Tak se nám zase blíží ten slavný den, kdy budeme slavit výročí vzniku republiky, která sice už neexistuje, ale proč si nezajásat.
Každý kdo viděl koňskou operu o kolalokově limonádě si jistě vzpomíná na závěrečnou scénu ze hřbitova, ve které aktéři různých stran dojdou k poznání, že jsou vlastně z jedné rodiny. A že pro chod firmy je třeba různých povah i názorů, což shrne hlava rodiny po té, co si Hogo Fogo povzdechne, že už snad ani nechce být padouchem. „Ne tak synu, náš obchod potřebuje talenty všeho druhu.“ A Limonádový Joe ho doplní „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“.
Přesně v tomto duchu se odehrála ceremonie 28. října loňského roku. Mnozí se tomu diví a nejde jim na rozum, proč si k rozvědčíkovi chodí pro vyznamenání různí odpůrci komunismu, disidenti a chartisté, ať už byl jejich motiv odporu jakýkoli.
Co k tomu říct? Je především potřeba vědět jací odpůrci a jakého komunismu. On totiž není komunismus jako komunismus.
Vše v duchu odkazu Václava Havla. Ten se také obklopil svitou komunistů a estébáků, ale tomu se to nesmělo vyčítat, protože to byl symbol revoluce. A tak tu chartisté společně s překabátěnými bolševiky začali tvořit demokracii.
Už jsem o tom párkrát psal, že bolševiky je třeba rozdělovat na stalinsko-brežněvovskou větev a větev liberální, representovanou dubčekovským „socialismem s lidskou tváří“, vyznávanou právě Havlem a v současné době i zreformovaným Petrem Pavlem. Dříve začleněným do tvrdé linie. Tehdy byl ještě mladý a pomýlený, ale dnes už se přiřadil na tu správnou stranu a tak mu budiž odpuštěno. Všichni progresivci, chartisti, reformní bolševici a všechny další odnože si ke generálovi rádi přijdou pro medaili.
A protože si to soudruh president už odpracoval, pochopil která linie zvítězila a správně se začlenil, je mu umírněnými, reformními, židobolševiky odpuštěno a byl s nadšením do jejich řad přijat.
A aby své postoje potvrdil, předal lví řád jednomu členu židovské šlechty, jehož rodině byl po válce zkonfiskován majetek za kolaboraci s nacisty a který tento majetek zrestituoval v rozporu s restitučním zákonem, podle kterého se navracel jen majetek znárodněný komunisty až po roce 1948 (podobně jako Havel jehož rodový majetek byl zabaven českým státem po válce, také za kolaboraci s nacisty. A kdo by se chtěl trochu vnořit do všedních válečných dnů Havlovy rodiny, doporučuju dopis Zdeňka Spálovského z roku 1993, dnes označovaný za podvrh a dezinformaci. https://elita-naroda8.webnode.cz/vaclav-havel/).
Dále jednomu židobolševickému justičnímu poskokovi, evidovanému eSTéBáckému práskači s krycím jménem Rychtář a jednomu bezvýznamnému židobolševickému politikovi s krycím jménem Hrabě, který tu shodou okolností mohl dělat předsedu vlády. Jen kdyby někdo netušil o kom je řeč, tak Schwarzenberg, Rychetský a Pithart.
Tak doufám že se nedivíte, že si tito lidé jdou bez uzardění k rozvědčíkovi pro metál, vždyť jsou z jednoho vrhu.
Podpořit tuto strategickou přeměnu přišla i chartistická komunita v čele s židovskou zpěvačkou Kubišovou, což opět mnoho lidí nemůže pochopit. Ona ale patří do party i když proti ostatním, naivně angažovaná. Kupříkladu při návratu Dubčeka z Moskvy mu běžela ještě s jednou židovskou herečkou předat Zlatého slavíka, kterého v onom roce vyhrála, ale kterého cestou za svým soukmenovcem někde ztratila.
Rozdávání metálů rozvědčíkem samozřejmě přišla podpořit i umělecká honorace v čele s režisérem Svěrákem, evidovaným pod krycími jmény Sprcha a Rak.
Aby to ale nebylo tak nápadné, je třeba vyznamenat pár hrdinů z řad policistů, hasičů nebo občanů, kteří ukázali svou odvahu například při záchraně cizího života a kteří si to vyznamenání opravdu zaslouží. Ale na lva zapomeňte chlapci a děvčata. Ten je jen pro exta třídu, třeba naposledy jím byl dekorovaný úchyl, co lhal pod přísahou, satanista Clinton. Za co si ho zasloužil jsme se nedověděli, ale sluší mu a patří do party, tak proč ne.
Hlavně je ale třeba k dekorování dostat i representanta, který jako výrazná imitace protistrany, vytvoří vějičku pro naivky. Zkrátka nějakého užitečného idiota, který si svoji roli buď neuvědomuje, nebo je s ní smířen. V minulém roce se této role úspěšně zhostila sestra bratří Mašínů. Tomu už se ani nedá říkat naivismus, to hraničí s debilitou. A tak lidé, kteří nechápou podstatu celého divadla kroutí hlavou a říkají si, jestli jim to stojí za to.
