Obrovským tématem těchto dnů je počasí. Konkrétně dešťové srážky, která se točí jako kolotoč nad střední Evropou. Ze všech stran se na nás sype, že nás čeká něco jako biblická potopa ve zbrusu novém vydání. Nelze tomu uniknout. Na mobil mi dorazily výstrahy od mého mobilního operátora, pojistitele nemovitostí, a ještě nejméně od dvou dalších institucí.
A k tomu samozřejmě sdělovadla, zejména ČT a internetové portály. Když jsem dnes načínal nové velké balení určitých medikamentů, zapátral jsem , jestli náhodou i tam nenajdu nějaký varovný leták.
Nezlehčuji situaci. Ani trochu. A je mi už dva dny líto všech, co bydlí někde u vody, co zažili ty dvě minulé velké povodně a dodnes je budí ze sna. A už je to tady zase.
A prý dokonce to má být horší. Být obyvatelem takových Troubek a dalších postižených obcí…. no radši nemyslet. držím jim palce, aby realita vypadla úplně jinak. To je všechno, co pro ně mohu udělat. Přátelé z té povodňové zóny, pokud ještě máte čas a chuť navštěvovat Kosu – držím vám palce. Vím, že to je nic, méně než nic, ale nic lepšího nemám. Kdyby někoho z vás napadlo, co konkrétního by tenhle malý blog mohl, dejte prosím vědět. Podle možností a rád zareaguji a věřím, že i ostatní kosíři.
Ale nyní k věci a hlavně k titulku tohoto sloupku. Už nejméně 24 hodin mne svrběly ruce, se do něj pustit, ale pořád jsem váhal, jestli to nebude příliš kách a zda nejsem paranoidní. Až moje dilema rozřešil Adam, který mi poslal čerstvého Danila Kaisera s jeho fejetonem ve stejné věci, placené sekce Echa24.cz
Pojmout velké deště jako třetí světovou
Pamatujeme v posledních třiceti letech tři velmi nadprůměrné deště, které vyústily v povodně: 1997, 2002, 2013. Ta posledně jmenovaná povodeň byla relativně menší, deště ženoucí se na nás ode dneška do konce tohoto týdne prý mají potenciál vyrovnat se těm prvním dvěma mohutným.
Nikdy dřív se náš stát, jeho vedení, instituce, masmédia, nepřipravoval na extrémy počasí s tak pochmurnou, až apokalyptickou sveřepostí jako teď. Dobře že předseda vlády svolá Ústřední krizový štáb. Ale všeho s mírou. Bannery, takové, jaké vytváří například Úřad vlády, občanům doporučují mít nabitý mobilní telefon, nejlépe i power banku, zásobit se pitnou vodou, pak speciálně obyvatelům záplavových oblastí mít sbalené evakuační zavazadlo, pak – už zase patrně všem obyvatelům republiky – „uschovat doklady a cennosti na bezpečné místo“.
Ředitelství silnic a dálnic rozesílá tiskové zprávy plné detailů, které by měly být samozřejmostí, o jaké darmo mluvit: „Všechna Střediska správy a údržby dálnic budou mít maximální pohotovost, aby byla připravena k okamžitému zásahu a případně pomoci v krizových místech. Již dnes 12. září zkontrolujeme průchodnost a funkčnost uličních vpustí a odvodňovacích prvků, zejména podle vozovek. V případě nutnosti je okamžitě vyčistíme.“ A tak podobně. Z tohoto stavu pohotovosti už některé centrální úřady samy ztrácejí hlavu. Jeden z nich v Praze se včera ptal u jednoho institutu pro vzdělávací politiku, jestli by mu neproškolil zaměstnance na chování v mimořádných situacích. Jsme tentokrát prozíravější než dřív, nebo vynervovanější? Dobrá zpráva do těchto dní snad je, že na povodně z let 1997 a 2002 stát nějak reagoval. Především se z peněz ministerstva zemědělství za 30 miliard korun budovala protipovodňová opatření, některá města u větších řek si pořizovala nepropustné, rychle smontovatelné bariéry.
Italský filozof Giorgio Agamben napsal už skoro před dvaceti lety knihu Výjimečný stav, a před čtyřmi a půl lety, za prvních covidových lockdownů, měl skvostnou příležitost ji aplikovat na chování státu. Podle Agambena se politické garnitury čím dál raději uchylují k vyhlašování nouzových situací, neboť v těch se jim jednodušeji vládne. Nemusejí se ohlížet na základní občanská práva, právní stát je vypnut.
