Fakticky od počátku ruské invaze na Ukrajinu přinášela česká média zaručené zprávy o tom, jak Rusku dojde vojenská technika a munice.[1] Rusům měly (v libovolném pořadí) dojít tanky,[2] letadla,[3] nejrůznější rakety,[4] dělostřelecká munice,[5] inteligentní munice,[6] bomby, drony,[7] benzín,[8] pěchota[9] a dokonce i dech.[10] Například 18. října 2022 přišly Hospodářské noviny s titulkem: „Rusové vystřelí denně víc raket, než vyrobí za měsíc“.[11] O tom, kolik denně vyrobí nebo vystřelí raket Ukrajinci, tytéž noviny nenapsaly nic. Zvěsti o tom, že Rusku už brzy něco dojde, se pak nepravidelně českými médii šíří dodnes v různých obměnách. Oblíbené je například tvrzení, že z trosek ruské munice a data výroby vyplývá, že Rusové „něco vyrobí a hned to použijí“,[12] z čehož se dovozuje, že veškeré ruské zásoby už jsou vyčerpány. Ze schvalování dalších a dalších „balíčků pomoci Ukrajině“ se přitom závěry o vyčerpání ukrajinských zásob nedělají.
Jakkoli lze analyzovat roli dronů nebo klouzavých bomb na průběh války, klíčové je v opotřebovávací válce stále dělostřelectvo s dostatečnou zásobou munice, což potvrzuje například ředitel české zbrojovky STV Group David Hác.[13] Zhruba 80 % veškerých ztrát na bojišti totiž působí dělostřelectvo (i to raketové),[14] nikoliv drony, letecké bomby, miny, odstřelovači nebo již dříve zmíněné polní lopatky.[15] Z toho mimochodem vyplývá, že Rusové jednoduše nemohou mít větší ztráty na životech než Ukrajinci, leda by místo do Ukrajinců stříleli do vzduchu.
Jak je to doopravdy
Co navzdory výše uvedené propagandě vyplývá z dosavadního průběhu války na Ukrajině? Rusům – vyjma dobývání Bachmutu, kdy se Wagnerovci z nejasných důvodů a po omezenou dobu potýkali s nedostatkem dělostřelecké munice – rakety ani granáty nikdy nedošly, přičemž jich denně vystříleli násobně víc, než Ukrajinci. Na počátku války měli Rusové nad Ukrajinci několikanásobnou převahu v počtu děl, a vystřelili až desetkrát tolik granátů než ukrajinští dělostřelci.[16] Toto tempo následně kleslo na poměr zhruba šesti ruských dělostřeleckých granátů na jeden ukrajinský. Přechodný pokles intenzity ruské dělostřelby na konci roku 2022 byl interpretován jako důkaz toho, že Rusům dochází zásoby munice: 1. ledna 2023 se z toho radoval „vojenský analytik“ Lukáš Visingr, když tvrdil, že: „Rusové se naopak potýkají s čím dál většími problémy. V případě dělostřelecké munice už je to poznat, někdejší ruská obrovská dělostřelecká převaha je pryč. Rusové střílejí tempem, které je dvakrát až třikrát pomalejší oproti tomu, co jsme viděli v nejintenzivnějších obdobích, například v boji o Severodoněck nebo Lysyčansk. Rusům zřejmě dochází munice a mají opotřebované dělostřelecké zbraně.“[17]
V březnu 2023 uváděl ukrajinský ministr obrany Oleksandr Reznikov, že Ukrajina spotřebuje měsíčně 120 tisíc dělostřeleckých granátů ráží 155 mm a 152 mm, přičemž by jich potřebovala alespoň dvojnásobek. Rusové v tomtéž období vystříleli 600 tisíc dělostřeleckých granátů ráže 152 mm měsíčně, alespoň podle britského think-tanku RUSI. Podotýkám, že množství Rusy vypálených dělostřeleckých granátů této ráže bylo stejné už v červenci 2022,[18] z čehož plyne, že Rusům tato munice nedochází navzdory tvrzení Visingra. Naopak se potvrdily odhady analytika Lukáše Dyčka, který už v červenci 2022 tvrdil, že ruské zbrojovky a muniční továrny budou schopny tuto munici poměrně rychle doplňovat. V létě 2023, během ukrajinské „velké jarní ofenzívy“, pak podle západních novinářů Ukrajinci poprvé (a naposledy) přestříleli ruské dělostřelce, když denně vypálili zhruba 7000 dělostřeleckých granátů oproti 5000 ruských.[19] Přesto ukrajinská ofenzíva skončila naprostým debaklem.
