Startovní výstřel s kódem 9/11 jako spouštěč Nového světového řádu a sorta vyvolených se zázračnou předvídavostí.
Už zase 11. září? Proč se vracet ke starým událostem? Vždyť už je to dávno, a o tom, co se tehdy stalo, přece “všechno” víme! Byl to nečekaný útok, kterému se nedalo zabránit, natož se na něj připravit. Skuteční viníci byli potrestáni a původci všeho zla vybombardováni i s civilním obyvatelstvem; jen nějací blázni v tom pořád vidí jakési konspirace! Souběžná selhání všech tajných služeb a protivzdušné obrany největší velmoci světa byly zkrátka dílem náhody. Nikdo nemohl tušit, co se toho dne stane. Opravdu nikdo?
Zatímco pro většinu světa znamenaly události z 11. září 2001 šok, přesto se našli lidé, kteří navenek nejevili žádné překvapení a naopak působili, jako by byli na vše připraveni. Pohotově se dostavili do televize, kde už nám pár desítek minut po zhlédnutí hrůzostrašných záběrů vysvětlovali, co se vlastně stalo, věděli, kdo za útoky stojí a přesně odhadli, co bude následovat.
Jiní byli toho dne obdařeni až zázračnou předvídavostí, když těsně před tím, než útoky započaly, dokázali na základě náhlého vnuknutí mysli opustit nejvyšší patra mrakodrapu, který poté přesně v tom samém místě explodoval, načež se zřítil. Byli dokonce i tací, kteří ještě dříve, než k “nečekaným” útokům došlo, nedočkavě čekali přímo na místě, neboť jim kdosi zadal úkol celou událost “zdokumentovat”.
Jsou jen tři možnosti, jak tyto osoby mohly dopředu vědět, k čemu dojde. Buď byli o možné hrozbě útoků dobře informováni tajnou službou (která ale posléze tvrdila, že neměla nejmenší tušení, že k nim dojde), anebo byli napojeni na samotné teroristy. Třetí možností je, že mají nadpřirozené schopnosti a dokáží předvídat budoucnost. Jiná možnost není.
Co takhle si pár těchto kujónů připomenout a podívat se na ně trochu zblízka? Byla by obrovská škoda, kdyby se na ně zapomnělo.
Živé vysílání přeje připraveným
Ani předtím, ani potom, se nikdy v historii nestalo to, aby se jakákoli budova po požáru nebo nárazu letadla, zřítila takto “do sebe”. Ale dodnes v povědomí lidí zůstal obraz, vytvořený z tehdejšího vysílání, že budovy se “logicky” zřítily do základů poté, co do nich narazily unesené letouny, až z nich zůstal jen prach. Co není možné a nikdy v historii se nestalo, je najednou realitou, když ji vidíme v televizi po celém světě.
“Proces transformace, i když přinese revoluční změny, bude pravděpodobně dlouhodobý, pokud nedojde k nějaké katastrofické a kataklysmatické události, jakou by byl nový Pearl Harbor.”
(“Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is likely to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a new Pearl Harbor.”)
Ale neopouštějme ještě naši oblíbenou veřejnoprávní televizi. Po Michaelu Žantovském se ve studiu objevil také spisovatel a americký emigrant Jan Beneš, jehož Velíšek představil jako “bývalého zaměstnance americké vlády”. Tomu se říká pořádná profesní kvalifikace (Beneš byl zaměstnancem amerického ministerstva obrany a údajně učil špiony češtinu – pozn. KP).
Beneš dostal zřejmě za úkol navodit správný směr výkladu události ve stylu “útok na naši svobodu a demokracii”, který od tohoto okamžiku papouškovala všechna média i politici. A tak poprvé slyšíme ony známé fráze: “Útočili nepřátelé svobody a naší civilizace a našeho způsobu života.” Pár desítek minut po šokujícím teroru dokonce Beneš prohlásí, že “Americe útok prospěje, stejně jako jí prospěl Pearl Harbour!” V tu chvíli přece jen málokdo tušil, že po takovém ponížení nakonec všechen prospěch půjde jedním směrem. Ale Beneš jako agent, vlastně zaměstnanec vlády to vědět musel. Že povědomí nekritických obdivovatelů USA o tamních poměrech nebývá tak zcela realistické, prokázal chvíli poté, když vyřkl svou naivní představu, že selhání obrany Spojených států během útoků zcela jistě přinese personální změny uvnitř tajných služeb. Ani náhodou, pane Beneši, ani náhodou. Tahle akce totiž nesplňovala definici “selhání”.
