05.10.2024
Edward Luce pro FT:
Jak Netanjahu „obchází“ Bidena (archivováno)
Americký prezident doufal, že se od Blízkého východu odpoutá. Ale turbulence v regionu by mohly ovlivnit volby a určit jeho odkaz
„Netanjahu umí hrát washingtonskou hru lépe než většina amerických politiků,“ říká Alon Pinkas, bývalý izraelský diplomat, nyní sloupkař listu Haaretz. „A dokáže Bidenovi pořádně zatopit.“
…
Při nesčetných příležitostech v uplynulém roce se Netanjahu tvářil, že s Washingtonem souhlasí s jednou věcí, a v praxi dělal pravý opak. Ať už šlo o tahanice o podmínky příměří v Gaze a propuštění rukojmích, nebo o nedávný pokus o 21denní příměří s Hizballáhem, pokaždé Biden vypadal bezmocně. „Zdá se, že Bidenova administrativa říká: ‚ Trápí nás podzimní vlhkost‘,“ říká Pinkas. „Ne, tohle není sezónní vlhkost, to je Netanjahu, který na vás močí.“
To je už nějakou dobu obecné téma mediální kampaně. „Natanjahu válcuje Bidena a ten chudák s tím nemůže nic dělat.“
Já tomu nevěřím. Stačil by jeden telefonát z Bílého domu do Pentagonu a lety zásobování z USA do Izraele by byly pozastaveny. Bez neustálého obnovování dodávek by izraelské letectvo muselo zastavit své bombardovací kampaně v Gaze, na Západním břehu Jordánu, v Libanonu, Sýrii a Jemenu během několika dnů, ne-li hodin.
Místo toho však celý blízkovýchodní tým kolem Bidena, Antonyho Blinkena, Bretta McGurka a vojáka IDF Amose Hochsteina naléhal na Izrael, aby svou kampaň prodloužil.
Doufají, podobně jako neokonzervativci v roce 2006 za Bushovy vlády, v „porodní bolesti nového Blízkého východu“, které navždy změní strategickou situaci na místě.
V zákulisí Hochstein, McGurk a další vrcholní představitelé americké národní bezpečnosti označují izraelské operace v Libanonu za historicky rozhodující okamžik – okamžik, který na dlouhá léta změní podobu Blízkého východu k lepšímu.
Úvahy jsou následující: Izrael zlikvidoval nejvyšší velitelskou strukturu Hizballáhu v Libanonu, čímž vážně podkopal schopnosti této skupiny a oslabil Írán, který využíval Hizballáh jako prostředníka a projekční zařízení moci.
Zdá se, že vnitřní rozpory v administrativě se v posledních dnech poněkud rozptýlily a nejvyšší američtí představitelé se v pondělí sešli v Bílém domě s prezidentem Joem Bidenem, aby projednali situaci na místě. Většina z nich se shodla na tom, že konflikt, ačkoli je křehký, by mohl nabídnout příležitost ke snížení vlivu Íránu v Libanonu a regionu.
Z toho vyplývá, že Netanjahu dělá do značné míry přesně to, co po něm Bidenova administrativa chce.
Strategická situace se však může změnit. Nebude to však tak, jak si Biden a Netanjahu možná přejí.
Většina z 200 raket, které Írán před dvěma dny vypálil na Izrael, prošla izraelskou protivzdušnou obranou a zasáhla své cíle s dobrou přesností. Některá drahá letadla byla poškozena, ale nikdo nebyl zraněn. Podobný úder na izraelská energetická zařízení by mohl zemi snadno vyřadit z provozu na několik měsíců či let dopředu. Úder na kasárna IDF nebo izraelská populační centra by mohl snadno způsobit masové oběti.
Krátce po úderu se v katarském Dauhá setkal prezident Masúd Pezeskian s ministrem zahraničí Saúdské Arábie Faisalem bin Farhanem Al Saudem:
Saúdský ministr vyjádřil odhodlání své země rozvíjet vztahy s Íránem, uvedla tisková agentura Xinhua.
„Snažíme se navždy uzavřít stránku rozdílů mezi oběma zeměmi a pracovat na vyřešení našich problémů a rozšíření našich vztahů jako dvou přátelských a bratrských států,“ řekl.
Zdůraznil „velmi citlivou a kritickou“ situaci v západní Asii v důsledku „agresí“ Izraele proti Gaze a Libanonu a jeho pokusů o rozšíření konfliktu v regionu. Uvedl, že Saúdská Arábie důvěřuje moudrosti a rozvážnosti Íránu při zvládání situace a přispívá k obnovení klidu a míru v regionu.
Nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí včera v Teheránu sloužil páteční modlitby. V západních médiích byla málo zmiňována skutečnost, že jeho kázání zaznělo převážně v arabštině a že celou událost bylo možné sledovat v přímém přenosu arabské televize Al-Džazíra.
To už je nový Blízký východ, v němž státy Perského zálivu již nejsou vůči Íránu nepřátelské a v němž náboženský rozkol mezi sunnity a šíity do značné míry ztratil svou sílu.
Kdo tedy zbyl z bývalých spojenců USA? Na koho se může obrátit s žádostí o podporu v regionu, plánuje-li útok na Írán?
Pomohlo celé toto americko-izraelské tažení skutečně „omezit vliv Íránu v Libanonu a regionu“? A přispěje k tomu někdy jeho pokračování?
Mám dojem, že spíše posílilo frontu proti Izraeli a pozice Íránu na Blízkém východě i mimo něj.
Vložil b dne 5. října 2024 v 16:11 UTC
Překlad Deepl
