„Stát byl vynalezen za tím účelem, aby mobilizoval zdroje pro vedení války. To je jeho základní princip. To je jediné, v čem je skvělý – mobilizovat zdroje a realizovat gigantické projekty, jaké by nemohl realizovat nikdo jiný. Jak se ukazuje, nemusí se jednat jenom o válku. Stejně vhodným úkolem pro státní aparát je zavedení elektřiny do každé vesnice, postavení systému silnic a železnic, přehrady a elektrárny, výstavba milionu bytů, vybudování národního průmyslu nebo obrovského loďstva (klidně obchodního), let na Měsíc… k takovým rozmachům lidského ducha je stát vhodný.
Jenže co když takové úkoly nejsou? Státní aparát se začne nudit. Neví co s nevyužitou energií. Začíná šikanovat vlastní obyvatele, případně je úplně likvidovat. Nebo si ho ochočí korporace.“
Tak jsem to napsal v glose z 12.9.
Jenže kde takové projekty vzít? Kde brát stále nová témata? Válka proti chudobě žádné vzepětí ducha nepřinesla, jen spoustu nových úřednických míst a programy, které jen zhoršují situaci. A další záležitosti typu bezuhlíkové ekonomiky snad ani nemusíme komentovat.
Nicméně minimálně jedno téma se rýsuje a je dokonce naprosto nutné (na rozdíl od klimatu). Česká republika se musí stát zemí, kde je výroba a značná část služeb natolik automatizována, že si může dovolit polovinu obyvatel v důchodu. Tedy automatizace, robotizace, umělá inteligence atd.
To znamená, že musíme být schopni některé ty stroje sami vyrábět. Musíme být schopni je všechny využívat, rozvíjet a správně nasazovat. K tomu potřebujeme otevřít nové fabriky. K tomu potřebujeme vychovat statisíce nových techniků. K tomu potřebujeme jiný typ školství než dnes, a tudíž taky vychovat nové učitele. A to jsem jenom nakousl.
A nemáme na to o moc víc než dvacet let.
Je to něco, čeho trh z principu není schopný. Trh má tendenci dělat to, co je momentálně nejziskovější, tedy dovážet levné zahraniční dělníky, kupovat levné roboty z ciziny a školství nejraději nemít žádné. Tohle chce státníka s vizí, který změní stát flákající se a obtěžující ve stát mobilizující.
