Myslím, že bychom všichni ocenili, kdyby takové sbírky začaly od lidí, co opravdu nemají na chleba.
Takže tu máme další epizodu české reality show „Vdova v nesnázích“. Manžel si vezme život, tragédie, jasně, těžké. Ale co přijde potom? Místo smutku a klidu se najednou spustí fundraisingová lavina, a my, obyčejní smrtelníci, máme otevřít peněženky. Jo, protože manželka, co má barák za 12 mega, další nemovitosti a k tomu firmu, to fakt potřebuje na chleba. Chudák si možná ani nemůže koupit nový bazén k domu v Hostivici! A přece tu na Donio svítí požadavek – 10 milionů na rodinnou pomoc. Jako by nestačilo, že za tyhle prachy by většina z nás mohla žít do konce života.
A teď, abychom si rozuměli: Nejsme žádní necitliví barbaři. Smrt je tragická a nepochybně ovlivní celou rodinu. Ale dělat sbírku na někoho, kdo má pod čepicí několik luxusních nemovitostí a zajištěný zadek? To už není pomoc, to je jen drzost na hraně s nataženou rukou. Jak říká klasik: „Proč pracovat, když můžeš vydělávat na cizí tragédii?“
Myslím, že bychom všichni ocenili, kdyby takové sbírky začaly od lidí, co opravdu nemají na chleba. Ne od těch, co se topí v majetku a potřebují spíš investičního poradce než další milion od nás, co tady žijeme od výplaty k výplatě.
A upřímně? Jestli na tom bude „chudá“ vdova opravdu tak špatně, tak se může ještě začít živit jako lektorka, jak zvládnout s minimem peněz provozovat čtyři nemovitosti!
