Včera jsem se pokusil ukázat, že husákovské Československo a tehdejší západní Německo byly režimy, které k sobě měly v mnoha ohledech blíže než kterýkoliv z nich k tomu režimu, ve kterém žijeme dnes. A o pár hodin poté, známý liberální politik a exministr Pospíšil zveřejnil tohle. Chtěl urazit politického oponenta, takže vytáhl to nejhorší, na co dokázal přijít.
Všimněte si, že na tom obrázku nejsou ploty na hranicích ani tajná policie ani cenzura. Ani žádný komunistický symbol. To nejvíc nesnesitelné spočívá podle pana Pospíšila v tom, že režim adoroval chlapy z fabrik a ženské z farem. Jenže ten obrázek není typický jenom pro husákovské Československo. Stejně dobře by mohl charakterizovat současné Rakousko (mimochodem, víte, že Rakousko má dosud ve státním znaku srp a kladivo?) nebo Německo 80. let. To strašné není neustálý dohled tajné policie (to není liberálům vůbec proti mysli), nýbrž stabilita, reálné fyzická výroba a zemědělství, stoupající životní úroveň, úcta k rodinnému životu atd. Pro liberála jsou nepřátelské průmyslové režimy a přátelské režimy založené na finančních spekulacích – jak si toho výborně všiml profesor Budil.
To nepřátelské je režim, pro který je důležitá reálná fyzická výroba. To přátelské je režim založený na finančních spekulacích – jak si výborně všiml profesor Budil. Jeho přednášku o sporu produktivních sil (fyzická výroba a zemědělství) a spekulativních sil (finance) rozhodně doporučuji, na jungmannce ji ale plánujeme až na rok 2025.
Jestli si ještě nepředplatili Plnou verzi Hamplova druhého pohledu, můžete tak učinit zde.
