Osud Markuse Wolfa (19.1.1923-9.11.2006) připomíná neuvěřitelný románový námět, ve kterém se zrcadlí klíčové dramatické zvraty 20. století.
V den 17. výročí pádu Berlínské zdi svět obletěla zpráva, že legendární Markus Wolf klidně zemřel ve svém bytě v Berlíně ve věku 83 let. Většina médií ho i při této příležitosti mylně označovala za šéfa bývalé východoněmecké Státní bezpečnosti známé pod zkratkou STASI.
Ve skutečnosti byl Markus Wolf šéfem rozvědky někdejší Německé demokratické republiky, jejíž oficiální název byl APN (Zahraničně politická zpravodajská služba) a jejíž krycí název byl IPW (Institut pro vědecko-ekonomický výzkum). Od svého vzniku v roce 1951 byla složkou Ministerstva zahraničních věcí NDR a později pod označením HVA (Hlavní zpráva rozvědky) složkou MfS (Ministerstva státní bezpečnosti), označovaného také STASI. Ministry státní bezpečnosti NDR byli během Wolfova působení v čele východoněmecké rozvědky Ernst Wollweber a Erich Mielke. Mezi šéfy STASI a šéfem rozvědky byly vztahy formální podřízenosti, ale zároveň rivality. Rozhodující slovo při řízení rozvědky měli šéfové NDR, tedy první muži stranické hierarchie vládnoucí SED.
Soupeři během studené války čtvrtstoletí neznali tvář Markuse Wolfa – nedokázali se k němu přiblížit a vyfotografovat ho. Už jako čtyřicetiletý se stal předlohou pro britský špionážní bestseller. Vynikající anglický spisovatel John le Carré (vlastním jménem David John Moore Cornwell, který pracoval pro britskou rozvědku MI6 a kontrarozvědku MI5), Wolfa popsal jako mimořádně inteligentního a velmi záhadného velmistra neviditelného umění s krycím jménem Karla ve svém debutu s názvem Špion, který přišel z chladu. Když Markus Wolf poprvé navštívil Izrael, Jaac Peri, někdejší šéf izraelské bezpečnostní služby SHIN BETH, mu složil poklonu slovy: „Jste legenda.“
V poválečné historii Německa pravděpodobně nebyl nikdo utajovanější osobou než Markus Wolf. Proto ho na západě označovali MUŽ BEZ TVÁŘE. Jen jednou se v období jeho šéfování podařilo švédské kontrašpionáži ve Stockholmu v roce 1978 jej vyfotografovat. Několik měsíců však netušili, jaký úlovek se jim dostal do rukou. Až přeběhlík z východoněmecké tajné služby Wolfa identifikoval.
Markus Wolf řídil tisíce agentů, kteří působili zejména v klíčových institucích Spolkové republiky Německo – v bezprostředním okolí více západoněmeckých kanceláří, ve vrcholných pozicích BND (západoněmecké rozvědky) a BfV (západoněmecké kontrarozvědky), v jeho službách pracovalo 11 poslanců.
Měl své lidi také v centrále NATO v Bruselu, ve Vatikánu a v dalších významných strukturách na celém světě.
Není divu, že díky Wolfovi měli vrcholní představitelé NDR na stole přísně tajné materiály sestavované západoněmeckými zpravodajskými službami spíše, než sami představitelé SRN a stejně i přísně tajné informace o strategických rozhodnutích NATO se k nim dostávaly spíše než k šéfům členských států Severoatlantické aliance.
K zvláštnostem jeho zpravodajských metod patřil tzv. tým Romeo – skupina mladých vzhledných mužů, kteří se cílevědomě seznamovali s pracovnicemi západních velvyslanectví, vládních úřadů západních zemí, institucí NATO a záměrně navazovali vztahy s manželkami a milenkami západních politiků a státníků.
Markus Johannes Wolf, v sovětském prostředí přezdívaný Miša (v německé transkripci Mischa), se narodil v malém městečku Hechingen jako nejstarší syn komunisty – lékaře a spisovatele Friedricha Wolfa. „Na uchvácení moci nacisty se pamatuji docela přesně“, napsal v pamětech. „Tehdy jsem se poprvé dozvěděl, že jsme Židé a že nás noví mocipáni pronásledují nejen z politických důvodů. Po požáru Říšského sněmu musel otec v únoru 1933 uprchnout do zahraničí.“ Později ho následovala i matka s dětmi a v dubnu 1934 dorazili všichni do Moskvy.
Konrad Wolf byl v NDR známým filmovým režisérem.
V metropoli Sovětského svazu Markus studoval na vysoké škole konstrukci letadel. Po válce se část rodiny vrátila do tehdejší sovětské zóny poraženého Německa, ze které se v roce 1949 vytvořila NDR, ale ne všichni – jeden bratr během války bojoval jako pilot Luftwaffe a odešel do části Německa okupované západními spojenci, ze které vznikla Spolková republika Německo, a druhý bratr emigroval do USA. Třetí bratr Konrad se později stal v NDR známým filmovým režisérem.
Markus Wolf stál u zrodu východoněmecké rozvědky od jejích počátků v roce 1951 a jejím šéfem se stal v roce 1953 jako třicetiletý. Jeden z nejvýkonnějších zpravodajských trustů na světě v období studené války řídil 33 let – až do roku 1986, kdy požádal o odchod do důchodu vzhledem ke sporům s tehdejším šéfem NDR Erichem Honeckerem.
Markus Wolf se ztotožnil s perestrojkou, stal se stoupencem lidských práv, demokracie a jejich spojení se socialismem. O tři roky později, 4. listopadu 1989, stál Wolf na korbě nákladního auta a jako sametový či něžný revolucionář řečnil k manifestantům, kteří na berlínském Alexandrově náměstí veřejně požadovali právo na svobodu tisku a vyjadřování.
Před sjednocením Německa v roce 1990 odmítl atraktivní nabídky na emigraci do USA a Izraele, kde mu nabídli spolupráci vrcholní představitelé CIA a Mosadu. V roce 1993 jej Zemský soud v Düsseldorfu odsoudil na šest let vězení za vlastizradu a korupci, jako vítězná justice definovala jeho působení v čele oficiálního orgánu NDR – suverénního státu uznaného OSN. Rozsudek však později Nejvyšší soud zrušil. V dalším procesu byl v roce 1997 obvinen z omezování osobní svobody, ale byl odsouzen pouze k podmíněnému trestu.
Stal se autorem několika knih, které se zařadily mezi nejprodávanější a nejpřekládanější tituly. Inteligentní, vysoký, štíhlý a vždy elegantně oblečený muž se smyslem pro humor byl také častým a vítaným hostem populárních televizních diskusních pořadů.
Svůj život hodnotil slovy „nemyslím si, že jsem žil zbytečně“ a svou zpravodajskou misi vždy spojoval s denacifikací Německa a s působením proti politickému extremismu kdekoli na světě, což je i standardem současných výzvědných služeb demokratických zemí. Nad svou profesí, špionáží, však sám vyslovil vlastní rozsudek: „Nikdo nemá právo se vloupat do životů nevinných lidí.“
