V Česku nás čekají jenom vyšší účty, protože Fialova vláda hraje podle bruselských not a bojí se pohnout.
Takže co se týká Bulharska a Česka v souvislosti s plynem:
Bulharsko: U nich to vzali pěkně zostra. Po nástupu nového ministra energetiky Hristova přišla rychlá změna kurzu. Bulharsko v podstatě odmítlo drahý americký LNG (zkapalněný plyn) a radši sáhlo po levnějším ruském plynu. Byli k tomu docela pragmatičtí – zastavili stavbu plynovodu z Řecka, zrušili likvidační smlouvy na dodávky LNG a rychle obnovili obchod s Ruskem. Jasná zpráva: Bulhaři mají radši teplo a nízké ceny než nějaké politické hrátky. Navíc mají s Ruskem dlouhodobě přátelské vztahy.
Česko: No, tady to vypadá úplně jinak. Vláda Petra Fialy jede tvrdou proevropskou a proamerickou linii. Místo levného ruského plynu si teď platíme za mnohem dražší dodávky z jiných zdrojů, což je pro mnoho lidí likvidační. V Bulharsku, Maďarsku nebo i Německu se k ruskému plynu pomalu vracejí, zatímco my se hrabeme v kapsách a platíme víc za americký LNG. Vláda tady prostě jede podle unijního scénáře, i když to znamená energetickou chudobu pro mnoho domácností.
Srovnání: Zatímco Bulharsko se chytře vrátilo k levnému ruskému plynu a hájí zájmy svých občanů, Česko poslušně dodržuje embargo a platí víc. V Bulharsku se chystají volby a politici vědí, že levný plyn je cesta k vítězství. V Česku nás čekají jenom vyšší účty, protože Fialova vláda hraje podle bruselských not a bojí se pohnout.