To pořád není vše. Jen tak se od té televize neodtrhneme. Kohopak to tu máme v čase 39:24 min.? To je přece pan Bennette z americké tajné služby! Že nevíte, o koho jde? Tomu se nedivím, tyto záběry totiž nikdy později žádná televize nevysílala. Záznam televize CBS pochází z přízemí budovy WTC číslo 7, té budovy, která se o pár hodin později volným pádem zřítila do sebe, prý “po silném poškození požárem“.
Je na něm zaznamenán agent Bennette, jak se necelou čtvrthodinu po zřícení dvou velkých věží WTC pohybuje v prázdné hale WTC 7 a na sobě má dvě speciální ochranné masky proti nebezpečným biologickým a radioaktivním chemikáliím. Zřejmě povinná výbava každého agenta pár minut po nečekaném teroristickém útoku. Nejprve prochází s naprostým klidem s tím, že údajně kontroluje suterén budovy, aby do něj už nikdo nevstupoval. Pak si uvědomí přítomnost kamery a reportéra CBS a z původního úsměvu přechází do hraného šoku, neboť jeho klid by pár minut po hrůzostrašném teroru mohl působit podivně. Jeho náhlá změna chování působí až křečovitě a jak to ohodnotil autor příspěvku s celým záznamem podivného setkání na YT: “Oscara by rozhodně nevyhrál!”
Místo toho, aby na místě agenti tajné služby pomáhali ostatním a koordinovali práci hasičů a záchranářů v zasažených budovách, ve WTC 7 hlídkuje samotný pan Bennette, aby v zamezil komukoliv ve vstupu do suterénu budovy, o níž zřejmě ví, že dojde k jejímu stržení. Další z hrstky dobře informovaných, kdo věděl, co se s budovou stane v nejbližších hodinách.
Silversteinova partička s věšteckými schopnostmi
Ale co je taková předběžná opatrnost agenta s protiradiační ochranou proti předvídavosti samotného pana majitele zlikvidovaného komplexu Světového obchodního centra! Pan Larry Silverstein je jiný kabrňák a umí si zařídit i to, aby jej v realitním podnikání nezastavily ani nějaké teroristické útoky, které rozmetají jeho mrakodrapy na prach.
Už jenom smlouva o jejich pronájmu na 99 let dopředu, uskutečněná v červnu 2001, jen pár týdnů před 11. zářím, by pro obyčejného obchodníka byla zcela sebevražedná a toho osudového dne by si mohl rovnou hodit mašli. Ale pan Silverstein přece není jen tak nějaký obyčejný obchodník. Zatímco se v červnu zdál nákup zcela nerentabilních a toxickým azbestem zanesených mrakodrapů jako velmi nevýhodná investice, Silverstein prý přesto “pocítil nutkavou touhu je vlastnit”. Vnitřní hlas se ukázal jako správný, protože po útocích se z něj stal obchod snů. Ten z něj udělala (z pohledu Silversteina) výhodně sjednaná pojistka, jež na celý komplex činila 3,55 miliardy dolarů. Po soudních jednáních a několika žalobách bylo nakonec vyplaceno 4,56 miliardy dolarů. Jelikož záloha na pronájem areálu WTC byla sjednána na 124 milionů dolarů a část, složená Silversteinem v červnu toho roku činila pouhých 14 milionů… rozdíl si dopočtěte sami na nějakém výkonném kalkulátoru s rozšířeným displejem.
