Zda bude tento požadavek splněn se teprve uvidí, nicméně v případě progresivistické španělské vlády je možné cokoli. Různé trans a LGBTQI organizace jsou navíc v rámci EU poměrně mocné a nejedna země se jejich požadavkům podřizuje.
Lze také očekávat, že by se tento krok, který je velmi diskriminační k většinové společnosti, mohl časem ujmout i v dalších zemích. Jen na okraj připomínám, že i u nás bude již za rok platit trans zákon, podle kterého již není pro změnu pohlaví nutná operace, ale jen to, jak se kdo údajně cítí.
Postupně se tak může povinný důchod pro transky stát povinným nařízením v rámci celé EU. Bylo by to přesně v duchu prosazovaného nadřazování menšin.
Není ani nijak udivující, že první země, kde se podobný požadavek objevuje, je právě Španělsko.
Vždyť právě tam byl jako v jedné z prvních evropských zemí přijat i trans zákon, který je nyní hojně zneužíván biologickými muži, kteří se prohlašují za ženy, aniž by se nechali operovat.
Prominentní transaktivistická organizace ve Španělsku předložila návrh legislativy, která by zaručovala transgender lidem penze po dosažení 65 let. Důchody by byly vypláceny bez ohledu na to, zda transgender žadatel někdy na důchod platil po celý život.
Návrh předložila Federation Platform for Trans Rights, která jej minulý týden představila parlamentním skupinám Poslanecké sněmovny.
Skupina, hovorově známá jako Plataforma Trans, byla založena v roce 2015 s cílem sjednotit specificky trans kolektivy a entity a bojovat za nový trans zákon, který uznává genderové sebeurčení a depatologizuje trans identity.
Během jednání vyslaly své zástupce všechny strany kromě pravicové Lidové strany a Vox Party.
Tato politika, nazývaná „zákonem o transpaměti,“ by lidem, kteří se identifikují jako transgender, udělila doživotní důchod spolu s prioritním přístupem k veřejnému bydlení a programům podpory bydlení.
Jednalo se o druhé setkání, kterého se účastnila Federační platforma pro práva transsexuálů a přední španělští politici, což naznačuje, že plány skupiny mohou být již brzy realizovány.
Během předchozího setkání se platforma federace setkala mimo jiné se zástupci vládní španělské Socialistické dělnické strany, koalice SUMAR, strany United We Can Change Europe, Basque Nationalist Party a požádala je, aby společně zaregistrovali zákon Trans Memory.
Během setkání se diskutovalo o „historické potřebě“ zákona, který má poskytnout formu reparací za údajné násilí, které utrpěli trans a genderoví disidenti během diktatury a postfranského režimu.
Prezident Platformy federace, transidentifikovaný muž jménem Mar Cambrollé, tehdy prohlásil, že „Frankova diktatura a postfrankismus porušily nejzákladnější práva trans a genderově různorodých lidí, kteří nejenže utrpěli nejhorší následky Frankovy diktatury a postfrankismu se zbavením svobody, ale také trpěli v exilu.“
Cambrollé tvrdil, že trans-identifikovaní lidé trpí „extrémní chudobou“ v důsledku odkazu Francisca Franca, fašistického vůdce, který vládl Španělsku do roku 1975.
Cambrollé dodal, že „vyspělá a demokratická společnost musí napravit toto systematické porušování zapomenuté populace, která si změnila svá těla, a která svou viditelností také přispěla k nastolení demokracie a rozšířila ji o pluralitu a rozmanitost.“
Doživotní důchod navržený platformou federace požaduje, aby jeho hodnota představovala ekonomický přínos ve stejné výši jako minimální důchod sociálního zabezpečení pro důchodce starší 65 let bez rodinných povinností.
Platforma tvrdí, že situace, kterou zažívali trans, gayové a lesbičky a lidé, kteří se neřídili normativními rolemi vnucenými mužům a ženám během Frankova režimu, rozpoutaly pronásledování, věznění, stigma a popírání základních práv.
Důchod by bylo možné pobírat vedle jakýchkoli dalších dávek, příjmů ze zaměstnání, osobního nebo podnikového majetku nebo komerčních aktivit a zvýšil by se o 50 % těm, kteří byli dříve vězněni podle zákona o tulácích a zločincích, který se zaměřoval na tuláky, pasáky, prostitutky, opilce, narkomany a ty, kteří podávali alkohol nezletilým.
Zákon, který byl původně zaveden v roce 1933, zůstal v platnosti během Francovy diktatury, ale nezmiňoval se o homosexuálech až do reformy představené v roce 1954. Termín „transgender“ se však v zákoně nezmiňuje.
Skupina The Objective říká, že lidé, kteří se identifikovali jako trans, byli během této doby diskriminováni, odsunuti stranou a na dlouhou dobu zapomenuti, a tak odsouzeni k zapomnění.
„Tyto podmínky, které byly svou povahou strukturální, jim bránily mít stejné příležitosti jako zbytek populace, vytlačovaly je na okraj společnosti a sociálního vyloučení, což mělo zásadní dopad na jejich fyzické a duševní zdraví.
Dnes, v soumraku svých životů, jsou opět zasaženi extrémní nejistotou vyplývající z nemilosrdného diktátorského režimu a zanedbávání demokracie,“ stojí v prohlášení.
Návrh vyvolal na sociálních sítích značný rozruch, protože mnoho španělských uživatelů X odsuzovalo zjevné preferenční zacházení, kterého se trans-identifikovaným jednotlivcům dostalo od politiků.
Jeden uživatel X to nazval „platem za to, že jste trans“, dodal: „A ke všemu priorita ve veřejném bydlení, protože není nikdo zranitelnější než „oni/oni“.
„Speciální penze pro trans lidi jen proto, že jsou trans. A to bez ohledu na jejich příjmy. Přednostní přístup transgender osob k veřejnému bydlení a podpůrným programům. To, co požaduje Plataforma Trans, se nazývá privilegia,“ poznamenal další.
[Celkem: 1 Průměrně: 5]