V lednu 2024 už byl nepoměr mezi vystřelenými dělostřeleckými granáty opět minimálně pět ku jedné ve prospěch Ruska (což přiznávali samotní Ukrajinci),[20] v únoru 2024 pak tento nepoměr vzrostl až na deset ku jedné ve prospěch Ruska.[21] Zintenzivnění ruské dělostřelby souviselo s vyvrcholením bojů o Avdiivku, kterou Rusové dobyli 19. února 2024,[22] přičemž jako jeden z důvodů jejího pádu se uvádí naprostý nedostatek dělostřelecké munice ukrajinských obránců. Na konci března 2024 vrchní velitel ukrajinské armády Syrský přišel s tvrzením, že nepoměr dělostřelecké palby se snížil na šest ku jedné ve prospěch Ruska.[23] Britská média přitom v tu samou dobu informovala o tom, jak „česká muniční iniciativa“ zachránila Ukrajině celé vesnice, ačkoliv Ukrajinci z této munice v té době neviděli ani granát[24] a ačkoliv Rusko vytrvale obsazuje na Donbasu jednu ukrajinskou vesnici za druhou.
Milion dělostřeleckých granátů z EU…
Ukrajina od počátku války prakticky neustále vyžaduje po svých západních spojencích dodávky dělostřelecké munice, protože sama prakticky žádnou nevyráběla[25] a nevyrábí.[26] Tyto požadavky šlo dočasně pokrýt vyplundrováním muničních skladů většiny bývalých členských států Varšavské smlouvy, ale s prodlužováním konfliktu a nárůstem jeho intenzity z omezené intervence do rozsáhlé opotřebovávací války začalo být zřejmé, že je třeba nedostatek dělostřelecké munice řešit „celoevropsky“. Evropská unie se proto už 20. března 2023 zavázala dodat Ukrajině do konce března 2024 celkem 1 milion dělostřeleckých nábojů,[27] a to kombinací dodávek dělostřelecké munice ze stávajících zásob nebo na základě „změny priority stávajících objednávek“ (tedy upřednostněním Ukrajiny před vlastními potřebami), společných nákupů munice v rámci projektu Evropské obranné agentury (jenže i tuto munici někdo musí vyrobit), a zvýšení výrobních kapacit evropského obranného průmyslu.
Závazek EU vyrobil onen milion dělostřeleckých granátů by ve skutečnosti znamenal tehdejší úroveň výroby munice v Evropě více než ztrojnásobit. Pokud vyjdeme ze zveřejněných údajů o výrobních kapacitách dělostřelecké munice ráže 155 mm jednotlivých zbrojovek v NATO včetně USA, v roce 2022 se v celém NATO vyrobilo něco málo přes 300 tisíc kusů této munice.[28] Podle analytika Visingra: „Západ má obrovský průmyslový potenciál. V Evropě se například vyrábí 300 tisíc dělostřeleckých granátů, třetinu zajišťují české a slovenské firmy. Czechoslovak Group z toho vyrábí 100 tisíc kusů, letos se chce dostat na dvojnásobek.“[29]Vising nezdůraznil, že jde o množství vyrobené munice za rok. Jinými slovy, výrobní kapacity všech evropských členů NATO činily v roce 2022 pouze 300 tisíc kusů dělostřeleckých granátů ráže 155 mm a 152 mm. Toto množství přitom mělo nejen pokrýt potřeby Ukrajiny, ale rovněž naplnit vyprázdněné sklady NATO (pro ilustraci, Česká republika měla před vypuknutím války na Ukrajině 60 tisíc kusů dělostřelecké munice). Už z toho je zřejmé, jak vážně byl míněn slib 1 milionu dělostřeleckých granátů pro Ukrajinu.
