12.listopadu 2024
Po historickém volebním vítězství bývalého a budoucího prezidenta Donalda Trumpa nebyl mandát pro zahraniční politiku America First nikdy jasnější. Američtí voliči vyjádřili touhu po odklonu od zakořeněných globalistických strategií, které dlouho charakterizovaly americkou zahraniční politiku. V tomto klíčovém okamžiku se bývalý plukovník Douglas Macgregor, muž chrabrý, inteligentní a zarytý zastánce národní suverenity, jeví jako kvintesence, která Trumpovi pomůže tento nový kurz řídit. Jeho kombinace bojové statečnosti, strategické prozíravosti a odhodlání k efektivitě z něj činí nejen vhodného kandidáta, ale i ideálního správce Trumpovy vize nově definované americké vojenské a diplomatické strategie. Mezi známými osobnostmi zvažovanými na post ministra obrany má Macgregor Trumpovu podporu.
Macgregorova vojenská minulost svědčí o jeho schopnostech. Jeho velení během války v Perském zálivu, zejména v bitvě u 73 Easting, prokázalo nejen jeho odvahu, ale i strategickou prozíravost v prostředí s vysokými riziky. Tato zkušenost není jen historická, ale svědčí o vůdci, který se dokáže orientovat ve složitých mezinárodních scénářích se zaměřením na dosažení rozhodujících výsledků, podobně jako mandát, který Trump získal k ukončení nekonečných válek a obnově americké síly doma.
Macgregorova kniha Breaking the Phalanx nebyla pouhou kritikou neefektivní vojenské byrokracie, ale plánem vojenské transformace, který rezonuje s Trumpovou touhou zefektivnit a optimalizovat vojenské zdroje. Jeho prosazování štíhlejších a agilnějších sil je v souladu se zahraniční politikou, která upřednostňuje národní zájmy před udržováním nákladné globální vojenské přítomnosti, jež vysává americké daňové poplatníky. Jeho prozíravost v oblasti restrukturalizace armády by se mohla pro
mítnout do pragmatické tvorby politiky, která sníží nehospodárné výdaje a místo toho se zaměří na hrozby relevantní pro skutečné americké zájmy.
Během Trumpova prvního funkčního období byl Macgregor zvažován na několik vysokých pozic, nakonec působil jako hlavní poradce úřadujícího ministra obrany Christophera Millera. Zde sehrál klíčovou roli při prosazování a realizaci stažení z Afghánistánu, což byla politika, která se shodovala s Trumpovým slibem ukončit nekonečné americké války. Kdyby se Bidenova administrativa řídila Trumpovým plánem, bylo by stažení z Afghánistánu krásné, a ne katastrofou, kterou se stalo. Macgregorova přítomnost v administrativě představovala hráz proti tomu, co popisoval jako „dvoustranickou globalistickou elitu“, a nabízela hlas pro zdrženlivost a mír namísto hloupých intervencí.
Macgregor ve svých komentářích důsledně prosazoval zdrženlivou zahraniční politiku, v níž je vojenská angažovanost promyšleným rozhodnutím založeným na jasných hrozbách pro bezpečnost USA. Jeho skepse vůči současnému významu NATO, obhajoba sdílení zátěže mezi spojenci a prosazování vyjednaného míru v konfliktech, jako je Ukrajina, podtrhují jeho závazek k míru prostřednictvím strategické diplomacie, nikoliv neustálého konfliktu. Jeho vize by mohla mít zásadní význam ve druhém Trumpově funkčním období, kdy by se kladl důraz na to, aby byly americké zájmy na prvním místě. „Musíme se soustředit na životní zájmy Ameriky, nikoli na globalistickou agendu, která nás často zavedla do zbytečných konfliktů a přetížila naši armádu,“ uvedl Macgregor.
Historickým zvolením Trumpa dal americký lid mandát k rozsáhlé ochraně hranic a Macgregorův postoj je zde odvážný. Bezpečnost národních hranic považuje za základní aspekt suverenity a prosazuje důrazná opatření v boji proti vlivu kartelů a řízení imigrace. Jeho pohled na věc by mohl být klíčový v roli, v níž se politika národní bezpečnosti prolíná s domácími problémy, což z něj činí důležitý přínos při řešení jedné z naléhavých amerických bezpečnostních výzev.
Potenciální spolupráce s Elonem Muskem prostřednictvím jeho plánovaného Oddělení pro efektivitu státní správy (DOGE) by mohla předznamenat novou éru v přístupu k vojenským výdajům. Muskova vize vládní efektivity v kombinaci s Macgregorovými odbornými znalostmi v oblasti vojenství by mohla vést k významným reformám. Mohli by se zaměřit na nehospodárné výdaje, provést historický audit Pentagonu a přesměrovat vojenské prostředky na inovativní technologie namísto zastaralých a nákladných systémů. Toto partnerství by mohlo zajistit, že vojenské zdroje budou v souladu s prezidentovým programem efektivity, účinnosti a amerického technologického pokroku.
Na začátku Trumpova druhého funkčního období se zdá, že role ministra obrany je pro někoho, jako je Macgregor, jako stvořená. Jeho postavení outsidera ve vztahu k vojensko-průmyslovému establishmentu by mohlo být jeho největší výhodou při provádění politiky, která se bude dívat za hranice skupinového myšlení D.C. ohledně vojenských angažmá a bude směřovat k armádě „America First“ odrážející mandát lidu. Macgregorova vedoucí úloha v Trumpově administrativě by jasně a zřetelně říkala: Amerika na prvním místě! V zahraniční politice by měly být americké zájmy prvořadé a vojenská síla by se měla řídit účelem, nikoli zisky zvláštních zájmů a přebujelou byrokracií.
Macgregor představuje více než jen vojenskou odbornost; ztělesňuje změnu, kterou ohlašuje Trumpovo znovuzvolení. A je přispěvatelem redakce The American Conservative – další bod v jeho prospěch. Jeho jmenování by signalizovalo závazek k zahraniční politice, v níž vedou americké zájmy, v níž je vojenská síla využívána uvážlivě a v níž strategická prozíravost vede národ od bažin nekonečných válek k budoucnosti, v níž Amerika půjde příkladem, nejen silou. V administrativě America First by Macgregorova role byla klíčová při promítání vůle lidu do politiky, která by byla odvážná a rozvážná zároveň a odrážela by novou éru americké zahraniční politiky pod Trumpovým vedením.
Překlad Deepl
