Místo, abychom se izolovali, je lepší se učit, jak žít spolu, aniž bychom ztratili to, co dělá každého z nás jedinečným.
Představte si to. Svět, kde každý zůstane na „svém písečku.“ Asie pro Asiaty, Evropa pro Evropany, Afrika pro Afričany… Žádné migrace, žádné boje o území, žádné míchání kultur. Na první pohled idylka. Ale opravdu by to tak fungovalo?
Historie nás učí, že lidé se nikdy nedrželi jen svého území. Právě naopak – celý vývoj lidstva je protkán migracemi, objevováním nových zemí a také bojem o přežití. Když se vrátíme zpět do dějin, zjistíme, že mixování kultur, obchod a pohyb lidí přinesl civilizacím nejen konflikty, ale hlavně pokrok. Kdyby například Řekové nikdy nedosáhli Egypta, dnes bychom třeba neměli demokracii, a kdyby Evropané nekolonizovali Ameriku, iPhone by možná vypadal jako košík na jablka.
Ale co kdyby opravdu každý zůstal tam, kde „má být“? Nehledě na to, že by to rozřízlo dnešní globalizovaný svět na izolované ostrovy, ztratili bychom to nejcennější – různorodost a bohatství myšlenek. Vznikl by svět plný hranic, kde by sousední země podezíravě sledovaly každého, kdo by jen přemýšlel o překročení linie. Konflikty by se nezastavily – bojovali bychom o zdroje, o moc a v konečném důsledku i o to, jak „čisté“ a „pravé“ by naše kontinentální společnosti zůstaly.
Navíc, kdo rozhodne, co to vlastně znamená být „pravý Evropan“ nebo „pravý Asiat“? Genetické výzkumy dnes jasně ukazují, že většina z nás je směsicí národů a kontinentů. Myšlenka, že jsme nějakým způsobem „čistí“, je jen iluze, kterou si rádi vytváříme, abychom se cítili jedineční.
Svět, kde každý zůstane na svém kontinentě, možná vypadá na první pohled atraktivně, ale je to utopie. Nejenže bychom se připravili o pokrok a různorodost, ale hlavně bychom vytvořili nové hranice v našich myslích. Místo toho, abychom se snažili pochopit a spolupracovat, bychom se oddělili a uzavřeli do svých malých bublin, kde by každý chránil jen to „své.“
A nakonec – migrace a pohyb lidí nejsou problémem, pokud máme zdravé společnosti, které se nebojí změn a jsou ochotné pracovat na společném soužití. Místo, abychom se izolovali, je lepší se učit, jak žít spolu, aniž bychom ztratili to, co dělá každého z nás jedinečným.