Navíc i kdyby se stal zázrak a Visingrem zmiňovaní výrobci munice by zdvojnásobili své výrobní kapacity, stále by naráželi na nedostatek nezbytných surovin a komponentů pro výrobu munice. Své výrobní kapacity by tak museli navýšit též dodavatelé Czechoslovak Group a dalších zbrojovek, jakým je například česká Explosia, a.s.,[30] vyrábějící střelný prach a spalitelné moduly používané v dělostřelecké munici. Explosia, a.s. sice dosáhla podle své výroční zprávy v roce 2023 o 13 % vyšší obrat z prodeje výrobků než v roce 2022, avšak k navýšení výrobních kapacit celospalitelných modulů (hnacích náplní používaných ve velkorážní dělostřelecké munici) z dnešních 80 tisíc kusů na 200 tisíc kusů ročně, tedy téměř na trojnásobek, má dojít až v roce 2027.[31] Bude totiž nutné postavit novou výrobní linku, přičemž dodavatelů schopných splnit požadavky Explosie, a.s. jsou jednotky, ne desítky. Navíc bude nutné zajistit dostatek pracovníků, přičemž tito budou muset mít odpovídající kvalifikaci (jedná se o práci s výbušninami). Už v říjnu 2023 přitom poptávka po dělostřelecké munici násobně přesahovala výrobní kapacity Explosie, a.s.: „Největší zájem je o střelný prach a hnací náplně do děl. „Z jedné evropské armády nám přišla poptávka řádově desetkrát vyšší, než je naše roční produkce,“ říká Kamil Dudek, generální ředitel Explosie. „Zájem bude nejméně 5 až 10 let po ukončení konfliktu na Ukrajině. Armády NATO vyprazdňují sklady a budou se chtít dozásobit,“ vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.[32] Pro kontext: Explosia, a.s., jejímž jediným akcionářem je (zatím) Česká republika,[33] je jedním ze sedmi největších výrobců celospalitelných modulů na světě a současně jedním z pěti výrobců těchto modulů v Evropě. Nárůst poptávky registruje Explosie, a.s. od roku 2017.
…které svět neviděl
Nedostatek (nejen dělostřelecké) munice vedl EU k vydání nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1525 ze dne 20. července 2023, o podpoře výroby munice,[34] s anglickým akronymem ASAP (Act in Support of Ammunition Production). Smyslem tohoto nařízení je finančně podpořit evropské zbrojovky ve vytvoření či v navýšení výroby pozemní a dělostřelecké munice a raketových střel a ve zkrácení výrobních lhůt. Za tímto účelem vyčlenila EU ze svého rozpočtu 500 milionů EUR, které lze použít v období od 25. července 2023 do 30. června 2025 (přičemž se už dopředu počítá s prodloužením opatření uvedených v tomto nařízení a v poskytnutí dodatečného rozpočtu). Z uvedeného objemu finančních prostředků lze financovat 35 až 50 % způsobilých nákladů na jednotlivé „způsobilé akce“, definované v čl. 8 nařízení. Příjemci se navíc zavazují k vynaložení veškerého úsilí „ve snaze zajistit, aby akce financovaná z nástroje umožňovala dodávat výstupy Ukrajině“ (čl. 10 odst. 6 nařízení). Problém je v tom, že na výrobu veškeré munice je určeno pouze 90 milionů EUR. Na výrobu veškerých výbušnin je určeno 124 milionů EUR, nejvyšší částka je logicky určena pro výrobu střelného prachu – 248 milionů EUR, tedy bezmála polovina celkového rozpočtu.[35] Pro úplnost, jedním z příjemců dotace je již výše zmíněná Explosia, a.s., která díky nařízení získala 10 milionů EUR,[36] celková výše investic do navýšení výrobních kapacit Explosie, a.s. v následujících letech pak činí zhruba 2 miliardy Kč.[37] Dotace z nařízení tak zatím pokryla osminu celkových nákladů nutných k navýšení výroby a je otázkou, zda bude tímto způsobem dosaženo v nařízení uvedených cílů.
