Britská výprava do Tibetu roku 1904. “Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se” telegrafní zpráva od plukovníka Younghusbanda pro velení.
V 18. století Tibet na čas obsadili mongolští Džúngarové a nedlouho po nich čínští Mandžuové, kteří Tibetu sice nechávají vnitřní nezávislost, ve Lhase však ponechávají své úředníky (ambany), kteří zde setrvali až do pádu Mandžuské dynastie na počátku druhého desetiletí 20. století. Uzavřenost Tibetu prolomila v letech 1903–1904 Younghusbandova expedice, která uzavřela mezi Tibetem a Britským impériem bilaterální dohody. Vojensky se stala tato expedice úspěšnou, ale politického hlediska se však setkala s odporem britského obyvatelstva.
Když koncem 18. století probíhala válka mezi Tibetem a Nepálem, tibetská vláda se rozhodla přerušit veškeré styky s Brity, jelikož členové vlády je podezřívali z toho, že podporují Gurkhy. Veškeré obchodní styky mezi Britskou Indií a Tibetem probíhaly v následujících desetiletích zprostředkovaně. Postupem času se však Britové začali obávat, že by se Rusové mohli snažit v Tibetu uplatnit své zájmy a získat tak kontrolu nad Tibetem, který de facto sousedil s Britskou Indií. Přesněji řečeno Sikkimem, vazalským státem Britské Indie). Britové se proto začali snažit o uplatnění svého vlivu v Tibetu, jehož počátkem mělo být nejdříve navázání obchodních styků s Tibetem. Když Britové zjistili, že jednat s ambany nevede ke kýženému výsledku, jelikož nemají v Tibetu faktický vliv, začali pomýšlet na přímou komunikaci s tibetskou vládou.
Indický místokrál George Nathaniel Curzon z Kedlestonu (1858–1925) byl zastáncem ofenzivní politiky, rozhodl se tedy vyslat do Tibetu expedici. Od července 1903 Britové formovali své oddíly v indickém Gangtoku, do jejich čela byl postaven plukovník Francis Younghusband (1863–1942). Moderně vyzbrojené jednotky Imperiální armády čítaly na tři tisíce mužů a dalších sedm tisíc šerpů. Expedice se nejprve utábořila v Gampadzongu na jihu Tibetu a dožadovala se vyjednávání s tibetskými úřady. Následuje poněkud zmatečné, několikaměsíční období vyjednávání. Podle některých, Tibeťané vědomi si síly protivníka, učinili pokus o dohodu, se kterou Younghusband vyslovil předběžný souhlas, podle jiných byla jednání neúspěšná. Jisté ale je, že se expedice vydala do vnitrozemí a zde došlo i k válečným střetům. Tibetští vojáci se snažili klást odpor, ale proti dobře vycvičeným a vyzbrojeným vojákům neměli šanci. Vyprovokovali tak ale odvetu, kdy se vojáci začali mstít na domorodcích. K masakru civilního obyvatelstva mělo dojít například 31.března 1904 v průsmyku u vesnice Guru, kde Britové postříleli poklidné vesničany. Do Gjance dorazila výprava dne 11.dubna. Třináctý tibetský dalajláma Thubtän Gjamccho (1876–1933) tehdy uprchl do Urgy ve Vnějším Mongolsku k bogdgegénovi. Dodám že tento dalajláma byl vzdělaný muž a schopný politik a také navrhl tibetskou vlajku. Na začátku srpna stanuli britští vojáci před branami hlavního města – Lhasy.
