Kohan” .
Takže pokud jste byli obchodníky v Kantonu, tak jste nemohli obchodovat jen tak s kým jste chtěli, museli jste spolupracovat s jedním 8-12 obchodníků, kteří byli pověřeni řízením celého čínského zahraničního obchodu. Jeden z těchto vyvolených 8-12 obchodníků se oddělil a tento pozoruhodný muž se pomalu, ale jistě stává nejbohatším mužem světa.
Jmenuje se Howqwa. Tento obchodník nevypadal tak bohatý, jak ve skutečnosti byl. Ve své době už se pohyboval v globálním světě financí a obchodu. Byl ve své době bohatší než rodina Rotschildů, Howqwa začal půjčovat peníze. jak Východoindické společnosti, tak i kantonským obchodníkům. přes to všechno bohatství se necítil bezpečně před císařskými úředníky, kteří mohli kdykoli přijít a připravit ho o majetek, a tak si přál investovat svůj majetek někam, kde by ho udržel.
Howqwa byl nejen úspěšným obchodníkem, ale i prozíravým finančníkem a byl si vědom rizik spoléhání se na jediného velkého klienta – Východoindickou společnost. Uviděl jedinečnou příležitost v zemi, která se chystá odtrhnout se od britského imperia- USA. Viděl v amerických partnerech způsob jak se dostat do globální finanční sítě a rozšířit si tak krom Britanie svoji působení i v Americe.
V té době nova země Amerika, hledala obchodní i diplomatické spojení s Čínou. Byla to zajímavá doba, kdy země, která měřila délku svého trvání v rocích, se snažila o spojení se zemí, která měla za sebou trvání v tisících letech. Takže když američtí obchodníci vstoupili na čínskou půdu, velice rychle pochopili, že mají před sebou ekonomickou velmoc.
Některé z největších amerických dynastií byly založeny díky finančním půjčkám od Howqwa a obchodu s Čínou. mezi jinými i rodina Roosevelt. Kde Roosevelt byl nejdéle sloužícím prezidentem v historii US a jehož rodinné jmění je svázáno s jestřábem Howqwa. američtí partneři Howqwa měli možnost při návštěvě Číny nahlédnout do sidle Howqwa , Když Fred Warren a jeho bratr Edward navštívili sídlo Howqwa, tak byli překvapeni velkolepou mírou pohostinnosti.
Podobnými bankety Howqwa dále posiluje svoje americké dluhopisy. Část jeho amerických obchodních přátel tak má možnost jeho jménem investovat obrovské částky v Americe a stát se jeho nejbližšími obchodními partnery. Jeho peníze jsou investovány ve Státech v přelomovém období amerických průmyslových změn. Howqwa investoval svoje peníze do amerických oceláren, amerických železnic, uhelných dolů,.. a tak velká část americké průmyslové revoluce byla založena na financích tohoto čínského obchodníka.
Dnes panuje u investic čínských finančníků trochu strach, mnoho lidí se ptá zda čínský kapitál nemá příliš velký vliv na americké společnosti, ale z naprosté většiny nevědí, že se to dělo zcela podstatným a daleko větším způsobem před více jak sto lety díky obchodu s Čínou a financím z Číny.
Navzdory všemu se i američtí obchodníci setkávají se stejným problémem jako britští a jiní, tedy stojí před tím najít cokoli co by Číňané chtěli brát od nich. Více než zoufalá situace západních obchodníků, kteří potřebovali najít cokoli co by Číňané chtěli místo platby stříbrem, je donutila, aby se pokusili o tehdy riskantní rozhodnutí, zkusit nahradit stříbro vysoce návykovou drogou- opiem, který velmi levně získávali na polích Britské Indie.
Opium mělo vysoce destruktivní vliv na čínskou společnost, ekonomiku, čínskou vládu. Byla to vítězná komodita pro západní obchodníky s devastujícím účinkem pro Čínu. Kouření opia bylo zakázáno v Číně už v roce 1813, ale jeho spotřeba se dramaticky přesto zvyšuje. V roce 1838 je to už 40000 beden opia ročně. Britové i přes zákazy neustále pokračují ve svém dovozu opia i přes naprosto zničující jeho účinky jak na životy lidí, tak i úpadek čínské společnosti.