Snaha Evropské unie dodat milion dělostřeleckých granátů na Ukrajinu do konce března 2024 prozatím skončila dodáním zhruba 52 % slíbeného množství s tím, že zbylých 48 % by mělo být dodáno Ukrajině do konce roku 2024.[38] Evropská komise přesto už v lednu tohoto roku ohlásila „vítězství“ s tím, že se od ledna 2023 do ledna 2024 údajně povedlo zvýšit kapacity výroby dělostřelecké munice v EU o 50 %, takže výrobní kapacity EU by měly dosáhnout 1,4 milionů dělostřeleckých granátů do konce roku 2024 a 2 milionů kusů v roce 2025.[39] Toto množství má stačit nejen pro potřeby Ukrajiny, ale i členských států EU. Zajímavé je, že Komise ve svém vyjádření neuvádí, ve kterých zemích, resp. ve kterých továrnách na výrobu munice, k tomuto muničnímu zázraku došlo. Česká republika to vzhledem k výše uvedenému nebude.
„Americké“ dělostřelecké granáty pro Ukrajinu
Stejně jako evropské státy NATO také USA slíbily Ukrajině dodávky dělostřelecké munice, a narazily přitom na stejný problém, na jaký narazila EU: omezené zásoby velkorážní munice, nutnost ponechání části zásob pro vlastní účely a nedostatečné výrobní kapacity. Už na konci roku 2022 proto USA jednaly s Jižní Koreou o dodávce 100 tisíc dělostřeleckých granátů ráže 155 mm s tím, že tyto následně poputují na Ukrajinu. Toto množství mohlo Ukrajině vystačit přibližně na 2 týdny bojů.[40] Do konce roku 2023 pak Jižní Korea skrze USA dodala Ukrajině zhruba 330 tisíc dělostřeleckých granátů ráže 155 mm (přesné číslo se utajuje a hovoří se i o 500 tisících granátech),[41] navzdory zákazu vývozu zbraní z Jižní Koreje do válečných zón, obsaženém v jihokorejském právním řádu.[42]
V roce 2023, kdy Ukrajina plánovala svou „velkou jarní ofenzívu“, pak nedostatek dělostřelecké munice vedl USA k tomu, že namísto protipancéřové či vysoce explozivní dělostřelecké munice ráže 155 mm začaly ukrajinské dělostřelce zásobovat kazetovou municí – údajně na vlastní žádost Ukrajiny.[43] Ta je sice účinná proti pěchotě a lehce obrněným cílům, ale nehodí se k ničení tanků, bojových vozidel pěchoty nebo betonovým bunkrům. Souvisejícím problémem je, že značné část submunice po dopadu na zem nevybuchne a fakticky zaminuje místo dopadu, klidně na desítky let. Více než stovka států světa – včetně ČR – se proto ratifikací Úmluvy o kazetové munici (Convention on cluster munitions)[44] zavázala k tomu, že tuto munici nebude používat, vyvíjet, vyrábět, jinak získávat, skladovat, ponechávat si kazetovou munici nebo ji přímo nebo nepřímo převádět jiným, a že ani nebude nikomu napomáhat, nikoho podporovat nebo nutit, aby se zabýval jakoukoli činností, kterou tato Úmluva smluvní straně zakazuje. USA sice nikdy nebyly signatářem (stejně jako Rusko, Čína, Indie nebo Ukrajina),[45] avšak jejich vlastní právní předpisy nedovolují exportovat kazetovou munici, u které míra selhání (tedy zanechání nevybuchlé submunice) nepřesahuje 1 %, nebo která obsahuje pokročilé funkce minimalizující riziko představované nevybuchlou submunicí.[46] O spolehlivost kazetové dělostřelecké munice dodávané na Ukrajinu a předtím skladované desítky let v muničních skladech[47] rozesetých nejen po samotných USA, lze vážně pochybovat. Podstatné ovšem je, že dodávkami této munice (s mírou selhání údajně 2,5%)[48] se povedlo problém – nedostatek munice pro ukrajinské dělostřelce – pouze oddálit, ale nikoliv vyřešit.
