Česká každodenní mediální krmě nevypadá příliš povzbudivě. V NATO se najde dost takových, kteří by podpořili raketový útok na Moskvu, a pak se uvidí. Další velká válka kvasí na Blízkém východě. Zatím nám z toho naskakují jen první desetníky rostoucích cen benzínu, ale rozedraná evropská košile je bližší než blízkovýchodní kabát, a tam se potvrdila hospodářská recese v Německu.
Když prvně uvedené hrozby selžou, tahle nás sejme. Náš zdaleka nejvýznamnější obchodní a průmyslový partner narazil na strop možností, jak se vyrovnat se ztrátou levné energie z Ruska. A jako by toho nebylo dost, jejich krásná auta, jaká v takové kvalitě nedokáže nikdo jiný, narazila na čínské draky, kteří jsou levnější, vypálí z křižovatky mnohem rychleji, jsou chytré jak rádio, a ještě se obejdou bez benzínu.
Vztaženo na hospodářskou realitu Česka, která jí ze stejné misky (byť pouhé zbytky), naši drahou vlast vovinuly nějaké mraky, řekl by Švejk.
Ale nezoufejte, jsme zachráněni. Za stolem sedí nový ministr průmyslu Lukáš Vlček ze STAN a před ním jeho nová průmyslová strategie.
STAN byl kdysi vnímán jako zajímavý projekt, který sdruží osobnosti zdola schopné vykázat jak reálnou řídící zkušenost, tak důvěru lidí. Až později se ukázalo, že jde o zlínský politický podnikatelský projekt řízený podsvětím, jak leze najevo u Obvodního soudu v Praze 9 nad kauzou Dozimetr. Zakladatelé STAN se domlouvali s blízkým spolupracovníkem Radovana Krejčíře drahými šifrovanými telefony, které jim rozdal. Jediný demokratický prvek v tom najdeme u předsedy STAN, ministra Víta Rakušana, který ten dar prozíravě předal na hraní dětem.
Místopředseda STAN Vlček je možná z jiného těsta. Doteď byl také místostarostou Pacova, který je od Zlína 240 kilometrů. Z toho je na první pohled zřejmé, že v řadě věcí nebyl operativně využitelný. Pro mě je důležité, že má zelenou pověst. Český Svaz průmyslu vkládá velké naděje v jeho zasvěcený přístup k „zelené transformaci“, která nás má posunout na vyšší příčky přidané hodnoty, a nakonec i celkové hospodářské váhy. Svou strategií podpořil sen průmyslníků, jak prodrat ČR mezi první desítku zemí EU podle HDP na obyvatele.
Zatím vévodíme světu ve zcela jiných žebříčcích. Když pominu kvalitu mafiánských vztahů, které se těžko vyčíslují, jsme evropskou dvojkou nebo trojkou, pokud jde o emise skleníkových plynů na obyvatele. Berte to zároveň jako měřítko energetické náročnosti české ekonomiky. Pak si lépe uvědomíme, co nás čeká, když i to Německo, které se potácí pod prudkou změnou energetických nákladů, má měrné emise na jednotku HDP (podobně jako Rakousko) třikrát menší než Česko! Dokonce i bratrské Slovensko, se kterým jsme vyrůstali, je má poloviční, jak dokládají grafy na stránkách Zelená transformace. To je web, který Svaz průmyslu provozuje s podporou Evropské komise.
Vlčkova strategie v mnohém vychází z myšlenek Svazu průmyslu, vyjádřených už zhruba před půl rokem, a sám bych ji charakterizoval slovy: „Pokud chcete dohonit ujíždějící vlak, běžte mnohem rychleji, ale někam jinam!“
Nový ministr na prvním setkání s novináři volil jiná slova, ale vyvolal stejný obraz zoufalce pádícího marně s kufry po nástupišti. Podle zprávy ČTK, na dotaz ohledně postoje vlády k evropskému Green Dealu, varoval před švejkováním, které by mohlo vést k tomu, že nám to opravdu ujede. Nevyužít příležitosti by podle něj byla velká škoda stejně jako “zužovat debatu pouze na ceny benzinu.”
