…Od listopadu 1944 byl Schwarzhuber jmenován Lagerführerem čili táborovým vedoucím několika pobočných táborů Kauferingu. Kaufering byl společný název soustavy jedenácti pobočných táborů patřících pod Dachau. Podmínky v Kauferingu byly strašné. Vězni deportovaní do každého z jedenácti pobočných táborů si museli ubytovací prostory vybudovat sami. Vzniklé chatrče, částečně zasypané kvůli maskování před leteckým průzkumem, byly naprosto nevyhovující povětrnostním podmínkám.
Hliněnými střechami prosakoval déšť a sníh a chatrče byly zamořeny havětí. Vězni museli spát na slámě rozprostřené na zemi. To málo jídla, které vězni měli, jim sebrali dozorci SS a ti, kteří byli nemocní, dostali jídla ještě méně. Vyskytly se dokonce případy kanibalismu a někteří vězni se tak zoufale snažili uniknout z hrůzné reality, že se pokoušeli spáchat sebevraždu tím, že se vrhli na elektrický plot.
Během existence tábora Kaufering, mezi červnem 1944 a dubnem 1945, zemřelo patnáct tisíc z 30 000 vězňů kvůli hladu, nemocem, byli popraveni nebo zemřeli během pochodů smrti.
Schwarzhuberovo působení v Kauferingu netrvalo dlouho a 12. ledna 1945 byl naposledy převelen, a to do koncentračního tábora Ravensbrück, který byl jediným velkým ženským táborem zřízeným nacisty.
Většinu vězňů Ravensbrücku tvořily ženy a Schwarzhuber prakticky velel celému komplexu, a to hned po hlavním veliteli tábora Fritzi Suhrenovi. Tábor byl přeplněný a hygienické podmínky a zásobování potravinami byly nedostatečné. Mnoho lidí kvůli nedostatku oblečení a topení umrzlo. V rámci boje proti přelidnění byly na začátku roku 1945 nařízeny každodenní popravy asi 50 vězňů. Zabíjení bylo tak kruté, že několik zástupců tábora odmítlo na vraždy dohlížet. Od chvíle, kdy to převzal Schwarzhuber, popravy probíhaly bez problémů. Ravensbrück původně nebyl zamýšlen jako vyhlazovací tábor, ale během posledních měsíců války počet úmrtí masivně vzrostl. Tisíce žen byly zabity v nově vybudované provizorní plynové komoře, nedlouho po příchodu Schwarzhubera do tábora.
Celkem táborem prošlo asi 132 000 žen z celé Evropy, byly mezi nimi Polky, Rusky, Židovky, Romky a další. Z tohoto počtu více než 92 000 žen zahynulo.
Když byl tábor 30. dubna 1945 osvobozen Rudou armádou, nacházelo se v něm asi 3 500 nemocných žen, mužů a dětí.
Po skončení války Schwarzhubera konečně dostihla spravedlnost, když byl souzen v prvním ravensbrückém procesu, který začal 5. prosince 1946.
Vzhledem k tomu, že hlavní velitel tábora Fritz Suhren uprchl, byl Schwarzhuber během procesu obžalován jako nejvýše postavený úředník. Tvrdil, že je nevinný, a prohlásil, že se zúčastnil pouze jedné hromadné popravy v táboře, kdy bylo v komoře najednou zplynováno 150 žen. Není jasné, kdo vydal rozkaz k zahájení hromadných poprav v Ravensbrücku – zda to byl Suhren jako hlavní velitel, nebo dokonce šéf SS Heinrich Himmler osobně – ale vzhledem k tomu, že Schwarzhuber byl pověřen vedením ženského tábora, nesl jako zástupce velitele značnou odpovědnost.
U soudu Schwarzhuber, ženatý muž se dvěma dětmi, tvrdil, že v únoru 1945 dostal od Fritze Suhrena rozkaz zabít všechny nemocné a pochodu neschopné ženy. Tyto vraždy byly zpočátku prováděny střelnými zbraněmi, dokud Suhren Shwarzhuberovi nevyjádřil nespokojenost s tím, že zabíjení neprobíhá dostatečně rychle. Proto byla v březnu 1945 v Ravensbrücku postavena plynová komora, aby se proces zabíjení urychlil. To vysvětluje, proč počet vězňů, od příchodu Schwarzhubera do tábora v lednu 1945 do jeho osvobození v dubnu téhož roku, tak dramaticky klesl. Němci v Ravensbrücku zplynovali 5 000 až 6 000 vězňů, než tábor v dubnu 1945 osvobodili sovětští vojáci.
Schwarzhuber o zplynováních v Ravensbrücku učinil následující prohlášení :
„V Ravensbrücku bylo zplynováno 2300 až 2400 lidí. Plynová komora měla rozměry asi 9 × 4,5 metru a vešlo se do ní asi 150 osob. Komora byla od krematoria vzdálena přibližně 5 metrů. Vězni se museli svléknout v malé boudě vzdálené 3 metry od plynové komory a přes malou místnost tam byli odvedeni. Slyšel jsem sténání a skučení, které po dvou nebo třech minutách utichlo.“
3. února 1947 odsoudil britský vojenský tribunál Johanna Schwarzhubera k trestu smrti oběšením. Podal sice žádost o milost, ale ta byla zamítnuta.
Johannu Schwarzhuberovi bylo 42 let, když 3. května 1947 ve věznici Hamelin britský kat Albert Pierrepoint vykonal rozsudek.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#ww2
#historie
#dejiny
#worldwar2
#holocaust
#holokaust