Po masakru civilistů v Izraeli ze 7. října 2023, spáchaném teroristy Hamásu, bylo jasné, že USA bude muset podpořit municí také Izrael, ačkoliv do té doby USA předpokládaly, že desetitisíce dělostřeleckých granátů uskladněných v Izraeli přenechají Ukrajině. Na americké dodávky munice na Ukrajinu měla válka v Gaze okamžitý dopad, jak přiznala ukrajinská vláda 22. listopadu 2023, podle které klesly dodávky dělostřelecké munice o 30 %.[49] USA sice 20. listopadu 2023 přislíbily dodat Ukrajině nezveřejněný počet dělostřeleckých granátů ráže 155 mm a 105 mm, Německo pak o den později přislíbilo dodat Ukrajině 20 tisíc dělostřeleckých granátů,[50] ale z předchozích odstavců je jasné, že toto množství by vystačilo Ukrajině na necelé 4 dny bojů současné intenzity. Ukrajinci přitom požadují 200 tisíc dělostřeleckých granátů měsíčně. V tomto ohledu vyznívají výše citovaná slova vojenského analytika Visingra z ledna 2023 o výrobě munice v NATO až směšně, neboť celková roční produkce evropských muničních továren (jak je popsána výše) vystačí Ukrajině na 45 dnů bojů, pokud se přidá celková roční produkce muničních továren v USA, pak ta pokryje dalších zhruba 50 dní. Otázkou je, čím budou Ukrajinci střílet zbylých 270 dní daného roku. Vyhlídky jsou přitom neradostné – Jižní Korea v letošním roce začala namísto dělostřeleckých granátů ráže 155 mm skrze USA posílat na Ukrajinu munici ráže 105 mm, kterou sama vyřazuje a nahrazuje municí ráže 155 mm.[51] Z toho plyne, že USA se po použitelné velkorážní dělostřelecké munici budou muset poohlédnout jinde, primárně navýšit vlastní výrobu.
V roce 2023 USA zdvojnásobily svou produkci na 28 tisíc dělostřeleckých granátů měsíčně, tedy 336 tisíc granátů ročně, ovšem ke slibovanému navýšení produkce na 100 tisíc dělostřeleckých granátů měsíčně má v USA dojít až v roce 2026. Pro ilustraci: tři továrny na výrobu dělostřelecké munice ráže 155 mm v Pensylvánii (jedna ve Scratonu a dvě ve Wilkes-Barre), které ročně vyrobily 24 tisíc granátů měsíčně, zatím navýšily výrobu na 36 tisíc granátů měsíčně. Muniční továrna ve Scratonu,[52] která je hlavním výrobcem velkorážní dělostřelecké munice v USA posledních 60 let, navíc prochází modernizací v hodnotě 400 milionů USD, což odpovídá přibližně 74% peněz určených k financování akcí podle na zajištění munice pro Ukrajinu podle nařízení EU.
