LIBOR ČÍHAL
Už jen necelý měsíc zbývá do amerických prezidentských voleb, od kterých si svět hodně slibuje, buď se na americké politické scéně nic nezmění, což znamená, že můžeme očekávat pokračování rozkladu demokracie a totalizaci západního světa nebo pokus o systémovou změnu spojenou s Donaldem Trumpem, kterou spíš než jeho politický program, věští panika odpůrců a mainstramových médií v celém západním světě. S Trumpem se spojuje naděje na řešení dvou nejtíživějších problémů Evropy, kterými jsou ukrajinská válka a střet na Blízkém východě. Kromě gigantické materiální zátěže pro Evropu spojené se ztrátou ruské surovinové základny, ohrožením dopravních cest a financováním válek, jde o velkou morální zátěž, protože na obou konfliktech nese Evropská unie velký podíl. Poslední dny se nevypočitatelné předvolební ratingy přesunuly na Trumpovu stranu, v Zerohedge se píše o hysterii mezi mandaríny demokratické strany, ve volatilních klíčových státech Trump v průzkumech vede. Snížení úrokové míry, demokratický cyklus drbů typu Oprahové a zapojení zrezivělého narcistního Obamy do kampaně nemají na rating Harrisové žádný povzbuzující efekt.
Bývalý americký ministr zahraničí Pompeo prohlásil v analytickém centry Policy Exchange v Británii, že Trump už vede konzultace k urovnání ukrajinského a íránského konfliktu, s kým je vede, to neprozradil. Je ovšem otázkou zdali má tento jestřáb relevantní informace nebo jde pouze o signál čistě k americkému auditoriu. Kremelští mluvčí několikrát opakovali, že s kandidáty na prezidenta žádné jednání nevedou, i když se apriori na Západě uvozuje každé ruské prohlášení domněnkou, že jde o propagandu nebo lež, je ruská strana daleko věrohodnější a integritnější než perfidní druhá strana. Trump po jednáních se Zelenským prohlásil, že najde dobré řešení pro obě strany v průběhu dvou měsíců od svého zvolení do inaugurace.
Ukrajinský konflikt má jen jedno rozumné řešení, které se konečně už rýsuje i v poli, blízkovýchodní konflikt je komplikovanější než ukrajinský, který jeho řešení podstatně zkomplikoval. Západ jednostrannou ukrajinskou podporou vmanévroval Rusko na arabskou a proíránskou stranu. Evropskounijní politické pletichaření vydávané za politiku není schopno reflektovat ani existenciální důvody Ruska, ani Izraele, i když komunikační roviny k oběma těmto státům jsou odstíněné, rozkládající se EU vidí v silných součástech a dědicích velké evropské civilizace Rusku a Izraeli nepřítele. Teherán jednoznačně chápe Trumpovo volební vítězství jako velmi špatný scénář, Trumpův štáb má dokonce obavy, že by ho Íránci mohli ještě do 5. listopadu zabít. Írán může od Trumpa očekávat tvrdost se snahou ho oslabit. Předvolební rétorika se nemusí krýt s povolební politikou, ale v íránském případě je pravděpodobné, že americký tlak naroste.
Mainstreamá média se vesměs domnívají, a je to celkem logické, že Trump vyjde Rusku vstříc. Jinak válka nejen neskončí, ale eskaluje případně až do jaderného konfliktu. Trumpova republikánská administrativa ustoupí a bude očekávat, že i Rusko ustoupí, ještě dřív než k tomu dojde, jeho administrativa vyhodnotí možnosti, kam až Rusko může ustupovat. Trump dává oslabení Íránu nejvyšší prioritu, v taktické rovině by jeho administrativa mohla žádat Rusko o nevměšování do blízkovýchodní situace a oplátkou přestanou USA dodávat na Ukrajinu zbraně a ukrajinský konflikt se rychle vyřeší.
Pravděpodobnější je jiná varianta, nejdůležitějším úkolem Trumpovy administrativy bude přetáhnout Rusko na stranu Západu a jako protihodnotu nabídnout Rusku územní ústupky nebo celou Ukrajinu a oplátkou Rusko zaujme vůči Číně polohu nepřátelské neutrality a přestane ji zaplavovat levnými surovinami. Na Západě se špatně čte v ruské knize, Putin před pár měsíci přikázal postavit na Kurilech velký památník padlým za druhé světové války a minulý týden se na místo vypravili dva místopředsedové federální vlády, aby posoudili, jak na to. Rozseknutí ruských vazeb s Čínou není reálné, bylo by to mj. i amorální.
The post Mír za dva měsíce first appeared on .
