Kdysi dávno v království EU žili všichni tvorové v lesích, kteří měli své malé domky, úspory a někdy i auto. Mezi nimi byl i zajíc, který si schovával semínka na zimu. A vlk, chytrý a lstivý, přišel s nápadem: „Musíme se postarat o bezpečí lesa a zastavit zloděje! Budeme mít seznam všech semínek, domečků a vozíků. Když všechno budeme evidovat, zloději a zlí tvorové nebudou mít šanci.“
„Ale,“ ptal se zajíc, „co když zloději jen neřeknou, co mají?“
Vlk se zasmál. „Ty poctiví, jako ty, se nemají čeho bát. My vás jen trochu více zkontrolujeme, abychom vás ochránili.“
Zajíci a další tvorové z lesa kývli, ale začali být neklidní. Když si o půlnoci povídali u měsíčního svitu, některým to už přišlo divné. „Co když vlk nechrání nás, ale spíš svoje zájmy?“ ptal se starý jezevec, který kdysi přišel o pár semínek v mlze.
Konečně se rozhodli ptát vlka, co by se stalo, kdyby jejich seznam skončil u lišky, která je známá tím, že prodává vše, co se dozví. Vlk jim odpověděl: „To se nestane. Máme zajištěné zabezpečení, které… no, zatím se o tom pracuje.“
A tak seznam narůstal. U každého byla zapsaná semínka, domky, povoz a dokonce i drahocenné sbírky lesních kamenů. Vlk se spokojeně usmíval. „Teď máme všechno pod kontrolou! A kdoví, možná budeme muset na některé zásoby dát i drobnou daň, aby se nám lepší hlídání vyplatilo.“
Zajíci se na sebe začali dívat s obavami. „Vypadá to, že nám někdo hlídá, co máme, aby nám to jednou mohl vzít,“ říkali si mezi sebou.
Moudrá sova, která všechno sledovala ze svého hnízda, zakroutila hlavou. „Pamatujte, zajíci, že pod rouškou bezpečnosti často schovávají svá vlastní pravidla. Ať už chrání vaše semínka, nebo svůj vlastní břich.“
A co se stalo dál? To už je na vás.