I kdyby však vše probíhalo podle plánu a USA by navýšily výrobu velkorážní dělostřelecké munice na 1,2 milionu kusů ročně, stejně jako v případě evropské části NATO ani tento objem munice nelze celý předat Ukrajině, neboť USA musí jednak trénovat vlastní vojáky, jednak se snaží reagovat na rostoucí vliv (a vojenskou hrozbu) ze strany komunistické Číny. Přitom právě Čína dodává jak NATO, tak Rusku například nitrocelulózu potřebnou k výrobě dělostřelecké munice.[53] Na této závislosti se od roku 2022 nezměnilo nic[54] a připomenout by si to měl každý „hodnotový politik“, až se před volbami zase vydá do čínské provincie Taiwan, nebo ho napadne zavádět sankce na čínskou elektroniku.
Rusko si nesedí na rukách
Zatímco celé NATO slibovalo a shánělo dělostřelecké granáty pro Ukrajinu, Rusko obdrželo jen v roce 2023 1 milion dělostřeleckých granátů[55] ze Severní Koreje.[56] Podle analytika Vlastislava Břízy však Rusko ze Severní Koreje dostalo podstatně větší množství dělostřelecké munice: „Odhad je asi kolem pěti milionů kusů granátů. Pro představu, abych to zasadil do kontextu války na Ukrajině, tak Ruská federace je během své kampaně schopna spotřebovat kolem deseti milionů granátů ročně, naproti tomu Ukrajina zhruba dva až tři miliony granátů.“[57] Pokud jde o veškerou dělostřeleckou munici, nejen výše popisované ráže 155 mm a 152 mm, pak by tato čísla mohla odpovídat celkové spotřebě Ruska a Ukrajiny.
Vlastislav Bříza sice v rozhovoru pro Hospodářské noviny z 15. července 2024 jízlivě dodává, že ačkoli se Rusko prezentuje jako jedna z nejmocnějších zemí světa, přesto vyhledává spojence typu Severní Korea, relativně malou zaostalou zemi, ve které panuje po dekády hladomor, což „samo o něčem svědčí“, to samé lze ale tvrdit jak o dělostřelecké munici z Pákistánu,[58] tak o české muniční iniciativě pro Ukrajinu, kde zdrojem chybějící dělostřelecké munice mají být rovněž „malé zaostalé země“ z Afriky či Asie, jako je Maroko nebo Indonésie. O čem to svědčí z hlediska NATO, údajně nejmocnější vojenské alianci na světě? Stejně tak se lze utěšovat tím, že část severokorejské munice je v mizerném technickém stavu (pokud věříte ukrajinské rozvědce, tak prý až 50 %),[59] ale to samé platí také o munici sháněné pro Ukrajinu po celém světě (té je rovněž vadná až polovina),[60] jak tvrdí zbrojař Strnad s tím, že Czechoslovak Group není v české muniční iniciativě pouhým prostředníkem, ale dodanou munici tato společnost sama aktivně opravuje a má z toho „jen přiměřený zisk“.[61]
Rusko nákupy munice ze zahraničí získalo čas pro navýšení své zbrojní výroby (stejně, jako se NATO nákupem munice ze třetích zemí snaží získat čas na navýšení vlastní zbrojní výroby), na rozdíl od členských států NATO však jeho zbrojovky jedou naplno a převyšovaly výrobní kapacity NATO už v roce 2022. Jen pro srovnání: před zahájením ruské invaze vyprodukovaly ruské zbrojovky 400 tisíc dělostřeleckých granátů ráže 152 mm ročně, v roce 2024 už této munice ruské zbrojovky vyprodukují alespoň 2 miliony kusů,[62] v roce 2025 pak má být dosaženo roční produkce 4 milionů kusů této munice,[63] čímž Rusko více než pokryje svou spotřebu této dělostřelecké munice, odhadované na 3,65 milionů kusů ročně. Nepotvrzují se tak odhady amerického Institutu pro studium války (ISW) z března 2024, podle kterých mělo Rusko vyrobit 3 miliony dělostřeleckých granátů všech ráží s tím, že velkorážní munice musí být nutně jen zlomek tohoto množství.[64]