Je to právě zahraničí obchod , kde Američané tak trochu závistivě pozorují Brity v jejich obchodě bez výčitek či ohledů na lidské životy. Jedním z amerických obchodníků byl Thomas Perkins , z Bostonské společnosti, který se cítil více než uražen tím, že byli Brity vystrnaděni z lukrativního obchodu s opiem. Američané tehdy získali své opium přes Turecko. Množství opia nelegálně pašovaného do Číny se tak extrémně zvýšilo a konečně si toho všimli i představitelé dynastie Čching, kteří se obávali účinků kouření opia na společnost. Ve 30. letech se počty závislých na opiu v Číně počítaly už na miliony a opium si tak vybírá svoji daň na nejen čínském lidu, ale i jeho ekonomice.
Císař “ Tao-kuang” tak čelí obrovskému dilematu. Musí zastavit závislost svého lidu na opiu a zastavit množství stříbra odtékající ze země. V roce 1839 tak dospěl k rozhodnutí a posílá svého úředníka do Kantonu, který zde zahajuje okamžitě tažení proti dealerům drog, drogovým doupatům,… a uvězní všechny zahraniční obchodníky v jejich sídlech a drží je v domácím vězení. Odvádí od nich čínské služebnictvo což pro mnohé je naprostý šok, protože se náhle musí starat sami o sebe a přitom si neumí ani připravit jídlo či čaj. Vede se boj i proti největšímu kantonskému obchodníku, aby se zodpovídal z nezákonného dovozu opia. Howqwovi, ten spolu se svojí rodinou náhle žije v hrozbě setnutí hlavy za svoje činy.
Během této patové situace jeden z jeho amerických partnerů Robert Bennett Forbes začíná uvažovat o demoralizující povaze opia. Ve stejné době kdy zásoby opia se vyhazují do moře, píše čínský císař královně Viktorii a napomíná ji, že dovolila přijet do Číny obchodníkům s jedem a dává tak najevo díky své chamtivosti lhostejnost k životům jiných.
Jenže v té době se Britové cítili být pány světa, a tak zcela pominuli čínský konfuciánský způsob uvažování . Zároveň poradci císaře mají stále zoufale málo informací o vnějším světě, hlavně o průmyslové revoluci a vyplývajících změnách v chování Ameriky i Britů, když namísto omluvy Britové žádají po čínském císaři kompenzaci zničených zásob opia a omluvu, jinak to bude bráno jako urážka britského trůnu. Největší britští obchodníci v Kantonu se rozhodli pro vyvolání války a podřízení celé Číny pod svůj vliv. A tak v roce 1840 britská válečná flotila dosáhla čínských břehů u Perlové řeky, ale Čína má připravenou obranu. Číňané si tehdy ovšem neuvědomili novou mocenskou situaci, která vznikla díky uhlí a páře.
Spolu s novými děly to byla zcela neočekávaná rána. Britové šli v krátkosti přes mrtvoly bez ohledů a vymohli si tak v podstatě kolonizaci části území –ostrova Hongkong a jako trest za dřívější nepřijetí vypálili Letní císařský palác. Číňané byli nuceni podepsat smlouvu díky které toto období nazývají stoletím ponížení. Díky ní Čína té doby již nesměla bez svolení Britanie rozhodovat o své zahraniční politice.
Pád Číny se tak zapsal asi navždy do čínských myslí jako ponížení, na které se nezapomíná a je třeba si z něho vzít ponaučení a to jak na národní, tak i osobní úrovni. Tato smlouva tak znamenala i rychlý zánik Zlatého období Kantonu a s ním i nejbohatšího obchodníka Howqwa, nejbohatšího člověka světa, který umírá v roce 1843. Jeho syn sice pokračoval v jeho šlépějích, ale bohatství se rychle zmenšovalo a dnes sice existují potomci, ale bez vlivu.
Je historickým paradoxem, že podobně jako po krátkou dobu mocná Britanie upadla a její moc spolu s bohatstvím uvadla asi nejvíce z evropských imperií během 20 století a upadá dále. I když návyky koloniálních pánů světa zůstávají trvale v britských myslích – viz Persie po 2.sv., rozbití německého plánu-viz Ukrajina,..