Jiné zdroje dokonce hovoří o tom, že Silverstein již 11. září hovořil o tom, že se vlastně nic hrozného nestalo, prostě si postaví nový barák. Generální ředitelka jednoho z jeho realitních oddělení, Mary Ann Tighe vzpomíná, jak onoho dne okolo páté odpoledne procházela městem plným šokovaných Newyorčanů, když náhodou zahlédla Silversteina v rozhovoru s jedním ze svých top manažerů, Geoffrey Whartonem. Jakmile k nim dorazila, začala plakat nad hrůzou, co se ten den přihodilo. Silverstein ji vzal kolem ramen a s naprostým klidem se ji snažil utišit: “Drahoušku, neplač, postavíme to znovu.”
“Vzhledem k těžkému poškození budovy a ztrátám na životech by nejlepším řešením bylo budovu strhnout. A proto jsme se rozhodli budovu strhnout, a následně jsme viděli, jak budova padá.”
(v originále “I remember getting a call from the fire department commander, telling me that they were not sure they were gonna be able to contain the fire, and I said, ‘We’ve had such terrible loss of life, maybe the smartest thing to do is pull it.’ And they made that decision to pull and we watched the building collapse.”)
Když jsem tento rozpor citoval a ve starším článku a ptal se, jak může jedno slovo ve dvou větách po sobě znamenat pokaždé něco jiného (“odpískat” vs. “stáhnout se”), jakýsi méně chápavý čtenář se kdesi chlubil, že mu takový slovní rozbor vehnal slzy smíchu do očí. Kdyby četl pozorně a zjistil, že nejde o můj výklad, ale o citaci dabingu České televize, smíchy by si z toho možná naslzel kdo ví kam.
Diář Geoffreho Whartona:
“11. září byl jeden z těch dokonalých dní a já přišel na snídani o něco dřív. Normálně bych s Lizou Thompsonovou, která byla to ráno mým hostem, na snídani nešel. Byla zapojena do uměleckého programu. Dorazila někdy kolem čtvrt na devět. Zatímco jsme se spolu bavili, uvědomil jsem si, že se mi myšlenky zatoulaly jinam. Podíval jsem se na hodinky a bylo 8:40. Řekl jsem: ‘Liz, je mi trapně. Tohle jsem nikdy dřív neudělal, musím naši snídani ukončit a domluvíme se na jindy. Potřebuju se sejít s někým jiným. A můžu jedině teď.’
Sjeli jsme dolů do Sky Lobby, která byla v 78. patře. Normálně bych se s Liz rozloučil a vrátil se do kanceláře v 88. patře, ale byl jsem tak rozpačitý z toho, že jsem naši snídani tak utnul, že jsem jí řekl: ‘Sjedeme dolů do vstupní haly a já tě vyprovodím.’
Byli jsme v hale ani ne 15 nebo 20 vteřin, když do věže narazilo letadlo. Až později jsem zjistil, že jsme byli v posledním výtahu, který sjel z restaurace dolů do haly.”
Tak si to představte. Významný developer vás pozve na schůzku do prominentních prostor v nejvyšších patrech “svého” mrakodrapu. Než se stihnete posadit, mu však cosi bleskne hlavou, podívá se na hodinky a s trapnými výmluvami vás vypakuje ven. Hostitel vás ještě spěšně popohání do výtahu, ale pak najednou trvá na tom, že vás vyprovodí před budovu a zpět nahoru nepůjde, i když tvrdil, že za chvíli ve své kanceláři v 88. patře čeká důležitou návštěvu. Jen co s ním sjedete výtahem do přízemí, ozve se rána a přesně v onom 88. patře, několik podlaží pod místem, kde jste před chvílí seděli, zasáhne budovu obrovská exploze, načež se za pár desítek minut celá zřítí k zemi a všechny její trosky jsou rozdrceny až na prach.
Nepřišlo by vám chování vašeho hostitele v této situaci podezřelé? Byla jen náhoda a zázrak, že vás i sebe zachránil jen okamžik před jistou smrtí? Nebo něco tušil? Jak jej napadlo ukončit schůzku přesně šest minut před prvním útokem, přičemž si dodnes pamatuje čas na svých hodinkách? A odkud to mohl vědět, když šlo o nečekaný útok údajně z nebes, letadlem uneseným islámskými teroristy? V žádném případě jej přece nebudete podezírat ze spolčení s teroristy, to prostě nejde! Třeba se mu jen zrovna chtělo na záchod a nenašel jinou výmluvu… Jelikož všichni Silversteinovi kámoši jsou tak říkajíc dětmi štěstěny, vychází jim všechno, na co kdy sáhnou, a to i v případě, že neví, co vlastně činí.