Pamatujete si ještě na proroctví o tom, jak bezprecedentní ekonomické sankce povedou k hospodářskému zhroucení Ruska, opakování scénáře z bolševické revoluce?[65] Jak nárůst válečné výroby vysaje ruskou ekonomiku?[66] Nárůst ruské zbrojní výroby[67] potvrzuje, jak moc protiruské sankce „fungují“.[68] Lze se utěšovat podobně podloženými předpověďmi o tom, že Rusko toto tempo výroby nemůže dlouhodobě udržet, odhady uvádí další 2 až 5 let.[69] Problémem je, že k navýšení výrobních kapacit NATO na 2 miliony kusů velkorážní dělostřelecké munice má dojít nejdříve za 2 až 3 roky. Výše uvedená čísla potvrzují i další odhady.[70] Pro úplnost: srovnání výdajů na obranu NATO a Ruska sice vypadá jednoznačně ve prospěch NATO, avšak Rusové vyrábí srovnatelné zbraně výrazně levněji, a to včetně velkorážní dělostřelecké munice: zatímco jeden dělostřelecký granát ráže 155 mm stojí členské státy NATO zhruba 91 tisíc Kč (a jeho nákup v rámci české muniční iniciativy vyjde na 80 tisíc Kč), jeden dělostřelecký granát ráže 152 mm vyjde Rusko na necelých 23 tisíc Kč.[71] Jiné odhady výrobní ceny velkorážní dělostřelecké munice vychází ještě hůř v neprospěch NATO.[72]
Lze konstatovat, že ruská výroba dělostřelecké munice překonává rekordy, zatímco výrobní kapacity NATO tempu výroby nedokáží konkurovat.[73] Přitom právě tempo výroby zbraní a munice je z hlediska války na Ukrajině klíčové. Už od druhé světové války totiž platí, že válka se nevyhrává ani propagandou, ani statečností vojáků a brilantností generálů, ale továrnami a objemem výroby, neb slovy klasika „kvantita je kvalitou sama o sobě“.
Množství vystřelených granátů nelze kompenzovat přesností palby ani nasazením dronů
Nepoměr v počtu vypálených dělostřeleckých granátů na pozice nepřítele se sice masmédia pokoušela vykompenzovat tvrzením, že Rusové střílí nepřesně ze „sovětských zbraní“,[74] zatímco Ukrajinci „střílí, jen když vidí cíl“, mají k dispozici nejmodernější dělostřelecké systémy a digitální navádění,[75] avšak tato propaganda fungovala jen do okamžiku, než se ukázalo, že Rusům se daří navádění ukrajinské munice rušit,[76] včetně té dělostřelecké. Výsledek? Úspěšnost zásahu dělostřelecké munice Excalibur ráže 155 mm, používané americkými houfnicemi M777 činila před rušením GPS signálu zhruba 70%, aby se poté, co Rusové začali rušit GPS signály navádějící munici, propadla na 6%.[77] Kromě rušení samotného navádění na cíl navíc Rusové zvládají rušit i odpalovací mechanismy, takže ukrajinská munice nejen že spadne jinam, ale mnohdy ani nevybuchne.
Nedostatek dělostřelecké munice zkoušeli Ukrajinci kompenzovat nasazením dronů. V roce 2023 to fungovalo, úspěšnost sebevražedných dronů byla zhruba 40%. Po zefektivnění rušení signálů ze strany Ruska klesla úspěšnost ukrajinských dronů na 10%.[78]
Závěr
Ukrajině se – s údajnou výjimkou v době velké jarní ofenzívy – nepodařilo nepoměr v počtu vypálených dělostřeleckých granátů na pozice nepřítele ani srovnat, a to navzdory dodávkám munice z členských států NATO. Pokud se tato skutečnost nezmění, Ukrajina válku s Ruskem – už z tohoto důvodu – nemůže vyhrát. Ne do doby, než se Ukrajincům podaří Rusy přestřílet. K tomu ale ani letos, ani v nejbližších letech nedojde.
