KAROLINA STONJEKOVÁ
Sport a politika se prolínají mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Nemoudrá politická rozhodnutí minulých let například otevřela dveře tomu, aby teď na sportovních akcích mohly soutěžit ženy narozené s penisy a ještě se to většinově tolerovalo. Před několika desítkami hodin jsme byli svědky dalšího příkladu, jak se může politika, respektive nezvládnutá integrace menšin, podepsat na sportu. Šlo o fotbalový zápas Izraele s Belgií.
Bez fanoušků „za zavřenými dveřmi“ a ještě na docela jiném místě, v jiné zemi. Přesně tak se tento pátek odehrál zápas Ligy národů mezi Belgií a Izraelem. Pokud člověk nepatří ke skalním fandům fotbalu, celkem snadno mu unikla informace o tom, že se nějaký takový zápas vůbec hrál – stejně jako mu unikly i zajímavé okolnosti, jež jsou s tímto zápasem spjaty. Což by byla veliká škoda, protože z politického hlediska stojí tato sportovní událost rozhodně za pozornost.
Domácí Belgie, na jejíž půdě se mělo utkání odehrát, totiž nebyla na žádném svém stadionu schopna zajistit pořádek a bezpečnost během zápasu. Obavy o hladký průběh sportovní akce a především pak o bezpečnost byly rozhodně na místě. Belgie je zemí se silnou muslimskou komunitou, která se v nedávné minulosti intenzivně zapojila do protiizraelských demonstrací – v reakci na odvetu Izraele proti hnutí Hamás.
Ostatně o tom, že země jako Německo, Francie nebo právě Belgie migraci z muslimských zemí historicky nezvládly, jsme se mohli přesvědčit mnohokrát, dávno před masivními demonstracemi na podporu Palestiny. Problém s integrací migrantů trvá již několik dekád a rozhodně nezačal až s vypuknutím migrační krize v roce 2015. Přímým důsledkem nepodařené integrace etnických a náboženských menšin je potom stav, kdy je pro řadu evropských zemí obtížné až nemožné zajistit při různých akcích plnou bezpečnost občanů. Tuto smutnou realitu, u které platí pořekadlo, že je pozdě bycha honit, odhalilo právě přestěhování zápasu Belgie proti Izraeli mimo území Belgie.
„A kam se tedy stěhovalo?“, zeptáte se asi, což bude přesně ta správná otázka. Zní to neuvěřitelně, zápas se nakonec odehrál na stadionu v Debrecínu. Ano, slyšíte dobře: Debrecín, tedy Orbánovské Maďarsko. Orbán je sice přední evropský zlosyn (alespoň tak nám ho média ráda vykreslují), ale zato má v zemi pořádek do té míry, že nehrozí rasově motivované útoky a výtržnosti proti Židům.
Nejbizarnější na tom všem je, že to není tak dávno, co byla Viktoru Orbánovi za jeho nevstřícný postoj k migraci nasazována psí hlava – stačí si v této souvislosti jen připomenout, že právě Maďarsko spolu s Polskem hlasovalo i proti přijetí migračního paktu v červenci loňského roku.
Takže si to shrneme: Maďarsko bylo napřed démonizováno proto, že si nechtělo zadělat na stejný problém, jako Belgie a mnohé další státy. Nyní se ale velmi hodí, že si Maďarsko na tento problém nezadělalo, jelikož může vytrhnout trn z belgické paty a hostit utkání s Izraelem bez obav, že se něco může nehezky zvrhnout. Země, která byla pro odmítání migrace nálepkována jako rasistická, je zároveň (jednou z mála) zemí, kde mohou izraelští sportovci odehrát zápas bez obavy z rasistického útoku. Naopak země, které „nerasisticky“ otevřely své brány imigrantům, nyní čelí vzrůstající vlně rasismu a antisemitismu. Jsou to ale paradoxy, co…?
The post Fotbalový zápas Belgie a Izraele odhalil jeden velký politický paradox first appeared on Pravý prostor.