Do své strategie „Česko do Top 10“ (zatím jsme na 14. místě) teď dal pouze nakouknout. Zveřejněno bylo jen desetistránkové Shrnutí priorit a klíčových oblastí. Vedle banalit (dálnice, rychlostní železnice, 5G, jádro), které omílá každý, tam najdeme na významném místě investice do výzkumu, vývoje a implementace technologií obnovitelných zdrojů, jako jsou solární, větrné a další technologie, bateriové systémy a technologie pro ukládání energie. Nebo investice do umělé inteligence (AI), big data, robotiky, kybernetické bezpečnosti, kvantových technologií, edge computingu a vývoje IT infrastruktury.
V tom prvním jsou stopy Vlčkova zeleného aktivismu, v tom druhém zase ČVUT a dalších akademických pracovišť, jejichž myšlenky byly většinou uzavřeny do prostředí mezinárodních konferencí. Ale budou opravdu využity k něčemu reálnému, nebo jde jen o dopis Ježíškovi, kterému se v bolševicky korektní mluvě říkalo „jetřebismus“?
A půjdou Vlčkovy cíle vzájemně dohromady?
Kdo u nás dosahuje nejvyšší přidané hodnoty, přepočtené na zisk? Inu, velké energetické firmy, které budou těžko něco namítat proti vysoké energetické náročnosti naší ekonomiky. Podobně banky, které těžily z toho, jak absurdní zdražení elektřiny přes zahraniční burzu vyhnalo inflaci až kamsi do stratosféry. Tyto subjekty jsou nejen bohaté, ale také mocné, možná víc než vláda.
Nechci říkat, že uhlobaronům obnovitelné zdroje smrdí víc než komíny elektráren. Nemají nic proti, pokud to bude centralizované a v jejich rukou. Pak už nebude důvod, aby to dál zdržovali.
A co ta robotika a umělá inteligence, která připraví spoustu lidí o práci? To z hlediska volební argumentace znamená, že přijdeme o nízkou nezaměstnanost. Lidi u nás jsou navíc ochotni pracovat za málo, protože jinak je vytlačí dovážení imigranti z nejchudších asijských zemí.
Optimističteji lze dopady robotizace interpretovat tak, že jedna místa zaniknou a jiná vzniknou. V kapitole Industrializace s přidanou hodnotou se uvádí, že „Cílem je podpora modernizace domácích firem, zejména těch malých a středních, aby byly schopny osvojit si čisté a udržitelné technologie, digitální technologie a další klíčové technologie, aby obstály v evropské i světové konkurenci.“
V tom cítím reakci na dvě smrtelné choroby české ekonomiky, extrémní závislost na zahraničním kapitálu a zaslepené odmítání decentralizace. Jde tu evidentně o mocenský boj.
Strategie se utkává i s bankami: „Cílem je také rozvoj kapitálového trhu v České republice, což zlepší přístup firem k financování a sníží jejich závislost na bankovních úvěrech. Strategie také zahrnuje podporu rizikového kapitálu pro inovativní start-upy.“
V uchu mi zní Kecal z Prodané nevěsty: „Kdo si přeje, kdo si přeje, kdo si přeje víc?“
Pokud jde o kapitálový trhu v Česku, nezapomínejme na jeho dědičný hřích. Když se u nás kapitalismus budoval, čerpalo se z amerických učebnic dovezených Viktorem Koženým a překládaných nakladatelstvím Victoria Publishing. Mám je doma, jsou skvělé.
Problém byl jen tom, že v Česku nejvíce zaujaly poslední kapitoly, které podrobně popisovaly „sebeobchodování“ a další kriminální aktivity. Učebnice měly za to, že před nimi varují, avšak ti, kdo je opravdu četli, často sahali po jiném poučení.
Nejdokonalejší byly investiční fondy, jejichž správci se chovali k majetku investorů, jako by byl jejich vlastní. Vlastně ho ukradli a prodali do vlastní kaposy. Když se rozhlédnete po dnešních „velkých klucích“, na začátku najdete nějakou tu fondovou minulost.
Vlček má na to rok, než jeho vláda padne jako ta nejhorší, jakou jsme tu kdy měli. Je to sebevrah? Má na víc?
„Nebudu tu jen do počtu,“ ohlásil v rozhovoru, kterým se ve čtvrtek představil na CNN Prima News. Uvidíme.
