V naší historii se lidé s příjmením Moravec objevovali poměrně často, a to jak na straně „dobra“, tak na straně „zla“. K těm záporným Moravcům jistě patří především ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády, někdejší vysoký důstojník předválečné československé armády, jeden z největších zastánců obrany země před Hitlerem, Emanuel Moravec, který krátce po Mnichovu zcela otočil a proměnil se v našeho hlavního kolaboranta. Existovali však i „dobří“ Moravcovi.
Kromě plukovníka Františka Moravce, velitele našich zpravodajců, to byla především rodina z pražského Žižkova, která se stala jedněmi z nejdůležitějších pomocníků paraskupin Anthropoid a Silver A. Ale její boj proti nacistickému Německu nebyl veden jen na domácí frontě, nýbrž prostřednictvím nejstaršího syna i na pomyslném vzdušném kolbišti na Západě.
Budoucí stíhací pilot britského Královského letectva Miroslav Moravec se narodil 3. září 1918 do rodiny zdravotní sestry Marie a vrchního inspektora státních drah Aloise Moravce. Do rodiny s mimořádným vlasteneckým cítěním a ochotou pomáhat prakticky komukoli, což Moravcovi dokázali již na podzim 1938 především uprchlíkům z odtrženého pohraničí. Tři roky po Miroslavovi přišel na svět jeho mladší bratr Vlastimil (Aťa) Moravec. Miroslav se po ukončení základní školní docházky vyučil automechanikem.
Stroje mu učarovaly a tak nebylo divu, že se po absolvování základního výcviku v kritickém 38. roce stal příslušníkem československého letectva, konkrétně 1. leteckého pluku T. G. Masaryka v Hradci Králové. Jenže v březnu 1939 stal vše zcela jinak. Okleštěná republika přestala existovat příjezdem německých okupačních sil a vznikl Protektorát Čechy a Morava. S tím se ale Miroslav odmítne smířit. Plánoval překročit hranice do Polska a v zahraničí se zapojit do odboje proti Němcům. Jenže jeho plány zhatil 1. září 1939 zahájený německý útok na Polsko.
Miroslav Moravec proto musel volit jinou trasu. 15. prosince 1939 tzv. balkánskou cestou zahájil svou dvouměsíční pouť do francouzského Agde, kam dorazil 15. února roku 1940. V červnu 1940, v bezprostředním ohrožení po pádu Francie, se v Bordeaux nalodil na polskou nákladní loď SS Kmicic a oklikou do dalekých vod Atlantiku (z důvodu vyhnutí se útokům letounů Luftwaffe, či ponorek Kriegsmarine) zamířil na britské ostrovy. 22. června se Miroslav a další Čechoslováci vylodili ve Falmounthu.
Miroslav Moravec byl po bezpečnostní prověrce přijat v hodnosti vojína do řad RAF a na konci července 40. roku převelen do Cosfordu, kde se soustřeďovali českoslovenští letci. Zde podstoupil opět základní výcvik a hlavně se zdokonaloval v angličtině. V prosinci byl odeslán do školy RAF ve Wimlslow u Manchesteru a právě zde se v polovině března roku 1941, nyní již svobodník Moravec, hlásil k pilotnímu výcviku. Jenže to trvalo téměř celý rok, než v únoru 1942 výcvik na řadě leteckých výcvikových škol skutečně zahájil. Na konci června 42. roku první část výcvikového programu úspěšně dokončil.
Netušil, že tou dobou byla jeho maminka Marie již po smrti, když si sama kyanidovou kapslí vzala 17. června 1942 svůj život, a to během razie gestapa v jejich bytě v Biskupcově ulici na pražském Žižkově. Využila situace, když uprosila jednoho z agentů gestapa k vykonání potřeby a na WC se otrávila ampulí jedu, kterou nosila v přívěsku ve tvaru pavoučka. Peklem brutálních výslechů si následně prošli jak Miroslavův otec Alois, tak především jeho bratr Vlastimil. Ten nakonec, vystaven nevýslovnému utrpení a s největším sebezapřením v noci ze 17. na 18. června 1942 vypověděl, kde se ukrývali českoslovenští výsadkáři. Alois a Vlastimil Moravcovi byli 24. října 1942 spolu s dalšími pomocníky parašutistů zavražděni výstřelem do týla v odstřelovacím koutě mauthausenského bunkru.
V té době byl poslední žijící člen rodiny Moravcových Miroslav v Kanadě, kde podstoupil další zdokonalovací výcvik. Na jaře 1943 se ale vrátil do Velké Británie, přičemž opět vystřídal několik tréninkových jednotek, aby na konci léta výcvik konečně plně dokončil. 5. října 1943 se Miroslav Moravec stal příslušníkem 310. československé stíhací perutě RAF dislokované v Ibsley v Hampshiru. Zde se k peruti záhy připojily i zbývající dvě čs. stíhací perutě, 312. a 313., aby společně vytvořily československý wing.
Miroslav Moravec se prvního operačního letu zúčastnil 16. října 1943, když měla za úkol 310. stíhací peruť ochranu lodního konvoje. V následujících dnech a měsících podnikal se svými spolubojovníky za řízením Spitfiru kromě hlídkových a záchranných letů i útočné akce a doprovodné lety spojeneckým bombardérům, útočících zejména na cíle v severní Francii. 27. dubna 1944 usedl opět do kokpitu Spitfiru ke standardnímu cvičnému letu, když při startu náhle praskla jedna pneumatika a letoun se převrátil. Při Miroslavovi stálo štěstí a zůstal nezraněn. Jenže 7. června 1944, během operací vedoucích ke krytí spojeneckého výsadku v Normandii, ho pomyslné štěstí opustí.
Foto: Spitfire Mk IX, který sloužil u 312. perutě | Wikimedia Commons / Public domain
V 7:20 startovalo 12 Spitfirů 310. československé stíhací perutě do akce. Prší a mraky visely nízko nad zemí. Již minutu po startu dal Miroslav kýváním křídly svému veliteli zprávu, že jeho letoun není v pořádku a že se musí vrátit. Otočil tedy na přistání, vysunul přistávací klapky a podvozek, ale náhle si všiml dalšího Spitfiru, který se rovněž vracel na základnu. Ve snaze vyhnout se srážce přerušil přistávací manévr, vystoupal o něco výš a kratším obloukem se pokusil na druhý pokus přistát. Svědci později vypověděli, že motor Merlin jeho Spitfiru vydával podezřelý zvuk. Pohonná jednotka náhle selhala a Spitfire se v 7:30 zřítil na pole jihovýchodně od letiště. Rotný Miroslav Moravec, jenž do té doby vykonal 34 operačních letů a bezpočet letů cvičných, našel v troskách stíhačky ve 25 letech smrt. Podle lékařské zprávy došlo k proražení lebky a zlomení páteře. O tři dny později byli ostatky posledního ze statečné rodiny Moravcových pohřbeny na hřbitově v Chichesteru.
Čest jejich památce!
Zdroj: valka.cz