Jásající Palestinci vs. tančící Izraelci
Zatímco dobře informovaní prominenti moci jako Bremer nebo Barak už necelou hodinu po demolici WTC rozprávěli v televizi o bin Ládinovi jako viníkovi teroru, většina světa ještě neměla tušení, kdo za útoky stojí. Možná si z televizního vysílání pamatujete na záběry jásajících Palestinců v ulicích západního Jeruzaléma, jež nám média předhodila souběžně s informací, že k útokům se přihlásila Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (FDLP). Mnohé tv. stanice jako třeba polská veřejnoprávní TVP si neopomenuly přisadit, že “to může naznačovat, že právě Palestinci stojí za útoky na New York a Washington”.
V tom okamžiku nejen že z většiny sdělovacích prostředků ještě nepadlo o bin Ládinovi ani slovo, ale nebyla k dispozici ani žádná veřejná vyjádření světových politiků; ovšem oslavující Palestince na jedné z ulic už kdosi pohotově stihl natočit a pustit do světových agentur.
Když se pozorně podíváte na celé, neodvysílané záběry, všimnete si, že ulice kolem je tichá. Prostě skupina nadšených dětí před kamerou. Žena, na kterou se bude vzpomínat pro její hlasitou radost, jde krátce nato bez pohnutí dál. Nápadný je muž v bílém tričku. Ten povzbuzuje děti a stále zapojuje nové lidi.
Žena, která právě odešla, dnes říká, že jí slíbili dort, pokud bude projevovat radost před kamerou. Když viděla snímky v televizi, zděsila se. Z útoku na USA neměla nikdy radost. Pravda? Inscenace?
Obrazová agentura převezla materiál z místa natáčení v Jeruzalémě do centrály v Londýně. Odtud je distribuován do televizních stanic po celém světě – pod názvem: Palestinci slaví v Jeruzalémě.
Během zatýkání kladli policistům odpor se slovy:
“My jsme Izraelci. My nejsme váš problém. Vaše problémy jsou i našimi problémy. Tím problémem jsou Palestinci.”
Snad tím chtěli říct, že projevy nadšení z “úspěšně” provedeného teroristického útoku vyjadřovali své znechucení nad odporným činem kohosi jiného. Jakže se v jejich řeči říká nebetyčné drzosti?
Cituji znovu z Ickovy knihy:
Když reportéři ABC News navštívili po 11. září kanceláře společnosti Urban Moving Systems, uvedli, že to vypadalo, jako by lidé firmu opouštěli ve velkém spěchu. Mobily se povalovaly na stolech, kancelářské telefony byly stále připojeny a ve skladu zůstal majetek desítek klientů. Společnosti byla v červnu 2001 poskytnuta obchodní půjčka ve výši 498.750 dolarů od federálního vládního podpůrného programu, která už nebude nikdy splacena. Publikace židovské organizace The Forward, vydávaná v New Yorku uvedla, že firma Urban Moving Systems pracovala pro Mossad a dva z oněch mužů byli jeho známí agenti. Bývalý zpravodajský důstojník Mossadu Victor Ostrovsky již dříve ve své známé knize Lstí a klamem – znepokojivý pohled do nitra Mosadu uvedl, že “po celém světě existují stovky různých společností jen na papíře” provozované Mossadem, “mají adresu, jsou zaregistrované pod platným číslem a pouze čekají na svůj čas”.
Firma Urban Moving System používala také dodávku se zvláštní reklamou na svém boku. Když policie dohledávala dle hlášení jeho posádku, hlásila do své vysílačky, že poblíž velitelského stanoviště byl zastaven náklaďák, který měl na boku obraz letadla letícího do Světového obchodního centra:
“Je to velký náklaďák, na boku má namalované letadlo, které prudce klesá na New York a exploduje. Nevím, co je uvnitř vozidla. Náklaďák stojí mezi 6. a 7. ulicí na King Street… na boku má obraz… letadla… padá na New York a vybuchuje… dva muži vystupují z vozidla… utíkají odsud… máme je… pošlete sem nějakou jednotku… oba podezřelé jsme zadrželi.”