Po dobytí města, byla v září 1904 podepsána anglo-tibetská dohoda, která Velké Británii zajišťovala pozici protektora a mnoho hospodářských výhod. Na tibetské straně dohodu podepsali jak světští, tak i představitelé klášterů Sera, Däpung a Gandän, kteří se jevili probritsky orientovaní. Tibet měl otevřít hranice mezi královstvím Sikkim a Tibetem pro obchod, stejně jako zaplatit reparace britské vládě, za nutnost vyslání této expedice, ve výši 7 500 000 rupií. V Gjance bylo v roce 1904 založeno sídlo britského obchodního pověřence, které zde existovalo až do roku 1944. Tibet se dále zavázal, že bez britského souhlasu, neudělí žádné velmoci koncesi na stavbu železnic, telegrafní sítě či hloubení dolů. Ještě je potřeba dodat, že za krále Eduarda VII. (1841–1910), během těchto šesti měsíců, položilo 202 mužů život v boji s nepřítelem a dalších 411 zemřelo na jiné příčiny. Ztráty na tibetské straně jsou vyčísleny na 2-3000 lidí. Výhody získané touto výpravou nebyly ohroženy ani následnými smlouvami Velké Británie s Ruskem a Čínou. V roce 1906 byla uzavřena další smlouva týkající se Tibetu, tentokrát však mezi Čínou a Brity, která poskytovala Britům kontrolu nad tibetskými pozemky a cestami. V britsko-čínské dohodě se Britové vzdali práva na okupaci Tibetu a potvrdili, že nebudou zasahovat do jeho vnitřních záležitostí. Čína se recipročně zavázala, že tyto kroky neumožní žádné jiné velmoci. V anglo-ruské dohodě z roku 1907 uznala britská strana, že Tibet je svrchovaným územím Číny a zřekla se dalších diplomatických aktivit ve Lhase. Učinila také slib, že s Tibetem bude nadále jednat jen prostřednictvím čínské strany. Čínská vláda, která viděla v britských zásazích do tibetských záležitostí snahu o ovládnutí Tibetu Brity, se začala pokoušet o znovuoživení svého vlivu v Tibetu prostřednictvím ambanů. Když Thubtän Gjamccho přicestoval v roce 1908 do Pekingu, Číňané se snažili mu pomoci v jeho snahách o modernizaci říše. Dalajláma přivezl do Tibetu první automobily, elektřinu a telefon. Mandžuové se snažili o uplatnění svého vlivu i v dalších částech země a připravili tak příznivé podmínky pro příchod čínských vojsk do Tibetu. V roce 1910 do Lhasy vstoupilo na dva tisíce příslušníků čínské armády, načež 13. dalajláma, který se právě vrátil z dlouholetého exilu do Lhasy, uprchl do Indie, pod Britskou ochranu. Dezorientovaná čínská posádka ve Lhase se stále častěji dostávala do střetů s Tibeťany, až s nimi v srpnu 1912 uzavřela příměří – do ledna následujícího roku Tibet opustili všichni čínští vojáci i úředníci včetně ambanů. Zde se hodí dodat, že díky pro-Britské orientaci dalajlámy, setrvala britská posádka ve Lhase až do let čtyřicátých. Roku 1913 vydal Thubtän Gjamccho výnos, ve kterém vyhlásil nezávislost Tibetu. Tibetskou vládu nyní tvořili kašag (rada ministrů) v čele s ministerským předsedou (silönem), dále mnišská rada (jigcchang), rada úředníků (cikhang) a Národní shromáždění zvané Cchongdu. Na začátku roku 1913 byla mezi Tibetem a Mongolskem uzavřena Mongolsko-tibetská smlouva o přátelství a spojenectví. V roce 1914 Tibet, Čína a Britská Indie začali jednat o tzv. Simelské dohodě, která měla vymezit hranice mezi Britskou Indií a Tibetem a určit status Tibetu. Čínská strana se však k dohodám stavěla odmítavě a nakonec smlouvu nepodepsala. Roku 1930 byl Tibet společně s Mongolskem vyhlášen “organickou součástí Čínské republiky” a o čtyři roky později byla do Tibetu vyslána čínská mise vedená generálem Chuang Mu-sungem. Tato výprava zřídila ve Lhase stálou agenturu, která měla dohlížet na dodržování příměří na čínsko-tibetské hranici. V roce 1935 se v malé amdské vesničce Tagccher narodil Lhamo Döndub, budoucí čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