Někdo by mohl namítnout, že mám něco proti Židům. To je ale velký omyl. Ono je to totiž přesně obráceně. To někteří Židé mají něco proti mně. Když vezmu jeden z nejkřiklavějších příkladů a podívám se na radnici v Řeporyjích, kde vlaje na radnici vedle české i vlajka izraelská, ukrajinská a unijní. Tak ode mně nikdo nikdy neslyšel a také neuslyší, že bych přál jinému národu válku a utrpení. Jsem to ale já, kdo ve své vlastní zemi musí poslouchat drzé židovské proklamace, ještě ke všemu od úřední osoby, že by členové mého národa měli být vyhnáni ze svých domovů, ženy a děti podřezány a naše domy vypáleny. Umíte si představit, že bych já, nebo kterýkoli jiný Čech něco podobného prohlásil do éteru o Židech? No, nevím. A s těmi vlajkami mi to také začíná něco připomínat. Myslím, že na úřední budově má vlát pouze státní vlajka, popřípadě vlajka obce, pokud ji má. (Ukazoval jsem to video své stařičké mámě která si válku prožila. Chvíli to vůbec nechápala, pak stála dobu s pusou otevřenou a nakonec počastovala řeporyjce dost nevybíravými tituly).
Ono totiž pokud by se smělo, tak by se dalo o této věci dost diskutovat. Řekněte mi, kdo má taková privilegia v této zemi jako Židé? Nikde není sice uzákoněno, že nesmíte zpochybnit výši židovských obětí holocaustu, kterých je údajně šest milionů, ale pokud to zkusíte, skončíte před prokurátorem za zpochybňování genocidy. Pár lidí na základě tohoto tvrzení už před soudem skončilo. Je s podivem, že když mohu klidně zpochybňovat počet obětí na straně Rudé armády, na straně spojenců a klidně i z řad českých občanů, tak zpochybnit cokoli z židovské strany je za kriminál. A tím samozřejmě nechci zpochybňovat genocidu Židů, kterou si za války prošli.
Ale on i náš národ si prošel za posledních čtyři sta let mnohými persekucemi s prvky genocidy a neslyším o tom každý druhý den v rádiu a televizi, tak jako o utrpení Židů.
Popravou českých pánů po bitvě na Bílé hoře, násilnou rekatolizací při které museli ze země uprchnout desítky tisíc vlastenců, včetně takových jako Jan Ámos Komenský, přes Bachovské potlačení obrozeneckého hnutí, až k teroru nacistů a komunistů.
Zato o utrpení Židů a já ho nezpochybňuji, slyšíme takřka každý den. No a od 7. Října už to jede jako kolovrátek.
A pokud by to mocenské spolčení, které tu zlehka popisuji ještě někdo neviděl, tak doplním zajímavou statistiku, kterou jsem tu už dříve v diskusi nakousl.
My Češi jsme, co se týká národnosti, velmi benevolentní a spíš hledíme na vlastnosti než na národnost či barvu kůže. To ale neznamená, že je takto tolerantní i druhá strana.
Podle sčítání lidu zde mnoho příslušníků židovského národa nežije. Ale ne všichni se k národnosti hlásí a ne všichni jsou Židy po otci i po matce. Je zde velká část míšenců. Ale dejme tomu, že bychom se mohli dostat ke dvěma procentům z populace. V tom případě by připadal na úřad presidenta jeden kandidát z této národnostní menšiny na padesát Čechů, i když bychom mohli započítat i jiné menšiny. Takže ještě jeden president cigánský, možná jeden vietnamský, slovenský a dnes i ukrajinský. Přesto je realita poněkud odlišná od statistického modelu a mnozí z vás by se tak jako já mohli ptát proč?
Když jsme od roku 1989 měli čtyři presidenty, z toho první tři ve dvou funkčních obdobích (zaokrouhluji do dvou i Havla), celkem tedy 7 volebních období. Proč je realita takováto: Havel-Žid, Klaus-Žid, Zeman-Žid, Pavel-Žid. Z hlediska statistiky by následujících 350 presidentů připadalo na Čechy a ostatní nežidovské národnosti, v této zemi žijící. Není to zajímavé? Statisticky to tedy vychází tak, že následný židovský nominant by měl nastoupit funkci presidenta okolo roku 3778.
Každopádně, na oslavu vzniku republiky se těším. Třeba půjdu i do ulic, tak jako jsem šel slavit v osmdesátém osmém výročí sedmdesáté. To byla velká sláva.
Video: 70. výročí vzniku České republiky
Video: Demonstrace k 70. výročí vzniku ČSR (1988)
A pak si přečtu kdo všechno si odnesl metál a navštívil soudruha a soudružku na Hradě. Třeba z toho bude zase pěkný námět.
20.10.2024 Stáník, drnej maník