Onu dodávku se naštěstí podařilo zachytit v publikaci nazvané Lekce získané při teroristických útocích z 11. září z Mineta Transportation Institutu (MTI) na Státní univerzitě v San José; vypadá tak říkajíc “nadčasově”:
Podivnosti s antraxem
Rozesílání jedovatých bakterií značně vystrašilo už tak strachem paralyzovanou Ameriku a silně ukazovalo na souvislost s teroristickými útoky. Bylo nasnadě, že vládní představitelé spojí antraxové útoky s pachateli z 11. září. Viceprezident Cheney hned po prvních úmrtích a nakažených v říjnu 2001 prohlásil, že za útoky stojí al-Kajdá:
“Víme, že se léta snažili získat biologické a chemické zbraně. Jediným odpovědným přístupem je postupovat v této chvíli na základě předpokladu, že spojení existuje.”
Antrax v odeslaných dopisech (první z nich byl odeslán 18. září) byl velice sofistikovaný biologický materiál, jež vyžaduje velice odborné zpracování a není možné jej připravit k použití během několika dnů. Nelze tedy uvažovat o tom, že někomu hrábne v palici a z touhy po pomstě sáhne do nahromaděných zásob s jedy a na několik důležitých míst rozešle prášek jen tak nasypaný do obálky. Jelikož bylo postupem času čím dál jasnější, že rozesílaný antrax mohl pocházet pouze z vládních laboratoří, začala se celá kauza pozvolna vytrácet z médií. Vládní propaganda by totiž musela připustit, že se jejich vláda musela podílet na útocích proti vlastním obyvatelům a zároveň má také prsty také v útocích na New York a Washington. Světová média dokonce pár dnů před 11. zářím přinesla informaci o tajném vývoji biologických zbraní: V Nevadské poušti byl postaven závod, v němž se v malém měřítku imitovaly kroky, které mohou k získání bakteriologického arzenálu podniknout jiné země nebo teroristické organizace.
“USA mají program, který už nějakou dobu běží (…) pro případ, že budeme napadeni,” prohlásil mluvčí Bílého domu Ari Fleischer. Jak předvídavé, že? Všimněte si data zprávy z tehdejšího tisku. Jenomže, kdo si dnes pamatuje, co se psalo v tisku před 11. zářím?
Je velká škoda, že kauza antraxových útoků bývá často opomíjena také tzv. alternativní scénou a nezávislými dokumentaristy, zkoumajícími nejasnosti okolo 11. září 2001. Proto jsem byl rád, když se na scéně objevil nový dokument s názvem Peace, War and 9/11 / Mír, válka a 11. září, který se mj. z větší části věnuje právě souvislostem 11. září s následnými dopisovými atentáty.
Průvodce dokumentem, kanadský univerzitní profesor Graeme MacQueen v něm popisuje spouštěče válek 20. století skrze falešné nebo zinscenované útoky, jakými byly například Pearl Harbour, Tonkinský záliv ve Vietnamu a pochopitelně 11. září 2001. V případě antraxových útoků dochází po rozporuplných výsledcích vyšetřování s utajováním množství důkazů, k logickému závěru: přípravu antraxových spor nemohl provést jedinec a pokud platí původní verze, že do obou útoků (11. září i antrax) byli zapojeni stejní teroristé, a následně je zveřejněno, že útok biologickými zbraněmi pocházel ze státních vojenských laboratoří, znamená to, že strůjci obou útoků musí být rovněž totožní. Z toho důvodu státní propaganda uložila celou kauzu antraxových útoků k ledu a ani v době výročí a velkolepých připomínek 11. září o ní v médiích neuslyšíte ani slovo.