Základní občanská práva nám před příchodem dešťů samozřejmě nikdo neomezuje, lidé se patrně dokonce budou smět i utopit. Ale atmosféra jakéhosi výjimečného stavu je s námi od covidových uzávěr, které volně přešly do stavu poloválečného, skoro pořád. Když jezdí pozdě vlaky, není to šlendrián, ale útoky ruských hackerů, vlna výhrůžek, jež na začátku roky vedly k evakuacím ve školách, nezpůsobil idiot nula a po něm parta opičících se idiotů, ale opět nepřátelská mocnost. Nic se nevyšetří, buď vůbec ne, nebo ne do konce; nikoho ani nenapadne ptát se, k jakým výsledkům vyšetřovatelé došli. Jsme vlastně už asi čtyři roky ve výjimečném stavu. Jeho vedlejší, ale naprosto zásadní výhodou je, že se méně ptáme na výsledky vlád v oblastech, kde politici reálně mohli něco udělat: výše daně, velikost veřejného sektoru, inflace, ceny energií.
I upřímný politik přizná, že boj s povodněmi vedený pro jistotu pár dní předtím, než vůbec začalo pršet, je před volbami, jaké budou příští víkend, dar z nebes. Pro ministry, a hlavně pro znovu kandidující hejtmany.
******
Daniel Kaiser trefil přesně to, co ve mně doutnalo – to jak Fiala a jeho Obludárium problém možných povodní pojali.
Jedna tiskovka stíhá druhou, stejně jako vyjádření pro TV. Vládní papaláši se tváří skoro tak vážně a zachmuřeně, jako když mluví o podvratných živlech, dezolátech a dezinformacích. Ale při tom nezapomínají na to, aby si každý všiml, že jsou rozhodní a akční! Prostě silní lídři.V TV!!! Takovéhle volebně bezprostřední PR by nedokázal vymyslet ani marketingový mág Mára a nezaplatila by ho ani Kellenerovic rodina. A oni to mají náhle a zadarmo!!!
Ta několika denní průtrž mračen, doslova pár dnů před krajskými volbami je pro ně a jejich volební šance doslova požehnáním. Zní to sice drsně a možná pokud se dnes naplní ty nejčernější scénáře až drze a naprosto brutálně – prostě Fiala a Obludárium mají opět opět kliku!Od blázince. Doslova jim před volbami prší štěstí. Ten nezměrný déšť dá zapomenout na všechny jejich průšvihy, aroganci, sprostotu, neschopnost, hloupost, ponížené slouhovství, atd. atd. Protože oni jsou pořád v televizi.
Jestli systém, na jehož vytváření a přípravě se nijak nepodíleli, zafunguje jak má. Pak si s gustem přisvojí všechny zásluhy. Abych uvedl konkrétní příklad – včera po poledni jsem byl nucen sledovat tiskovku po zasedání ústředního krizového štábu. Fiala, Rakovina, Hladík, Výborný a šéf hasičů. A jeli jak už popsáno výše a řečeno s Danielem Kaiserem – pojali velké deště jako Třetí světovou. Vypíchnu z toho soare jeden jediný moment – Hladík se neopomenul pochlubit – za uplynulých 20 let investoval stát do protipovodňové ochrany přes 60 miliard korun!
To čumíte vořežpruti, co?
60 miliard! Takových prachů…
Ovšem za 20 let. Takže průměrně něco málo přes 3 miliardy ročně. Srovnejte to prosím s tím kolik posíláme na Ukrajinu…. Pokud mne paměť neklame, psal jsem o tom před pár týdny, tak tam se nasypalo za 2,5 roku asi miliard 150…. tedy těch 60 co na povodně za dvacet let nyní pro Ukrajinu ročně!!!! Kdo si tohle spočítá a kdo to zkomunikuje?
Nikoho z přítomných intervjůků ani nenapadlo se zeptat stejného Hladíka nebo Fialy – už vládnete skoro 20% z těch dvaceti let, kolik šlo do protipovodňové ochrany za vašeho vládnutí?
Ta čísla by mne mimořádně zajímala! Mimořádně!
Ale nikdo se nezeptá, buď jsou natolik jako ehm“novináři“ duševně sterilní nebo vědí proč nerušit současné mocné.´
Ti blazeovaně moudře hovoří, tváří se urputně odhodlaně a především akčně. Jako že tu povodňovou vlnu, vlastně III. světovou zastaví vlastní hrudí. Čekám, že se co nevidět nechají vrtulníky dopravit do postižených oblastí a tam se předvedou v plné parádě. Nejlépe v rybářských botách pro výlovy, maskáčích a plnou polní. Kterou jimponese nějaký ten tajemník.
Ovšem pokud jde o Ukrajinu a zejména Rusko, pak nějaká III. světová není s Putinem není problém. Déšť ano. To je prostě Hirošima a Nagasaki dohromady.
V posledních parlamentních volbách propadl 1 milion protivládních hlasů, nyní jim příroda přihrála zcela nečekaně obrovské PR… Jsou to fakt klikaři. Na rozdíl od těch, na které se ta voda řítí.
Prostě Obludáriu prší štěstí.
Vy, co Vám poteče nebo už teče do baráku, promiňte! Před vašim neštěstím si pokorně kleknu. Ale tohle prostě nešlo nenapsat.