Skvělý dokument rovněž rozebírá roli médií a tzv. expertů při nastolování oficiální verze příběhu o pádu mrakodrapů WTC. Profesor MacQueen shromáždil svědectví zasahujících hasičů, policistů, tv. reportérů i obyčejných lidí, kteří potvrdili, že byli svědky explozí před zřícením obou věží. Vyvrací tak oficiální teze o samovolném zřícení z důvodů silného požáru, narušení stability nosníků atd. Zmiňuje i pochybnosti, které zaznívaly v živém vysílání televizních stanic, načež byly rázem utnuty přizváním jakéhosi “inženýra” nebo “experta”, který vše usměrnil do správné oficiální linie. Pokud reportér v přímém přenosu náhodou zapochyboval o tom, zda je možné, aby se jakákoli budova sama od sebe zřítila do svých základů, nebo dokonce lehce zmínil možnost řízené demolice, provedenou těmi, kdo měli přístup do samotné infrastruktury budovy, byl o chvíli později umlčen jakýmsi expertem, který mu blahosklonně, v souladu s oficiální prosazovanou verzí vysvětlil, že budova po nárazu letadel byla silně nestabilní a “zákonitě” se musela zřítit (ve stylu “Hoďte mu tam do vysílání nějakého jakoby inženýra, ať ty jeho kecy trochu srovná do linie!”). V té souvislosti dokument lehce ozřejmuje, proč ještě před pádem budovy číslo 7 tolik osob “vědělo”, že budova prostě do základů spadne, i kdyby v ní nehořela ani svíčka. Tu informaci zkrátka rozšířili dobře informovaní “experti”, a po nich to opakovali další, včetně novinářů.
Tenhle postup přece známe i z pozdější doby, najmě z “covidu”. Všechny ty zástupy expertů a mluvících hlav z televize, které nás neustále ubezpečovaly, že je nutné znovu prodloužit lockdowny, protože virus se stále ještě nepodařilo porazit, svědčí o tom přece nárůst nakažených z 895 osob ze včerejška na dnešních 1053, což je varující, a oni už vědí, že v nejbližší době se to určitě nepodaří, protože hrozba nákazy už bude jen sílit.
Měly obě události více společných prvků, než jsme dosud tušili? Schválně se ještě na chvíli vraťme k naší oblíbené relaci České televize z onoho odpoledne. Ve dvou krátkých momentech v něm můžeme zaznamenat jedno krátké, téměř podprahové sdělení, které nám je jaksi velice povědomé.
Většina si však nikdy nepřipustí, že tady cosi nehraje. Museli by si přiznat, že byli oklamáni. Pořád budou věřit, že všechno to byla jen náhoda, výjimka a nic spolu nesouvisí. Raději budou bránit vlastní nevědomost, což je daleko pohodlnější než náročné hledání pravdy.
Marshall McLuhan sice nepatří mezi mé oblíbené mediální teoretiky, ale tento způsob uvažování vystihl naprosto přesně:
“Střežit je nutno jen malá tajemství. Velká tajemství bude střežit sama veřejnost tím, že jim odmítne věřit.”
Téma 11. září obsahuje tolik okruhů nejasností, že jej nelze pojmout v jednom článku, ať je sebevíce dlouhý. Ten letošní výroční jsem pojal jako lehce rýpavý pohled na sortu vyvolených, kteří měli o “nečekaném” dění podezřele dobré informace daleko dříve, než my všichni ostatní.
Příště se můžeme podívat na podprahové signály v televizních seriálech, filmech nebo hudebních dílech, která nás na hrůzné obrazy teroru připravovaly dlouhá léta dopředu. Jindy si zase můžeme připomenout osud odvážných novinářů a badatelů, kteří si jako první dovolili zpochybnit oficiální verzi.
Také se můžeme pustit do rozboru pádu mrakodrapů a porovnat případy z historie, kdy se budovy, stejně jako v případě věží WTC, po požáru zřítily do svých základů (asi tušíte, kolik jich bylo).
Do chvíle, než z webu i jiných volných zdrojů zmizí veškeré informace a důkazy, dokumentující tento největší podvod 21. století, je nutné si jej neustále připomínat. Dokud to ještě jde.
Tento článek je věnován všem těm hajzlům, kteří mají svinstvo z 11. 9. 2001 se spoustou mrtvých na svědomí (ať už přímo ten den, nebo v jeho důsledcích v letech následujících). Aby náhodou nepodlehli falešnému dojmu, že o nich nevíme.